.

Není tomu zase tak dávno, a v mnoha končinách světa je tak tomu doposud, kdy se nepředpokládalo, že pro uzavření sňatku je potřeba

Vztahy

Není tomu zase tak dávno, a v mnoha končinách světa je tak tomu doposud, kdy se nepředpokládalo, že pro uzavření sňatku je potřeba


 Není tomu zase tak dávno, a v mnoha končinách světa je tak tomu doposud, kdy se nepředpokládalo, že pro uzavření sňatku je potřeba láska.Ba naopak, podle některých byla láska dokonce překážkou dobrého manželství. Povětšinou se ale tvrdilo, že si na sebe partneři zvyknou, že se naučí se navzájem milovat. Lze se ovšem lásce naučit?

Každodenní praxe
Podle Fromma: „Schopnost milovat závisí na tom, zda je člověk schopen zbavit se svého narcisismu a incestního připoutání k matce a k rodu; závisí na schopnosti růst, vyvinout tvůrčí orientaci vůči světu a vůči sobě samému.“ Láska je podle tohoto autora uměním, kterému se lze učit - ačkoliv přesnější by asi bylo říct „ke kterému se lze vyvíjet“. Protože pro lásku je nezbytná jistá racionální víra, do určité míry charakterový rys osobnosti, jistota a pevnost, důvěra v sebe i v jiného člověka. Jen člověk s rozvinutým a pevným sebehodnocením je schopen skutečné lásky. Lauster píše: „U většiny lidí zjišťuji stále znovu zábrany a blokády v rozvoji schopnosti milovat.“ Zdůrazňuje také, že nelze na lásku pasivně čekat, je třeba aktivity. Nutná je připravenost a ochota milovat, je třeba se učit lásce, a to každodenní praxí.

Strach z bolesti
Podle Laustera je láska především aktivní náklonnost. Děti přitom mají větší schopnost lásky než většina dospělých. Důležité je, že člověk schopný lásky nemiluje jen lidi, ale život obecně. Milovat totiž znamená dávat a ne vždy dostávat. Psychicky zdravý člověk je schopen vitálně pracovat i milovat, každý okamžik prožívá intenzivně a bděle, nepoužívá únikové mechanismy a nenechá rozum, aby ovládal jeho city. Ale podle Laustera má 90 % lidí narušenou schopnost lásky. Lidé se totiž pokoušejí o nezranitelnost, bojí se bolesti. Ale člověk není nezranitelný: „Zdraví proto znamená uvědomovat si tuto zranitelnost, akceptovat ji, a to absolutně otevřeně, beze strachu ze zítřka, protože jen potom se může tvořivě rozvíjet život,“ říká Lauster. Jak píší Výrost a Slaměník: „Člověk se z lásky rodí, žije pro lásku, touží po lásce, umírá pro lásku.“

Pozor na stereotypy!
„Život je šťastný tehdy, když se člověku daří rozvíjet každým dnem víc a víc svou schopnost milovat.“ říká Lauster a jedním z mýtů, které odmítá, je přesvědčení, že v mládí je láska jiná než ve stáří. Umění milovat se samozřejmě vyvíjí. Ale předpoklady k rozvoji schopnosti lásky vznikají už v ranném dětství, kdy ještě není zralá sexualita. V tomto věku je láska zaznamenávána celou šíří smyslů a rozvíjí se. Pak schopnost vnímat, a tedy i milovat, otupuje každodenní stereotyp. „Schopností lásky ubývá zároveň s rostoucí neschopností vnímat věci nově a svěže,“ varuje Lauster. I ve stáří může být láska stejně silná a intenzivní jako v mládí, a naopak už v ranném věku může vlivem stereotypů otupět.

Je manželství patologie?
Dalším mýtem je teze, že velká láska trvá věčně. Podle Laustera je láska je zranitelná, vzniká z okamžiku a žije v okamžiku a nelze ji vlastnit. Pokusy zachovat jakousi „věčnou velkou lásku“ tak vedou automaticky k jejímu rozpadu. „Láska není možná, když člověk srdce a duši neprodyšně uzavře, obrní se a touží po jistotě,“ píše Lauster. Mýtem je i tvrzení, že láska je osudová záležitost. Ochota zamilovat se samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost zamilování, ale láska nevtrhává „osudově z venčí“, volba trvalého vztahu není dána láskou, ale člověk se na základě rozumu rozhodne, že nechá lásku rozvíjet. Podle Laustera je člověk, který umí milovat, věrný pouze lásce, většinou nikoliv jednomu partnerovi a jen výjimečně po celý život. Tento autor tvrdí, že manželství je vlastně patologickou touhou po fixaci a jistotě, nikoliv věcí lásky. Nesmíme prý zapomínat, že láska je pro dítě existenční nutností a my se v partnerské lásce často chováme jako děti k rodičům, chceme rezonovat v partnerovi, dostávat jeho lásku, stáváme se závislými a ve strachu ze ztráty lásky partnerem manipulujeme.

Moderní výchova lásce nesvědčí
Schopnost lásky tedy není automatická, rozvíjí se s narozením, nezávisle na sexu. V prvním roce má význam především vytvoření důvěry, jistoty, a k tomu dítě potřebuje lásku. Mnoho dětí však prožívá nutnost si lásku zasloužit, vzniká pak nedůvěra a tendence k manipulaci. Strach, který zabraňuje skutečné lásce, je následkem toho, že dítě nebylo bezpodmínečně akceptováno, jeho já se nevyvíjelo jako sebevědomé a silné. Moderní výchova, rodinná i školní, podle Laustera potlačuje vývoj lásky.

Výrost a Slaměník uvádí, že se schopnosti milovat vyvíjí. Na přelomu předškolního a školního věku se objevují první lásky, jako silný citový vztah obliby, kolem 11-12 let se stávají vztahy hlubšími, probíhají v atmosféře tajemna a spiklenectví, v pubertě a adolescenci pak sílí citové vazby i sexuální touha. Matoušek připomíná, že rodičovský pud je z biologického hlediska původnější než láska a že v lásce se lidé často chovají podle vzoru svých rodičů. Říká také: „U člověka je ovšem i v rodičovské lásce trochu erotické příchuti.“ Také prvek narcisismu je v každé lásce. Matoušek rozlišuje fáze rozvoje lásky: vzplanutí, ztrátu iluzí a uklidnění či rozchod. Uvádí však také, že podstatou lásky jsou především emoce, a ty jsou do značné míry proměnlivé a vznikají spontánně. Těžko lze tedy lásku rozumově plánovat.

Zdroje: P. Lauster - Láska, J. Výrost a I. Slaměník - Sociální psychologie, O. Matoušek - Kritické situace lásky, E. Fromm - Umění milovat

Věříte v lásku na první pohled? A v osudovou lásku? Nebo že se lze naučit milovat? Myslíte si, že lásku lze postupně vybudovat i ve vztahu, ve kterém původně nebyla?

   
01.05.2007 - Láska a vztahy - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] NANYNKA [*]

    tento článek se mi moc líbí.

    superkarma: 0 10.05.2007, 17:03:59
  2. avatar
    [2] Suzanne [*]

    Ano, věřím v lásku na první pohled, věřím i v osudovou lásku. A taky věřím, že jakmile se něco takhle pitvá, je to mrtvé. Takže když takovejhle chytrák píše knížku, kde rozpitvává lidské pocity, asi s nimi má sakramentsky problém

    superkarma: 0 01.05.2007, 22:40:00
  3. avatar
    [1] fructia [*]

    * V lásku na první pohled věřím.
    * V osudovou lásku taktéž věřím. Naučit - to není to správné slovo. Myslím si, že je to spíše o tom, že najdeme teprve to, co jsme ochotni v druhém milovat. Učit lásce se nejde, v matice jsem nikdy nic hezkého neviděla, a vidět nebudu

    superkarma: 0 01.05.2007, 09:54:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme