.

Se svým milým a krásným mužem jsme se seznámili přes internet a to opravdu zcela náhodně.

Vztahy

Se svým milým a krásným mužem jsme se seznámili přes internet a to opravdu zcela náhodně.


Se svým milým a krásným mužem jsme se seznámili přes internet a to opravdu zcela náhodně.
Ani jeden z nás nefandil chatování, ale byl  svátek, chladno a venku se snažily sluneční paprsky pošimrat zem, aby se trošku ohřála, tak co si takhle zkusit s někým popovídat.
Na chatu úplná lidská džungle. Muži se vydávali za holky, mladí za starší, holky balily kluky, kluci si dělali srandu ze sebe navzájem.
Tlachalo se o čemkoliv, takže o ničem a zároveň o všem a nejvíc o srdečních záležitostech. Nikdo z nich nechtěl tenhle den být sám.
Chtěla jsem si povídat s někým nad dvacet a přihlásilo se pár kluků a jeden z nich byl neuvěřitelně milý a použil na mě své tajné sladké kouzlo.
Druhý den jsme se domluvili, že se sejdeme na chatu ve dvě odpoledne.
Srdíčko mi skákalo sem a tam a sezení se svým šéfem u právníka mi tentokrát uteklo jak voda a místo oběda jsem utíkala do internetové kavárny, abych si se svým miláčkem mohla popovídat.
Tentokrát to bylo ještě lepší než včera. Takové krásné spříznění duší. Řekli jsme si o sobě takové věci, které bychom nikdy nikomu nesvěřili.
Tolik jsme si věřili a přitom se nikdy neviděli a neslyšeli. Což jsme napravili třetí den. Zavolali jsme si a připadali si jak poprvé zamilovaní.
Ten telefonát se skládal z pár vět, ale stály za to. Bože, jak krásný a měkký hlas se ozval na druhé straně.
Později mi vyprávěl, jak se na ten telefonát připravoval. Musel běžet do parku a dvacet minut chodil kolem dokola, aby se uklidnil než budu volat.
Byl tolik nervózní jak to dopadne. Prostě maximální zvědavost. Čtvrtý den jsme si poslali fotografie, ale ta jeho se ne a ne načíst.
Jak asi vypadá někdo s tak nádherným hlasem. Budu se mu líbit já? Tu fotku jsem nikdy neviděla.
Pátý den chtěl za mnou přijet, ale měla jsem práci a nešlo to. Vyložil si to špatně. Myslel, že si s ním jen pohrávám.
Zavolala jsem ještě ten den dopoledne zda nechce přijet druhý den. Byl nadšený a to ani netušil jak moc jsem nadšená já.
Sraz byl o půl osmé ráno u příjezdů na nádraží.

Vstávala jsem asi v pět ráno a zkoušela, co si vzít na sebe a co na obličej.
Rozhrabala jsem si celou pěkně srovnanou skříň a pak jsem to vzdala a vzala si to první, na co jsem přišla.
Nádraží mají taková ta kouzla, kdy potkáváte ty, kteří se loučí a odjíždějí, ty, co se vrací, ty, kteří jsou smutní a ty, kteří jsou šťastní, když se jim někdo vrací.
Stála jsem tam opřená o sloup a pozorovala to hemžení. Vlak přijel a hala se úplně zaplnila lidmi.
U příjezdu mě nikdo nehledal. Ale najednou jsem viděla vysokého krásného kluka, co evidetně někoho hledal...ovšem u odjezdu.
To musí být on.
Hypnotizovala jsem ho očima a usmívala se. Konečně se na mě podíval a usmál se. Páni, byl vysoký, zelené oči a ty jeho rty.
Plné a když se usmál měly tvar srdce. Přišel ke mně a jako samozřejmost mě políbil. Celá jsem ztuhla.
Bylo zvláštní to, že jsme oba měli pocit, že se známe celý život a že se jen odněkud vrátil. Tak jsem tady ty moje malá pižulkatá Sněhurko, vrátil jsem se z Tibetu.
To rande bylo neskutečně krásné a plné jeho polibků. Tak nádherně líbal ty mé malé a křehké rtíčky.
Všechno bylo tak neskutečné a nádherné, že jsem cestu domů probrečela a  bylo mi ukradené, že hrajeme zrovna hokej o zlato a lidé kolem nadšeně šíleli.
Bála jsem se, že už ho nikdy neuvidím, že to bylo jen takové rozmarné mužské bláznění.

Hokejisti vyhráli zlato a já toho senzačního kluka, co představuje splnění všech tajných představ o mužích, klucích a chlapech, co má každá žena.

První společný Valentýn byl kouzelný. V kapse jsme měli každý tak padesát korun a chodili jsme po městě a říkali si, co všechno si jednou pořídíme.
Tedy moc jsme toho nenamluvili, spíše se utápěli v polibcích. V jedné takové chvilce mi můj princ, řekl, že jednou oslavíme Valentýna v Paříži.
Bylo krásné si to představovat a tak jsme se šli ohřát do cukrárny a dali si hrnek horké čokolády a plánovali, co v Paříži podnikneme
a bylo nám nesmírně fajn.

Další rok jsem v písku Atlantského oceánu na pobřeží francouzské Normandie dostala nabídku k sňatku.
Nabídku jsem přijala a tak jsem ženou milého a kouzelného muže, který mi stále říká něžná slůvka a nejbezpečněji je v jeho teplé náruči.

S pozdravem,
Eliana
archivní článek

   
01.05.2007 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [2] ANGI [*]

    superkarma: 0 24.11.2007, 11:14:59
  2. avatar
    [1] bokul [*]

    Ja poznala moji lasku taky pres internet...

    superkarma: 0 24.10.2007, 13:18:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme