Reklama
Docela závidím dnešním dětem, které si mohou opravdu prázdniny naplánovat podle svých přání a představ (pokud to peněženka rodičů dovolí). Vždy jako malá holka jsem snila o tom, jak bych ráda jezdila na koni. Milovala jsem romantické písničky o plavé hřívě, která koni plála, a jak kůň běžel tak lehce, jakoby vánek vál… Prostě je to sen mého dětství, na který dodnes vzpomínám s melancholií v srdci. Mám jedenáctiletého syna a před prázdninami jsem mu nabídla, jestli nechce jet na sportovní soustředění, kde by se naučil jezdit na koni. Sice nejdřív ohrnoval noc, ale nakonec souhlasil. Před pár dny jsem pro něho na tábor jela a nevěřila jsem svým očím. Naučil se docela obstojně jezdit, každý den kydal hnůj a hřebelcoval koně, chodil na přednášky … Večer, když usínal, vynutil ze mě slib, že tam musí příští rok jet znovu a že bude na chalupě pomáhat ve statku, kde chovají koně.
Tak jsem si pak říkala, že mě mrzí, že jsem něco takového nezažila. Kdyby to bylo teď, bylo by to bez té nefalšované zasněné příchutě dětského světa. Světa snů a ideálů, které jsou dávno pryč.

Bohunka