.

Také vnímáte automyčku jako smrtonosnou past?

Cestování

Také vnímáte automyčku jako smrtonosnou past?

Nevím, jak to vidíte vy, ale já myslím, že myčky na auta jsou výhradně mužskou záležitostí. Především proto, že v nich číhají četná nebezpečí. Můj kamarád mi kdysi vyprávěl, že se kdesi v myčce přihodila strašná věc. Kartáče, které normálně objíždějí shora auto, se nějak porouchaly, či co, a stroj prostě zarovnal auto do výšky palubní desky. Osádka vozu vše sledovala z podlahy a byla ráda, že se zvládla včas odpoutat. Nevím, zda je to pravda, ale každopádně jsem k myčkám zaujala velmi ostražité stanovisko.
První problém nastává už s poukázkou, kterou dostanete u pumpy a kterou máte strčit do detektoru před vjezdem do myčky. Nikdy nevím, jak, kam a kterou stranou kartu zastrčit. Buďto tam již někdo přede mnou je a zápasí s přístrojem stejně jako já – ten mi neporadí, nebo tam suverénní muž kartu suverénně zasune – ten mi také neporadí, toho se totiž nemůžu zeptat, protože bych byla za blbou. Po delším úmorném zápase přístroj kartu spolkne a přede mnou se otevírá hrůzná jeskyně, do které musím zajet na přesně určené místo.
To pro mě bývá obvykle stresující situací, neboť, ač řídím dlouho a bez obav, myslím, že se prostě nemohu trefit přesně na koleje. Dalším problémem je okamžik zastavení. Co když se nerozsvítí zelená a já myčkou za stovku jen projedu? Nakonec se to podaří a mně dojde, že jsem si zapomněla schovat anténu. Pokouším se ještě vyskočit, ale proti mně už výhrůžně vyjíždí rameno s rotujícími kartáči šílených barev. Všude stříká voda a vletím zpátky do auta na poslední chvíli.
Kartáče se stále blíží a já ve vodní tříšti sleduji, jak olizují přední kapotu. Začnou se zvedat? Nebo jsem v té nesprávné myčce, která šrotuje auta do půlmetrových krabic? Raději nejsem připoutaná a jsem připravená skočit pod sedadlo. Uf! Dobrý! Tentokrát to vyšlo, kartáče jsou už na střeše a já naživu.
Jsem zpocená hrůzou a chci si otevřít okno, bohužel zapomínám, že kartáče pojedou ještě zpět, aby mi auto vyleštily horkým voskem. Nechtěně si tedy nechám přeleštit horkým voskem i levé ucho a tvář a ptám se, kdy to martýrium skončí.
Konečně! Vrata myčky se otevírají, zelená svítí a já vyjíždím se smutně svěšenou ohnutou anténou. Jsem zralá na sprchu, holiče a kosmetičku. Kdybych to auto umyla na ručně, nebyla bych takhle vyřízená!

Je pro vás myčka také napínavým akčním filmem nebo spíš horrorem? Napište nám své názory, potažmo veselé historky!
   
16.01.2002 - Zahraničí - autor: Jana Zbyňková

Komentáře:

  1. avatar
    [13] Andula [*]

    Tuhle historku už sjem slyšela, myslím, že je to myčkářská latina.

    superkarma: 0 07.12.2003, 16:37:10
  2. avatar
    [12] Ťapina [*]

    Neřídím (zatím), takže zkušenosti s myčkou nemám (zatím). Neděste mě.

    superkarma: 0 03.12.2003, 20:36:37
  3. avatar
    [6] sarobrouk [*]

    Myčce říkám Hičkok. Je to pro mě horor, ale takový ten dobrý, kdy se člověk chce bát.

    superkarma: 0 16.01.2002, 09:30:05
  4. [4] Hanamu [*]

    V tomto případě je nejlepší vybrat si na pumpě program s předmytím auta. K myčce s vámi jde zaměstnanec pumpy, který vám poradí, zasune kartičku, ručně auto předmyje, takže kdyby něco, nejste tam pro začátek sama.
    Stalo se mému kamarádovi,který byl poprvé v myčce s celkem zánovním autem. Zapoměl sundat anténu. Po umytí a zjištění, že je jeho anténka na střeše je KO, nasupený vlítnul na pumpu a žádal odškodnění. Během pěti minut byl venku celý rudý. Vypadalo ta asi takto:"Cože, vaše anténa? To vy nám "k......(ničíte) myčku,debile, čtěte návod!"
    Od té doby si opravdu dává pozor:-)

    superkarma: 0 16.01.2002, 07:34:25
  5. avatar
    [1] Léthé [*]

    Nikdy jsem si nemyslela že bych trpěla klaustrofobií , ale v myčce na auta jsem jí měla v té nejhorší podobě.Zažila jsem to sice jen jednou v životě,ale stačilo to.Seděla jsem pouze jako spolujezdec ,potřebovali jsme totiž rychle projet myčkou , spěchali jsme na nečí svatbu a než jsem si uvědomila že jsem v myčce , již nebyl čas úniku.Připadala jsem si jako v žaludku velryby , která mě za chvilku stráví a pomalu jsem se loučila se svým životem. Když ta jízda hrůzy skončila ,z úlevou jsem zjistila že jsem naživu a až po několika pořádných panácích jsem zapomněla na tu právě prožitou hrůzu.Takže já do myčky?...již nikdy v životě.Jsem asi srágora...ať.

    superkarma: 0 16.01.2002, 01:37:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme