.

Spokojené manželství a léty prověřený, vyrovnaný vztah nás před smrští zamilovanosti neochrání. Máme se bránit ze všech sil, nebo

Vztahy

Spokojené manželství a léty prověřený, vyrovnaný vztah nás před smrští zamilovanosti neochrání. Máme se bránit ze všech sil, nebo


Spokojené manželství a léty prověřený, vyrovnaný vztah nás před smrští zamilovanosti neochrání. Máme se bránit ze všech sil, nebo si dovolit podlehnout?

Když se do někoho zamilujete, na začátku jste ovládaná touhou co nejvíce ho poznat, zevnitř i zvenčí. Splynout v jednu bytost. Jakmile se to ale podaří - když toho druhého už znáte natolik, že přesně víte, co kdy řekne a udělá - ze vztahu se rychle vytrácí napětí. Nastává pozvolná přeměna jiskřivé zamilovanosti v klidný vztah, který se spíš podobá přátelství. Je to docela přirozené a nutné... a tak trochu nudné.. Už se o sebe zdaleka nezajímáte tolik jako dřív. Řešíte, co je potřeba řešit – kolem dětí, složenek a domácnosti. Čím se ještě překvapovat? Vždyť už jsme si všechno řekli. Pozvolna zapomínáte, jaké to vlastně bylo…

Pak přijde ten den, ta chvíle: setkáte se s někým, kdo s nadšením hltá každé vaše slovo, kdo si všímá každého detailu vašeho oblečení, kdo žasne nad vašimi schopnostmi. Koupete se v jeho zájmu a obdivu. Vidíte se jeho očima a připadáte si inteligentní, zajímavá, prostě úžasná. Právě tohle je skutečný důvod, proč mají někteří muži pro ženy tak neodolatelné kouzlo, přestože nejsou obdařeni žádnými mimořádnými přednostmi: každá si s nimi připadá jako princezna.

Naše podvědomí zkrátka neustále prahne po uznání. Jenomže od doby, kdy přestaneme být roztomilými holčičkami, je chvály, zájmu a lásky pořád míň! A pak vám někdo s rozzářenýma očima řekne: „Někoho takového, jako jsi ty, jsem ještě nepotkal!“ Ten člověk právě dělá velmi důležitou věc: vrchovatě uspokojuje jednu z vašich nejdůležitějších potřeb, což vás naplňuje vděčností a štěstím. A pevně věříte, že je to láska.

Být zamilovaná je prostě nádherné. Nic se tomu nevyrovná. Celý svět je najednou zajímavý a barevný. Cítíte se krásná a plná energie, a taky tak vypadáte – radost ze života je jasně vepsaná v obličeji, v držení těla, v gestech a hlasu. Snad nebudu vypadat nemorálně, když si dovolím říct: je vám přáno, užijte si to, však si to zasloužíte! (Cynik by dodal – kdoví, jestli to není naposled.)

Zdá se to možná paradoxní, ale když je žena zamilovaná, má to leckdy příznivý vliv na celou její rodinu. Vyzařuje totiž štěstí na všechny strany, a zbývá ho dost i pro děti a dokonce i pro manžela. Partneři, ukolébaní dlouholetým bezproblémovým manželstvím, bývají většinou překvapivě slepí; jsou rádi, že má jejich žena dobrou náladu a ani je nenapadne dumat o tom, proč (když je nálada naopak špatná, přičtou to šmahem „těm ženským problémům“). Pozor: platí to výhradně pro šťastná manželství. Vpád třetí osoby do problémového či dokonce rozpadajícího se vztahu má pochopitelně zcela jiné a daleko závažnější důsledky.

My ovšem uvažujeme o situaci ženy, která je ve svém dosavadním životě spokojená. Má fungující rodinu, svého muže má ráda a rozhodně ho nehodlá opustit. Přesto se bláznivě zamiluje do jiného. Jak by měla s takovým vztahem naložit? Utnout v zárodku a zůstat věrná, nebo si prožít své okouzlení až do dna, se všemi riziky, které to s sebou nese? „Pánbůh stvořil všední dny i neděle...“ věděla už Eržika v Baladě pro banditu. Není to ale tak jednoduché. Ať zvolíte kterékoli řešení, každé má svá úskalí.

Zůstat věrná a potlačit své city – to se může zdát morálnější, slušnější. Je to ale opravdu tak? Tím, že si své city zakážete a odsunete je do pozadí, nesprovodíte je ze světa. Mohou se znovu objevit za pár týdnů, měsíců nebo let, protože vlastní příčina – touha po silném zážitku – nebyla uspokojena. Nenaplněná touha se může stát zdrojem nespokojenosti a podráždění vůči manželovi, zatímco potenciální milenec, kterého jste neměla možnost skutečně poznat, zůstane ve vašich představách nedostižným, dokonalým ideálem. Neuskutečněná nevěra tak může manželství poškodit víc nežli bouřlivý, ale krátký románek, který prošel všemi fázemi a přirozeně dospěl ke svému konci.

Vrhnout se do vztahu po hlavě? Jak lákavé! Je s tím ale spojeno nemálo komplikací. Tak především – budete muset své rodině lhát. Na to jste nebyla zvyklá a docela určitě vám to nebude příjemné. Budete si muset vymýšlet a potajmu ukrádat chvilky, které byste mohla strávit s vaší tajnou láskou. Každá schůzka bude poznamenána strachem, že vás někdo známý uvidí.

Většina žen, které prožily intenzivní mimomanželský vztah, aniž by přitom svého muže přestaly milovat, říká, že svůj „poměr“ vnímaly jako čistě soukromou věc, něco, co vůbec nesouvisí s jejich rodinou nebo manželstvím. Zpravidla si byly vědomy dočasnosti a neperspektivnosti takového vztahu; braly ho jako nečekaný dar, jako něco, co přišlo, aby prozářilo jejich život a po čase zase odejde. Proti tomu se nedá mnoho namítnout. Má to jen jeden háček: když všechno praskne, manžel bude jen těžko souhlasit s tím, že se ho tahle záležitost vlastně vůbec netýká.

Odhalená nevěra je pro manželství v každém případě velkou zátěží. Jsou-li však oba partneři naplněni dobrou vůlí, může být současně oživujícím impulsem. Manžel na svoji ženu pohlédne novýma očima. Začne se o ni znovu zajímat, mluvit s ní, ptát se jí, hovořit s ní o sobě. Tedy přesně to, co předtím postrádala. Krize se tak může stát počátkem nové etapy manželství.

archivní článek

   
01.05.2007 - Láska a vztahy - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [1] edith1975 [*]

    Nejlepší je být zamilovaná do svého manžela. A propo, nebyl tady na ženě už tento článek otištěný? Už jsem ho určitě četla. Nebo něco podobného

    superkarma: 0 01.05.2007, 13:59:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme