Reklama

Ivanu z tohoto rozhovoru znám spoustu let.

Mohlo by se zdát, že ta blondýna na motorce je nafoukaná anebo cokoliv jiného, co se o atraktivních blondýnách říká. Ale věřte, není tomu tak. Já ji znám jako věčně rozesmátou, přátelskou a stále cosi nestíhající dobrou kamarádku. Má spoustu zájmů a ještě více přátel.

Vždyť i tento předem domluvený rozhovor mi poskytla těsně před uzávěrkou…:-)

 

Jak vůbec napadlo takovou křehkou blondýnu jezdit na motorce?

První velkou jízdu jsem absolvovala s mým tatíkem, když mi bylo asi 7 let!!! Pořídil si „Pincka“ (Pionýra) a jezdili jsme na ryby, na výlety, na fotbaly... Vlastně skoro pořád mě vozil, protože já jsem pořád škemrala, že musíme jezdit, a asi už v té době mě to chytlo. Později jsem se pohybovala mezi partičkou lidí, kteří motorky měli, a mě to strašně lákalo opravdu už od mala. Samozřejmě mi kamarádi motorky půjčovali, ale nebylo to ono a chtěla jsem mít svoji. To jsem si dokázala ve 14 letech, že jsem ustavičně skoro každý den obtěžovala rodiče, aby mi motorku koupili. Oni už asi nemohli odolat mým tlakům a zřejmě už mě nemohli ani poslouchat. Nakonec mi ji koupili.

 

Jaký typ motorky máš?

Je to silniční, sportovní motorka HONDA CBR 600 RR, červeno-černé barvy.

 

Je to tvůj první stroj?

Moje první motorka byl Simson (v 15 letech), potom jsem si přála něco silnějšího a sportovnějšího a přesedlala na KAWASAKI 400 ZXR. Pak jsem si pořídila stroj HONDA CBR 600F a v roce 2002 jsem ho vyměnila za HONDA CBR 600 F Sport. A letos jsem přesedlala na ještě novější typ HONDA CBR 600 RR, prostě Honda mi sedí.

 

Kam jezdíš na motorce a s kým...

Mám víc partiček, ale vesměs jsou to lidi, který ježdění taky moc baví, a naše výlety jsou různé. Jezdíme hodně po Čechách a vloni jsem vyrazila po velkém přemlouvání na dovolenou, na takový delší výlet přes Itálii, Francii a Švýcarsko.

 

Co ti jízda na motorce dává?

Všechny pocity nemůžu ani popsat. Pro mě je to báječné psychické i fyzické uvolnění, vyčištění hlavy, vnitřní klid, oproštění od každodenních starostí…

 

Zúčastňuješ se někdy motorkářských srazů?

Dřív jsem na srazy jezdila, třeba i na celý víkend, ale teď už na srazy moc nejezdím. Tedy nejezdím už na několik dní, jedu se tam jen podívat třeba na 2 hodiny, a pak jdu radši jezdit. Nemám moc volného času, tak pokud ho mám, chci ho radši využít pro jízdu. I když některý srazy jsou úžasný a dost těžko se mi z nich odjíždíJ.

 

Co to dělá s kolegy motorkáři, když přijedeš na takový sraz, sundáš helmu a „vypustíš“ dlouhý blonďatý vlasy?

Musím říct, že někteří kolegové to zatracují, když vidí blonďatý vlasJ. Ne, já si absolutně nemůžu stěžovat, musím uznat, že všichni jsou na mě strašně milí, a mám to na takových srazech dost jednoduchý. Nemusím se o nic starat a je o mě dobře postaráno…

 

Vybourala jsi se někdy? Jaké to bylo?

Ano i já jsem si okusila, co znamená silniční lišej. Je to už tak 4 roky, ale nebylo to nic vážného. Ujelo mi to na štěrku v zatáčce v jedné malé vesnici na Slapech. Jmenovala se Čím, to asi nikdy nezapomenu. Jediný co mi v tu chvíli letělo v hlavě, bylo to, abych si tu motorku neodřela a nezničila. No prostě jsem ji držela do poslední chvíle na sobě, aby se jí nic nestalo. Nechápu to, ale bylo to opravdu tak…

 

Jakou nejvyšší rychlostí si jela? Nebojíš se?

Jednou za čas jedu na letiště a samozřejmě jen v bezpečí si zkusím, co vše motorka dokáže. Jela jsem asi 260, ale v normálním provozu tohle není možný.

Nebojím se, mám respekt!

 

Jaká je tvoje práce nebo co jinak děláš?

Moje profese je spojená se sportem, který mě od malinka baví. Pracuji ve sportovní marketingové firmě. Po práci je mým druhým největším koníčkem aerobik.

 

Máš pocit, že s tím někdy praštíš? Nebo budeš třeba jednou „babičkou na motorce“?

Zatím ten pocit, že s tím někdy skončím, nemám. Ale určitě to jednou přijde, až nastanou jiný starosti.

I když bych ráda měla vedle sebe někoho, koho by to bavilo, i když už nebudeme nejmladší, a mohli jsme si ten život okořenit výlety v důchodovém věkuJ

 

 

Za příjemný rozhovor Ivaně Manderové poděkovala