Nejmladší výhonek nejstarší evropské dynastie, jak ji nazývali, přichází na svět 13. května roku 1717 ve Vídni jako nejstarší dcera císaře a krále Karla VI. a Alžběty Kristýny. Marie Terezie, jak dívku pojmenovali, byla jedinou dědičkou habsburské monarchie, neboť její otec Karel VI. byl posledním mužským příslušníkem dynastie. Zároveň se zřejmě v jakési předtuše věcí příštích smířil s tím, že se syna nedočká - napřel tedy veškeré své úsilí k zajištění toho, aby jeho dcera získala trůn.

Budoucí manželka vládce
Pohledná a zdravá dívenka prožívala šťastné dětství - ačkoliv byla jedinou dědičkou trůnu, nevychovávali ji v záležitostech politických a ekonomických - jejím údělem mělo být manželství s budoucím vládcem a zachování dynastie touto cestou. Marie Terezie vyrůstala v radostné době, v níž přicházelo ke slovu hravé rokoko, a jeho atmosféra jí více než vyhovovala. S vervou se účastnila všech dvorských slavností, ale nezanedbávala ani vzdělaní. Učila se latinsky, italsky, francouzsky a španělsky, zajímala se o klasickou literaturu, dostává hodiny tance a hudby.

Lotrinsko za dědičku trůnu
Tím vyvoleným pro zachování dynastie se měl stát František I. Lotrinský - mladík poněkud nesmělý a nerozhodný. Marii, jejíž styky s opačným pohlavím byly v duchu doby skrovné, ovšem učaroval. Okamžitě se do něj zamilovala, a to natolik, že mu odpustila i dlouhé váhání - musel totiž obětovat pro ruku císařovny rodné Lotrinsko - to připadlo Francii za to, že stvrdila pragmatickou sankci - dohodu, na jejímž základě se měla Marie Terezie stát vládkyní habsburské říše. Fridrich nakonec souhlasil a tak se Marie ve svých devatenácti letech, v roce 1736, za svého vyvoleného vdala.

Zrození panovnice
Po smrti Karla VI nastal čas, kdy se měla prokázat platnost pragmatické sankce. Ž jde o „pouhý papír“ bylo záhy zjevné. V roce 1740 se Marie Terezie ujala vlády a už v prosinci téhož roku zaútočil pruský lev - král Friedrich II. na Slezsko. Do války vstoupil i bavorský kurfiřt Karel Albrecht a o svůj díl ze zdánlivé mršiny se přihlásila i  Francie a Sasko - začala válka o dědictví rakouské (1740-48). Tato válka ukázala, jak moc se Marie mýlila ve svém choti a jak se její otec spletl, když předpokládal, že bude pouhou manželkou. Zatímco Fridrich se ukázal jako neschopný vojevůdce, Marie se ujala vlády s nezdolností mládí a díky své inteligenci, píli a trpělivosti se stala hrdou a ctižádostivou panovnicí, nepochybující o své vyvolenosti a odpovědnosti za země monarchie. Ačkoliv v této první válce ztratila Slezsko, Kladsko a Parmu, podařilo se jí zachovat zbytek říše a především zahájit první z řady reforem, které nakonec změnily prastarého molocha v prosperující zemi.

 

Výhry i prohry
25. června roku 1741 byla Marie Terezie korunována v Prešpurku královnou uherskou a 12. května roku 1743 v pražském chrámu sv. Víta královnou českou. Byli to právě uherští magnáti, kteří jí v mnohém pomohli k udržení koruny, především po té, co povila Josefa - mužského dědice trůnu. Její manžel František I. Štěpán Lotrinský byl v roce 1745 zvolen římským císařem. Marie Terezie se nikdy nesmířila se ztrátou Slezska a tak se, pobízena svým rádcem, ctižádostivým knížetem Kounicem, brzy zapojila do další války. Zcela proti předchozímu běhu dějin a tradičních spojenectví uzavřela s Francií protipruskou koalici a v letech 1756-63 se zapojila do sedmileté války. Ovšem pruský Friedrich se opět uhájil.

Spoluvládce Josef
Roku 1765 zemřel  Mariin přes četné chyby hluboce milovaný František I. Štěpán Lotrinský  a zdrcená Marie učinila svým spoluvládcem a nástupcem svého syna Josefa II. Jeho tvrdá ruka pak poznamenala celý sklonek Mariiny vlády. Byl to právě Josef, ve spolupráci s Kounicem, kdo se zasadil o účast Rakouska na prvním dělení Polska v roce 1772.  A byl to opět on, kdo vehnal v roce 1778 Rakousko do války o dědictví bavorské - opět proti starému nepříteli - Prusku - a opět neúspěšně.

Reformátorka
Marie Terezie především reformovala vnitřní záležitosti monarchie - ovlivněna osvícenstvím centralizovala a byrokratizovala říši, zavedla reformy soudnictví, oddělila politickou správu správy soudní, zbavila stavy vlivu na zemské úřady, zavedla jednotnou měnu v celé monarchii, vytvořila katastry, vydala robotní patent, zmodernizovala školství a zavedla povinnou školní docházku.

Františkovi, jemuž byla naprosto věrná, přivedla na svět šestnáct dětí - prvních potomků habsbursko-lotrinské dynastie. Řada z nich ovšem zemřela v raném věku. Sama Marie Terezie opustila svět jako nemocná, tlustá, dušná, ale stále se o správu země zajímající žena dne 29. listopadu roku 1780 a byla pochována v kapucínské kryptě ve Vídni do hrobu, v němž na ni už čekal její milovaný František.

Je pro Vás Marie Terezie v něčem vzorem? Nebo je Vám naopak nesympatická? Proč? Připadá Vám její osud matky a císařovny šťastný nebo naopak strastiplný?

Reklama