Stoupáme. Výškoměr se pozvolna, ale nezadržitelně točí. 2500 metrů: moje nervozita ve řvoucím letadle roste. 3000 metrů: jsem zručně připoután na břicho muže, který má na zádech padák. Alespoň doufám. Já mám totiž jenom kombinézu a brýle. Létat neumím a tak je tenhle chlápek a jeho padák pro mě vším. Svazují mě s ním tři karabiny. 4000 metrů. Zvoní zvonek, někdo otevírá dveře a do kabiny s ostrým fičením proudí vzduch. Všichni vyskakují a během chviličky se mění v nepatrné černé tečky, zatímco my se pomalu dokolébáváme ke dveřím jako poslední. Vypadáme jako nemotorné zvíře, které má dvě hlavy, čtyři nohy a čtyři ruce. Křídla nemáme žádná. Že by chyba? Zaslechnu jenom, jak má druhá hlava křičí: "Ready, set, go!“. V tu chvíli dostávám parádní koňskou dávku adrenalinu. Padám dolů a řvu jako šílenec. Mám před sebou tři kilometry volného pádu, padesát sekund poletím jako živý kámen.
Samotné tandemové skákání - tandem jumping k nám dorazilo z Ameriky, kde ho v roce 1987 vymyslel William Booth. Jeho hlavní výhodou je, že si let volný pádem může vychutnat prakticky každý. „Mohou skákat opravdu všichni. Stačí kratičké školení na zemi a můžete letět,“ říká jeden z tandem-pilotů Vlastimil Bláha. „Nejlepší podmínky k tandemovému, ale i k normálnímu skákání volným pádem jsou u nás na letišti v Kunovicích u Uherského Hradiště. Mají tady totiž letadlo L 410 Turbolet, které vás vynese do čtyř kilometrů. Pak si můžete vychutnat celé tři kilometry volného pádu,“ tvrdí Jindřich Vojtek, člen závodního parašutistického týmu…
Přede mnou letěli dva kluci, kteří se věnují bungee jumpingu - skákání na gumě. „To je nesrovnatelný, bungee je proti tomu asi jako když vylezeš na židli a z toho půl metru skočíš na zem do hromady písku. Tohle je zážitek na celej život,“ směje se jeden z nich. Nejhorší je jednoznačně napětí v letadle. Pak už všechno běží ráz na ráz. V první chvíli zažíváte šok - propadáte se dolů, slyšíte jen obrovský hukot a vnímáte tlak vzduchu. Brejličky se vám nalepí na oči a obličej se roztéká do zářivého úsměvu hollywoodské hvězdy. Pak si ale uvědomíte, že letíte. Roztažené ruce, hluboko zakopnuté nohy - jako pták. Země se ale přibližuje ďábelsky rychle, padáte totiž rychlostí okolo 300 km v hodině.
„Každý prožívá volný pád jinak. Někdo je v křeči, zavírá oči, je úplně tuhý, jiný zažívá euforií. Jde o psychiku, pud sebezáchovy,“ vysvětluje ještě pilot Vlasta. Nezbývá než všechno vyzkoušet na vlastní triko. :-)
Reklama