Také stavíte doma na vánoce váš oblíbený Betlém? Nebo chodíte s dětmi do kostela, kde se až do Tří králů můžete všichni těšit z pohledu na jezulátko v jesličkách a všechno to hemžení kolem? A víte vlastně proč a kdy vlastně tato tradice vznikla? O rekonstrukci biblického mýtu se pokoušeli již v 10. století Italové. Teprve roku 1223 však žebravý mnich František z Assisi na jedné ze svých poutí z Říma do Rieti vyhledal vhodnou sluj, v níž postavil jesle naplněné senem, obstaral do nich živého volka a oslíka a vytvořil tak poprvé věrný obraz předpokládaného chléva betlémského.
Zajímavá podívaná zlákala k obdobným pokusům ve všech evropských zemích. Jen živé aktéry postupně začaly nahrazovat figurky z nejrůznějších materiálů a rozrůstaly se a rozrůstaly. Svatou rodinu doplňoval čím dále tím větší počet daráčků a jednotlivé scény vyprávěly příběhy prostých lidí, které občas úplně vytlačily prvotní motiv náboženský. Coby výtvarné dílo zakrátko betlémy překročily evropské hranice a vstoupily i do zcela odlišných národních kultur.
V Africe hrají daráčci na bubínky černému miminku, v jižní Americe zase všechny figurky zdobí svérázná indiánská ponča a i Ježíšek je oblečen po indiánsku, včetně chlupaté čepičky "chullo".
U nás patří k nejznámějším a nejstylovějším betlémům perníkové veledílo Heleny Horálkové, dlouhá léta každoročně vystavované v pražském kostele svatého Matěje. První vlastní perníkový betlém darovala coby studentka přátelům ještě za války. Byl o poznání skromnější než ten současný, na kterém paní Horálková vždy pracovala už od října a který tvoří na čtyři sta figurek! Všechny jsou oděné do lokálně určených lidových krojů. Co daráček, to věrná kopie lidového kroje toho či onoho místa v naší republice. „Figurky mají necelých dvacet centimetrů a například zástěra lidového kroje bývala dvoumetrová, strašně široká. Mám-li ornament, který na ní býval vyšitý, vtěsnat na malou figurku, tak to úplně přesné být nemůže. Nicméně každý kroj musí odpovídat a být v duchu věci. Když bílá výšivka, tak bílá výšivka, když jsou na kroji použité jiné barvy, tak je musím použít i já...,“ řekla mi tahle perníková kouzelnice při našem posledním povídání.
„Kroje se ale časem měnily. Například turnovského kroje existují tři období, naprosto odlišné. První se vyznačuje velkým nabíráním a krejzlíky, tmavě modrou zástěrou barevně vyšívanou. Další éra má hodně výšivek červených. A ta třetí zase unikátní dírkové vyšívání. Tak tam musí být zastoupená všechna tři období... Nebo se kroje liší například v pokrývkách hlavy - svobodná dívka nosila jinou úpravu hlavy než vdaná žena. Tak tam musí být také obě.“
Každá figurka navíc Ježíškovi nese dárek typický pro oblast, z níž přichází. Valašský daráček nese ovečku, Plzeňák veze soudek piva, moravští vinaři přinášejí víno... Všechno samozřejmě z perníku. Nenechali jste se inspirovat?
Reklama