.

Ale ne, nespletli jsme se. Opravdu nemluvíme o vašem prvňáčkovi, ale o vás. Děti to většinou nějak zvládnou, ale co rodiče!

Domácnost

Ale ne, nespletli jsme se. Opravdu nemluvíme o vašem prvňáčkovi, ale o vás. Děti to většinou nějak zvládnou, ale co rodiče!

Ale ne, nespletli jsme se. Opravdu nemluvíme o vašem prvňáčkovi, ale o vás! Když začne dítě chodit do školy, je to velká změna nejen pro něj, ale pro celou rodinu. Vaším hlavním úkolem teď je vnitřně se od vašeho školáčka odpoutat. V nejbližších týdnech bude totiž znovu a znovu zkoušet, jestli mu skutečně důvěřujete.
Ve spolupráci se speciální pedagožkou mgr. Hanou Opočenskou jsme si na vás vymysleli malý testík. K situacím, které v něm popisujeme, by mohlo ve vaší rodině už velmi brzy dojít. Jak byste se zachovala vy?

1) První den ve škole. Prvňáčky uvítala paní ředitelka a teď mají odejít se svou učitelkou do třídy. Všechny děti jdou, jen to vaše se zdráhá a nechce pustit vaši ruku.
A Děláte jakoby nic, loučíte se a snažíte se z ruky dítěte nenápadně vymanit.
B Dojdete spolu s dítětem za učitelkou a zeptáte se, zda byste směla jít výjimečně do třídy s ním.
C Přátelsky, ale pevně dítěti řeknete, že teď prostě musí jít do třídy. „Určitě to zvládneš – čekám na tebe venku!“

2) Dva týdny po začátku školy dítě prohlásí: „Ta naše učitelka je ale pitomá!“
A Zůstanete klidná a zkusíte si s ním popovídat o tom, proč si to myslí a co se ve škole vlastně stalo.
B Vysvětlíte mu, že takhle se o paní učitelce nemluví.
C Přemýšlíte o tom, jestli by nebylo lepší nechat dítě přeřadit do jiné třídy. Vypadá to, že si s touhle učitelkou  nebude rozumět.

3) Po probuzení se dítě odmítá samo obléknout. Přitom to už dlouho zvládalo bez problémů.
A Řeknete mu: „Když přijdeš pozdě do školy, budeš si to s paní učitelkou muset vyřídit sám.“ Dál si ho nevšímáte a čekáte, co se stane.
B Hubujete, naléháte a popoháníte tak dlouho, až se dítě nakonec oblékne samo.
C Trpělivě mu při oblékání pomůžete.

4) Váš prvňáček odmítá jít ráno do školy. „Už tam nikdy nepůjdu!“ – prohlašuje.
A Necháte ho ten den doma a tajně doufáte, že zítra ráno bude všechno v pořádku.
B Jdete do školy s ním a zkusíte si ještě před vyučováním krátce promluvit s učitelkou.
C S dítětem vůbec nediskutujete a pošlete ho – i když při tom brečí – do školy.

A co považuje za nejlepší řešení pedagožka?

1) Nejlepší odpověď je C. Musíte být ale sama přesvědčená o tom, že si vaše dítě ve škole poradí. Máte-li pochybnosti, přenesou se i na něj.

2) Nejlépe zareagujete odpovědí A. Snažte se zjistit, proč je učitelka „v nemilosti“. Možná od ní váš potomek dostal  (pochopitelně nespravedlivě) vynadáno. Nezačínejte hned kázat, nejdřív dítěti ukažte, že mu rozumíte.

3) Odpověď C je správná. Překvapuje vás to? Chování dítěte je naprosto normální. Muselo toho v prvních týdnech školy zvládnout tolik, že se mu chce být zase na chvíli „malým“. Tahle „miminkovská fáze“ po několika dnech přejde.

4) Řešení B je situaci nejpřiměřenější. Možná by mohla učitelka  dítě obzvlášť mile uvítat a v následujících dnech pozorně sledovat. Dětem se často nechce do školy kvůli situaci doma – mají strach, že o něco přijdou, třeba o výlet, na který se chystáte s mladšími sourozenci. Pokud nechuť vůči škole přetrvává, měla byste s dítětem navštívit dětského psychologa.

   
19.08.2007 - Dům a byt - autor: Eva Jedelská

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme