Zakarpatská Ukrajina je doslova rájem pro turisty. Ale ne pro všechny. Pouze pro toho, kdo hledá kout světa, ve kterém se ještě alespoň trochu žije v souladu s přírodou, kde neuvidí na každém sloupu reklamu, kde každý druhý dům není penzionem pro turisty a většina hospod luxusní restaurací. Je to země určená těm, kteří dokáží vnímat i nemajetné lidi jako sobě rovné, povznesou se nad kvalitu silnic, které po desetiletí nikdo neopravoval, spokojí se v obchodě s chlebem a rybičkami a v restauraci si dají boršč. Je to i země lidí, kteří si na pravou demokracii ještě dlouho počkají, země policistů, pohraničníků a vojáků s jejich skoro neomezenou mocí. Jenže to vše pro nás není tak podstatné jako nezměrná krása místní přírody, kterou můžeme vnímat všemi smysly a vychutnávat doslova plnými doušky.
Od července roku 2000 byla zavedena vízová povinnost pro vstup osob s českou státní příslušností. Jenom během jediné turistické sezóny se cena zvedala třikrát a nyní dosahuje téměř závratné výše. Turistické individuální vízum je k mání za 1600 Kč, skupinové vízum vyjde jednotlivce na 1200 Kč. Jsou zde zahrnuty i poplatky koncesované agentuře, která má oprávnění o skupinová víza žádat, cesta s některou CK vyjde, alespoň co se víza týká, pohodlněji a levněji.
Na Zakarpatí jezdí spousta autobusových linek, například z Prahy až do Jasině ležící zcela na východě. Cesta vlakem bude komplikovanější a dražší, zase tam naložíte lépe kolo.
Kromě menších měst dále ve vnitrozemí stojí určitě za návštěvu Užgorod a Mukačevo. V dalších městech, jako jsou například Mežgorje, Rachov a Jasiňa využijete zastávku zejména pro návštěvu restaurace nebo tržiště. Tak jako jinde, potkáte tu lidi dobré a špatné. Ti dobří jsou takoví vždy, těm špatným roste chuť s velikostí porce. A čeští turisté jsou opravdu porcí vydatnou! Mají u sebe žádané české pasy a v kapsách dolary. Ve městech, kde míra nebezpečí vzrůstá, se naštěstí dlouho zdržovat nebudeme a jinde můžete očekávat více vlídnosti a přátelství. Kapitolou samou o sobě jsou ale uniformovaní "strážci pořádku". Těm naprostá anarchie ve státě absolutně vyhovuje a umožňuje jim chovat se jako neomezení páni jakékoliv situace.
Obecně platí, že ve městech je třeba dbát daleko lépe o své doklady, peníze a kola než třeba v horských vsích. Pokud přenocujete v dosahu lidských obydlí (zejména měst a větších vesnic), tak opatrnosti nikdy nezbývá. Ve větší skupině doporučuji stany stavět co nejblíže u sebe, držet hlídky u ohně po celou noc a být připraveni vždy rychle vyběhnout ven. Kola nechejte uprostřed a pořádně je provažte lany.
Nejezděte na kole sami. Narazíte-li na jakoukoliv uniformovanou osobu, neklaďte v ničem odpor. Lépe je "namazat med kolem huby" a myslet si svoje. Kromě hranic nikdy a nikomu nedávejte z ruky pas! Obzvláštní pozor si dejte na opilce navštívivší vaše tábořiště. Nemůžete vědět, jaké má úmysly, zda má zábrany a jestli není ozbrojen. Naopak budete překvapeni dobrosrdečností a pohostinností lidí v těch nejchudších osadách a na horských salaších.
Celá navštívená oblast trpí totální absencí jakýchkoliv oficiálních tábořišť nebo kempů. Tím větší máte možnost tábořit volně v přírodě. V chráněných oblastech, jako je například hřeben Černá Hora, je nutné platit nejen povolení ke vstupu, ale i poplatek za nocování. Kontroly i vysoko v horách fungují a obcházet poplatek se nevyplácí. Většina přístupových cest má zřízenou služebnu stráže parku a povolení je tam k dostání. Vstup do parku stojí asi 3 GRN a poplatek za přespání asi 4 GRN (1 Ukrajinská Hřivna je asi 9 Kč).
V turisticky frekventovanějších místech stojí turbázy (turističnaja báza) mnohdy postavené už za První republiky. Spousta je jich už úplně zdevastovaných a ty, které ještě stojí, si netroufám nikomu doporučit k přespání. Lepší způsob je domluvit se s někým z vesničanů a dát mu 4 GRN do kapsy. Mnohde jsou schopni ubytovat i větší skupinky třeba v podkroví.

Slávek Suldovský, CK Adventura

Více informací o zajímavých a dobrodružných zájezdech nejen na kole najdete na stránkách cestovní kanceláře Adventura www.adventura.cz.
Reklama