Domácnost

Nastal den D a vy jste se rozhodli, že si pořídíte psa, ne ovšem ledajakého…psa Idola.


Nastal den D a vy jste se rozhodli, že si pořídíte psa, ne ovšem ledajakého - psa Idola. Tedy psa, který k vám bude dokonale sedět, jemuž budete schopni splnit jakékoliv přání a který bude stejně vstřícný i k vám.

Tedy toho správného psa.

A jelikož málokterý zvířecí druh je tak rozmanitý jako pes, je to opravdu těžké vybírání….

Zde je jedna rada:

Podívejte se do  zrcadla… Jak vypadáte? Které rase se podobáte?
Jakou máte povahu? Které rase se podobá?
Najdete-li několik shodných vlastností, pak máte svého psa P.

Ba ne, páníčkové se dost často podobají svým čtvernožcům, ale ty správná kritéria pro výběr správného psa jsou někde jinde…

Na pomoc jsem si pozvala paní Marcelu Pavelkovou, majitelku psí školy a psího salonu.  Zeptala jsem se jí, jaká plemena jsou vhodná pro určité životní styly…

PES DO BYTU

Zde je možno celou situaci rozdělit do dvou podskupin.

Pes do bytu, který potřebuje minimum pohybu a pes, jehož páníčkové jsou sportovně založení.

Pes pro staré lidi nebo lidi, kteří nejsou příliš aktivní a chtějí pejska jen jako spolubydlícího společníka a k občasným procházkám… Napadají mě tak maximálně starší pejskové z útulku, ale jinak nevím, jestli pro tyhle lidi není lepší kočka?

„Do bytu jsou vhodná především plemena společenská. Především je nutno si uvědomit, zda chceme psa s dlouhou nebo s krátkou srstí. U plemen dlouhosrstých je nutné počítat s poměrně časově náročným a častým česáním a většinou se stříháním několikrát ročně. Zato se vám ale tento typ psa odmění - nemáte doma téměř žádnou vypadávající srst, protože tato plemena většinou nelínají. Jsou to například pudl, bišonci, jorkšír terier, lvíček nebo maltézáček. Pokud nejsme ochotni věnovat péči o srst tolik času, můžeme si pořídit třeba čivavu, pražského krysaříka, malého hladkosrstého pinče nebo mopse, či francouzského buldočka. U posledních dvou jmenovaných plemen musíme být opatrní zejména v letních vedrech, protože tito psi mají krátký čenich, dýchání v horku je pro ně velice namáhavé a často se přehřívají. Všichni tito psi jsou krátkosrstí, péče o srst je naprosto nenáročná. Ale pozor – línají! Jejich krátkou srst je velice obtížné odstranit z koberců a ze šatů. Za zmínku stojí ještě čínský chocholatý pes, kterému se také říká naháč. Ten nemá srst téměř žádnou, je tedy méně nebezpečný pro alergiky. V létě se ovšem musí mazat opalovacím krémem a v zimě chodí v oblečku. Všichni tito psi jsou  většinou mírní a mají rádi lidskou společnost. Ovšem jako každý pes - MUSÍ SE VYCHOVAT,  aby z nich byli milí společníci a ne tyrani, kteří vám místo radosti budou působit problémy a budou na obtíž.

Velikost psa je omezena velikostí bytu a především ochotou majitele  trávit  se psem denně dostatek času na procházkách nebo cvičením. Každý pes prospí zhruba dvě třetiny dne. To znamená, že když budete mít doma velkého pohybově aktivního psa a odejdete na osm hodin do práce, po příchodu domů psa vezmete na několik hodin ven, aby mohl běhat, případně si s ním půjdete zacvičit, bude pes spokojen. Ovšem musíte mu to umožnit každý den.“

PES DO DOMKU SE ZAHRADOU

Ideální situace, ale pozor na to. Pes celoživotně odložený do voliéry na vsi je na tom mnohem hůř než „chudák“ několik hodin zavřený v bytě, ale následně s ním jeho lidi chodí na dlouhé vycházky.

Zde záleží na tom, zda chcete psa hlídacího, pak se hodí ostražitější nebo honácká  plemena.

Předpokládám, že v domku se zahradou může žít jakékoliv plemeno…? 

„V domku se zahradou může opravdu být jakékoliv plemeno. Krátkosrstí psi ovšem musí v chladných nocích a v zimě mít možnost být v teple. Pokud chcete psa celoročně nechat venku, musí mít to být pes dobře osrstěný a i tak musí mít zateplenou boudu nebo volieru, kam se může schovat před deštěm. Vhodní jsou především psi ovčáčtí např. německý ovčák nebo české plemeno chodský ovčák, populární jsou dnes také bernští salašničtí psi nebo retrievři. Na zahradu se také hodí většina loveckých plemen. Co se týká psů „hlídacích“ nebo tzv. bojových, jsem přesvědčena, že patří do rukou pouze zkušenému chovateli. Jedná se např. o rotweilery, pitbulteriery, stafordšírské teriery nebo kavkazany.

Je lepší psa nechat volně běhat po zahradě nebo udělat voliéru?

„Pokud necháte psa po zahradě volně pobíhat, musíte počítat s tím, že vám nezbude mnoho ze záhonů. Hrozí také nebezpečí, že se naučí utíkat. Pokud je zahrada i úroda dostatečně oplocena, je pro psa samozřejmě lepší, když má volnost pohybu.

Když je pes ve volieře, musíte se mu věnovat, co se týče procházek, stejně, jako psovi v bytě.“

I pes, který má volný výběh po zahradě potřebuje vycházky?

I pes volně pobíhající po zahradě, potřebuje procházky, protože na zahradě stejně většinu dne prospí a navíc je pro něj důležitý kontakt s majitelem, který se těžko utváří, když vidí páníčka jednou denně při krmení.“

Jsou lidi a místa, pro které raději psa nikdy?

„Psa by si nikdy neměl pořizovat člověk, který na něj nebude mít dostatek času a tráví mnoho hodin mimo domov. Každá pes potřebuje kontakt se svým pánem, přiměřené procházky, lovečtí a pracovní psi časté cvičení.“

Na závěr ještě často diskutovaný problém. Pes a dítě…

„Jsou plemena, např. mops, labrador, novofoundlandský pes, kolie, bobtail nebo setři, která mají děti rádi nebo je alespoň lépe snášejí, než plemena jiná. Tady ovšem moc záleží na individuální povaze zvířete a hlavně na výchově. Nejdůležitější zásada: Nikdy nesmí zůstat dítě a pes bez dozoru. Pes je smečkové zvíře, a proto je pro něj přirozené, že si buduje svoji pozice i v „lidské smečce“. V každé rodině a zejména v rodině s dětmi musí pes vědět, že je v hierarchii smečky až na posledním místě. K tomu ho ovšem musíme důsledně vychovávat.

Nedá se říci, zda nejprve pes potom dítě, či naopak důležité je, aby po narození se pes po narození dítěte necítil odstrčený. Mohl by pak začít považovat dítě za „konkurenci“ a snažil by se v hierarchii zaujmout vyšší pozici, tím by mohlo dojít k napadení dítěte. V zásadě lze říci tolik: v rodině může být VYCHOVANÝ pes a dítě v případě, že dospělí mají dostatek času věnovat se dítěti i psovi.

Na závěr lze říci, že každý pes je dobrým společníkem, pokud se mu dostane důsledné, ale citlivé výchovy. Pokousat vás může vzteklý jorkšír, ale stejně tak může být báječným společníkem neprávem obávaný pitbull…například…

Archivní článek

   
01.04.2007 - Dům a byt - autor: Renata Petříčková

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Fairy [*]

    Voliéru pro psa ne , to bude lepší bouda a příp. kotec. I když já nejsem přívržencem kotců-pes je tvor společenský, smečkový, vyhledává přítomnost pána.

    Já bych jen poradila kdo přemýšlí o pořízení pejska, tak ať se zamyslí jestli je se svým způsobem života spokojený-pokud ano, ať si psa nepořizuje. Už se bude muset vždy rozmýšlet jestli jít do kina či ne, dovolené bude muset přizpůsobovat psu, z práce spěchat rovnou domů...a je to tak na 10-12-15 let. Prostě pes změní život.
    Tohle všechno tedy platí v případě, že se psu budete chtít opravdu aktivně věnovat. V opačném případě si ho nepořizujte tím spíš.

    superkarma: 0 06.04.2007, 16:02:39

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme