.

Školní psycholožka M. Vágnerová říká, že problémové je takové dítě, které se svými projevy liší od aktuálně přijímané normy. Kdo m

Domácnost

Školní psycholožka M. Vágnerová říká, že problémové je takové dítě, které se svými projevy liší od aktuálně přijímané normy. Kdo m

Problémové dítě - postrach rodičů i učitelů. Zkrátka dítě, které se nechová tak, jak by mělo a jak to od něj jeho okolí vyžaduje. Školní psycholožka M. Vágnerová říká, že problémové je takové dítě, které se svými projevy (chováním, prožíváním či zevnějškem) liší od aktuálně přijímané normy a často bývá v rozporu se školskými požadavky. Problémové dítě problémy má a zároveň je způsobuje svému okolí. Co ale s tím?

Jak na problémové dítě
Problémové dítě zpravidla vyžaduje od učitele odlišný přístup, často náročnější než jeho vrstevníci, přitom však přináší učiteli méně uspokojení ve formě žádoucích výsledků. Stejná úskalí musí překonat i rodiče takovéhoto dítěte, a to ať už z hlediska celkové výchovy či v případě školních výsledků. Rodič je však narozdíl od učitele k dítěti více citově vázán a je tak často schopen větší trpělivosti a tolerance k problémům dítěte. Role problémového dítěte je také závislá na interpretaci projevů dítěte a na hodnocení míry jeho "viny" na těchto projevech. Pokud dítěti získá nálepku nějaké psychické, fyzické nebo sociální zátěže na níž samo očividně nenese vinu, bývá obvykle lépe přijímáno a více tolerováno. Interpretace projevů dítěte se přitom může značně lišit u rodičů a učitelů a může tak vést k rozdílnému hodnocení dítěte, k odlišnému očekávání a následkem toho pak k nestejnému výkonu ve škole a doma. Jinak řečeno - přistupuje-li učitel k dítěti pozitivně a motivuje ho, může dítě ve škole podávat lepší výkony a chovat se lépe než doma a naopak, když učitel dítě jenom trestá a podceňuje, může doma poslušné dítko a pilný žáček platit ve škole za "lempla" a "nezbedníka".

Dítě ze sociokulturně odlišné rodiny
V posledních letech se stále častěji setkáváme s dětmi, jejichž problémy pramení z toho, že jsou v Čechách cizinci. Ale i rómské děti, a také děti z extrémně chudých nebo naopak bohatých rodin, nebo z rodin s extrémní vírou, mohou trpět ve škole problémy. Sociokulturní odlišnost rodiny z níž dítě pochází s sebou nese potíže především při jeho začlenění do školy. Mnohem závažnější než jazykové odlišnosti (dítě se obvykle cizí jazyk učí mnohem lépe, než dospělí, obzvláště pokud ho potřebuje ke komunikaci se svými vrstevníky) jsou rozdíly v pojetí hodnot. Pokud rodiče dítěte nepovažují školní vzdělání a dobré výsledky ve škole za hodnotu, nebude je za ni považovat ani dítě, a to navzdory tomu, co rodiče tvrdí nahlas a jaké hodnoty formálně přijali. Jeho vztah ke škole pak bude lhostejný až negativní a nebude motivováno k výkonu. V rodinách tohoto typu často dítě nenachází podporu při plnění domácích úkolů a pokud ano tak pouze formální, mnohdy nemá ani odpovídající vnější podmínky, aby mohlo úkoly splnit (nemá svůj stůl, nemá pomůcky, učebnice a pod.). Jindy zas rodiče mají skutečný zájem na tom, aby dítě úkoly dobře plnilo, avšak vzhledem k nižší inteligenci, jazykové bariéře či jiným objektivním faktům nejsou schopni mu pomoci. Dítě pak na učení buď zcela rezignuje, nebo je pro něj zdrojem neustálého stresu. Významnou roli v pomoci dítěti pak hraje učitel a možnost družiny nebo zájmových kroužků organizovaných školou.

Dítě s problémy v rodině
Jak již bylo zmíněno výše, pro dítě je často polehčující okolností, když ono samo není vnímáno jako příčina problémů. To se týká především dětí s problémy v rodině. Vágnerová k tomu říká: "Je zcela nepochybné, že každý jedinec může uspokojivě pracovat jen v situaci, kdy má klid a nic ho netrápí. Totéž platí i pro děti školního věku." Problémy v rodině dítěte, rozvod rodičů nebo nefungující rodina tak často vedou k selhávání dítěte ve škole. I takové dítě, stejně jako dítě ze sociokulturně odlišné rodiny, obvykle pracuje lépe ve školním prostředí. Fixace na učitele, v mladším školním věku běžná, se u tohoto dítěte stává zásadní podmínkou školního úspěchu, učitel může zastupovat roli chybějícího či nefungujícího rodiče, může být akceptující autoritou, a schopnost dítěte zapojit se do školní činnosti pak závisí především na něm. Odmítané děti, či děti, které nedokážou splnit očekávání rodiny, mají problémy se sebehodnocením, což se následně odráží i v nižším výkonu. Rodiče takových dětí obvykle zdůrazňují chyby a selhání, zatímco úspěchy považují za samozřejmost. Děti týrané pak vůbec postrádají v domácím prostředí pocit bezpečí a jistoty, který mohou nalézt u učitele a jejich chování se tak může paradoxně s nástupem do školy zlepšovat.

Přetěžované dítě
Přístup rodičů ke školnímu hodnocení je různý, někdo považuje za dobré známky i trojky, jinému stačí jen samé jedničky. Pokud však požadavky rodičů přesahují míru schopností jejich potomka, ať už je tento jakkoli nadaný, dochází k zatěžování dítěte - a to často jak negativním přístupem a kritikou ze strany rodičů, takže dítě ztrácí jistotu, je úzkostné a jeho výkon se zhoršuje, tak jeho přetěžováním v dobrém úmyslu výkon zlepšit. Pokud k přetěžování dítěte dochází už jen v následku nároků školy, je dobré zvážit odklad školní docházky či změnu školy na méně náročnou. Pokud je však přetěžování následkem nepřiměřených nároků rodičů, pokud nejsou rodiče ochotni akceptovat, že jejich dítě není tak nadané, jak by si přáli (a to bez ohledu na skutečnou míru nadání dítěte, tento problém mívají jak děti s nižším intelektem, hyperaktivní, nezralé, tak i  vyspělé a vysoce nadané), je změna nutná především na straně rodičů. Nejčastěji bývají obětí přetěžování jedináčci nebo nejstarší potomci (ti mladší pak v případě, že ti starší v roli "geniálního dítěte" selžou). Rodiče do nich projikují své touhy, kladou na ně nepřiměřené nároky a organizují jim veškerý volný čas. Takové dítě obvykle nemůže dělat to, co chce, jeho rodiče se zaměřují jen na plánování budoucnosti a svým strachem ze selhání traumatizují i dítě. To obvykle na úzkostné vedení a vysoké emoční nároky reaguje strachem ze selhání, třeba i neopodstatněným, a často pak bývá "nemocné" - bolí ho bříško, hlava a mívá jiné potíže, pro které neexistují objektivní fyzické příčiny.

s využitím knihy M. Vágnerové - Psychologie problémového dítěte školního věku

Setkala jste se ve svém okolí s nějakým "problémovým" dítětem? Nebo jste jím byla sama? A co Vaše děti? Co si myslíte o integraci dětí cizinců do českých škol? Přetěžovali Vás rodiče? Máte nějaké zkušenosti s rómskými dětmi?

archivní článek

   
19.08.2007 - Dům a byt - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] SFlower [*]

    Pět let jsem učila jen problémové děti. Byly ve skupinkách max po 8 ale někdy to opravdu stálo za to.Vyžadovaly neustálou pozornost, jenže když jí získaly, nevěděly, jak s ní naložit a končilo to jejich vulgárními nebo agresívními projevy. Musím však také říct, že jsme k sobě nakonec cestu našli a já se proměnila v jejich vrbu. A na konci školního roku, když jsme se rozcházeli, mi jedna dívka řekla tu největší poctu kterou může učitelka od dítěte dostat:"Paní učitelko, vy snad nejste ani paní učitelka, s vámi se kecalo jak s kámoškou."

    superkarma: 0 20.08.2007, 07:44:38
  2. avatar
    [1] svetluszka [*]

    s problémovým dítětem se setkávám každej den... ...a doufám, že z toho vyroste...nebo ho už fakt

    superkarma: 0 19.08.2007, 21:37:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme