Když jedete do nějaké země, máte o ní své představy získané z filmů, knih či vyprávění. Takže když jsem se vydala studovat do Francie – tehdy podle mne země nejlépe nalíčených žen, galantních mužů a vůbec lidí oblékaných podle poslední módy – nemohla jsem se dočkat, až tohle všechno uvidím na vlastní oči. A zvláště, když se jednalo o Paříž! Časem jsem ze svých představ vystřízlivěla. A ptáte se proč?

· Kdybych si sama neotevřela dveře do restaurace, stála bych tam snad dodnes. A kdybych si sama nesundala kabát, tak jsem v něm snad i večeřela.
· Jsem ráda, že můj imunitní systém je silný, neb jsem mockrát nezažila, že by si v zemi galského kohouta dal někdo ruku před pusu když zakašle.
· Když se v Paříži ztratíte a hledáte v mapě, kde byste asi tak mohli být, nepočítejte s tím, že by vám někdo poradil. Ano, zastavil se u mne jeden docela pohledný muž a zeptal se mne, co hledám. Ale proč mi chtěl pomoci, netuším, když viditelně ani on sám nevěděl, kde je. Snad z galantnosti? A navíc, každý obyvatel Paříže u sebe nosí kapesní atlas, protože kdo se v tom kosmopolitním městě má vyznat, že?!
· Myslela jsem, že tu uvidím spoustu barev a nápadů v oblečení, ale všude kolem mne chodili lidé v džínách a jednobarevných pulovrech. Asi aby splynuli s davem a moc na sebe případná individua neupozorňovali. Kochat jsem se chodila do obchodů. Anebo jsem prostě nepřišla do společnosti těch správných IN lidí?!
· Já sama make-up nenosím, ale jak mohou prosperovat slavné francouzské kosmetické firmy, když ho podle mých bedlivých pozorování „běžná“ Francouzka také nepoužívá!? A to je reklama na každém rohu a firmy inovují a inovují. Samozřejmě jsem neodolala a jednou se přihlásila na líčení zdarma, které čas od času organizují velké obchodní domy. Když jsem vyšla do ulic příslušně nalíčena, podle mne změněná k nepoznání a podle vizážisty tak, jak bych prý měla chodit každý den, říkala jsem si v duchu – No tak, dívejte se na mě. Já mám úplně novou tvář! Nikdo o mne ani pohledem nezavadil (i když jsem byla tak krásná). Nechápala jsem, a tak chodím dál nenalíčená. Možná jsem tak zajímavější. A možná si to říkají i francouzské ženy.

Ale také jsem se ve Francii něco naučila, i když o tom zase někdy jindy.

Berte to, prosím, jako mé vlastní zkušenosti a postřehy, které samozřejmě nelze zevšeobecňovat a hlavně: Paříž není celá Francie.
Reklama