Reklama

Pro tanec půvabné Salome přišel o hlavu Jan Křtitel. Kvůli krásné Heleně padla staroslavná Trója. Ženy, především krásné a inteligentní ženy, zkrátka vždy hýbaly dějinami. Nejčastěji prostřednictvím zamilovaných mužů...

Dcera své matky
Kateřina Vilemína Zaháňská měla vášeň i krásu v krvi. Narodila se roku 1781 jako nejstarší dcera Dorothey von Medem a Petra Briona Kuronského. Dětství neměla nijak lehké. Vévoda Kuronský byl donucen opustit své panství a Kuronsko se stalo součástí Ruska. Získal však jako odstupné slezské vévodství Zaháň a vysokou rentu, chudobou tedy rodina netrpěla. Po narození třetí dcery, Johanny Kateřiny, se Dorothea zamilovala do mladého a pohledného hraběte Alexandra Batowskiho a porodila mu roku 1793 dceru, kterou pojmenovala po sobě - Dorothea. Děvčátka po té, co se rodina rozpadla, vyrůstala v péči otce na zaháňském zámku. Petr Brion však roku 1800 zemřel a o dcery, které získaly značné dědictví, se měla postarat jejich matka. Ta se ale starala spíše o sebe a o své milence. Jedním z nich byl i švédský generál Gustav Armfelt.

Vychovatel a milenec
Armfelt se brzy stal vychovatelem Dorotheiných dcer a po čas její nepřítomnosti o ně pečoval. Především nejstarší Kateřině byl dlouho moudrým učitelem a bezmála otcem. Nakonec však mezi ním a o čtyřiadvacet let mladší dívkou vzplála láska. Svůj vztah dlouho pečlivě tajili, nejen kvůli Dorothee, ale i proto, že Armfelt měl ve Švédsku ženu a čtyři děti. Když Kateřina Vilemína otěhotněla, zařídil jí její milenec sňatek s francouzským šlechticem Juliem Rohanem - Guémenée. Svatba se konala právě včas. Svou první a jedinou dceru porodila Vilemína tajně v Hamburku. Porod byl nesmírně obtížný a Vilemína po něm zůstala neplodná. Holčička dostala jméno Gustava a byla svěřena do péče ženě Armfeltova bratrance. Vilemína se svého dítěte vzdala a už nikdy je nespatřila. Armfelt byl švédským dvorem vyslán do Vídně a definitivně zmizel z Vilemínina života. Svému dobrému příteli o ní napsal: "Má některé velké a ušlechtilé ctnosti, ale vedle toho i nectnosti, které jsem sám dobře poznal. Avšak je to ještě dítě a jako takové pro mne znamenala vždy více než milenku. Nejsem tak slepý, abych neviděl velký věkový rozdíl mezi námi, nebo to, že mladší muž může spíš uspokojit potřeby její duše než já, starý a plný zármutku."

Hledání toho pravého
Vévodkyně Vilemína se brzy rozvedla, aby se vzápětí znovu vdala za ruského knížete, s nímž se o rok později stejně lehce zase rozvedla. Také to nebyl ten pravý. Clemens Bruehl o ní napsal: ,,Vilemína… krásná tělem i duchem, pyšná a plná důstojnosti, okouzlující laskavostí, s drobnými ženskými slabůstkami, trochu trpitelská, trochu náladová a svévolně nedochvilná - což půvab mnohých žen ještě zvyšuje. Je bohatá a nezávislá… plná zkušeností, veskrze politická… S rozumem čirým jako sklo, s duchem břitkým jako ocel." A právě tento břitký duch snad ještě více než nepochybné ženské přednosti na ní upoutal velkého dobyvatele ženských srdcí a jednoho z nejvýznamnějších politiků doby, knížete Klemense Václava Lothara Metternicha.

První setkání
Vilemína a Klemens se poprvé potkali kolem roku 1801 v barokních Drážďanech, kde zastával Metternich své první samostatné místo vyslance. V té době byl šest let ženatý s Eleonorou Kaunicovou, která ho uvedla do vysoké politiky a porodila mu už tři děti, z nichž dvě brzy zemřely. V Drážďanech byla ovšem Klemensovou milenkou devatenáctiletá kněžna Kateřina Pavlovna Bagrationová, žena stařičkého ruského generála. Ta roku 1802 porodila Metternichovi dcerku Klementinu. Vilemína, v té době ještě vdaná za Julia Rohana, projevila knížeti svou přízeň a naprosto ho okouzlila, milenci se z nich však ještě nestali.

Krásná a nebezpečná
Vilemína byla svobodomyslná, v soukromí střídmá, na veřejnosti okázalá. Často na sebe nechávala druhé čekat, její účast kdekoliv nebyla nikdy jistá, ale když už vévodkyně přišla, dokázala být natolik okouzlující, že jí všechno prošlo. Byla vysoká a měla nádherné, výrazné oči, stejně jako její mladší sestra Dorothea, se kterou si byly velmi podobné. Ostatně podle některých teorií byla právě Dorothea matkou Boženy Němcové. Jiní milovníci záhad připisují mateřství samotné Vilemíně - ratibořické kněžně z Babičky, ta však byla v době narození spisovatelky už neplodná. Vilemína byla nejen krásná, ale také nesmírně inteligentní, a brzy se zapojila do politiky - a to především jako úhlavní odpůrkyně francouzského císaře Napoleona.

Generál Windischgraetz
Podruhé se Metternich s Vilemínou potkali roku 1803, když Klemens přijal místo vyslance v Berlíně. I tehdy však jejich vztah zůstal platonickým. Vilemína se po čase usadila ve Vídni a v jejím salonku se scházelo mnoho vznešených hostí. Nakonec se však vrátila na své ratibořické panství. Když na jaře roku 1810 onemocněl kníže Alfred Windischgraetz zápalem plic, zotavoval se právě u půvabné Vilemíny. Jejich vztah byl bouřlivý, ale neměl dlouhého trvání. Přesto se Vilemína k Windischgraetzovi ještě čas od času vracela, i když už byla milenkou Metternichovou, a Klemens na tohoto jejího oblíbence žárlil.

Souznění duší a těl
Roku 1813 byla v plném proudu jednání protinapoleonské koalice. To už byl Metternich vůdčí postavou rakouské zahraniční politiky. Váhal však se zapojením Rakouska do bojů proti Francii, s níž spojil Habsburky dynastickým sňatkem Marie Luisy s Napoleonem. O nutnosti spolupráce s Pruskem a Ruskem se pokusila knížete přesvědčit právě krásná Vilemína. Při jednáních v Ratibořicích došel konečně jejich vztah naplnění. Čtyřicetiletý Klemens a dvaatřicetiletá vévodkyně k sobě vzplanuli hlubokou láskou, jejíž podstatou nebyla jen fyzická přitažlivost, ale především spřízněnost myslí. ,,Jsem si jist, že mezi námi vládne velká morální shoda, a to mne naplňuje štěstím," psal Klemens své milované a dlouho dobývané. Vilemína mu totiž nepadla do náruče snadno - obdivoval ji konec konců i ruský car Alexandr, a tak si mohla vybírat. Možná i svou zdráhavostí knížete tak okouzlila a nakonec ho přivedla na stranu protinapoleonské koalice. Klemensova láska ke krásné vévodkyni tak nakonec stála Napoleona císařství a přepsala mapu Evropy.

Zhrzená milenka
Vilemína se ovšem nehodlala věčně spokojit s rolí milenky. V roce 1814, za společného pobytu v Anglii, kde Metternich přejal čestný Oxfordský doktorát, nabídla Vilemína svému milenci, aby se rozvedl s Eleonorou a vzal si ji. Klemens byl zděšen. Nevěra, proč ne, ale rozloučit manželství uzavřené před Bohem? Opustit ženu, která mu dlouhá léta tolerovala nevěry a vychovávala děti, které miloval? Nikdy! Ani Vilemínina inteligence, ani její půvab tentokrát na vytyčený cíl nestačily. Metternich zůstal neoblomný. Vilemína se s ním sice nakonec nerozešla, ale jejich vztah dostal povážlivé trhliny. Další potíže nastaly na kongresu ve Vídni, kde se Vilemína pustila do sporu s bývalou Metternichovou milenkou Bagrationovou. Zároveň se zuřivě intrikujícím dámám povedlo rozpoutat nepřátelství mezi Metternichem a ruským císařem Alexandrem, kteří si v salónech obou fúrií podávali dveře. Na podzim roku 1814 vztah mezi Vilemínou a Klemensem definitivně skočil - a to z vůle vévodkyně. Klemes, který jí ještě těsně po rozchodu přál jen to nejlepší, se nakonec nedokázal přenést přes uraženou ješitnost a až do její smrti v roce 1839 měl pro ni jen slova hany.

Pamatujete si na kněžnu z Babičky? Věděla jste, že byla milenkou Metternichovou a jednou z nejznámějších političek své doby? Myslíte si, že ženy patří do politiky? Znáte nějaké slavné političky? Napadnou Vás jména dalších žen, které významně ovlivnily dějiny Evropy? Třeba se o nich dočtete v příštích dílech!