Jako dítě jsem měla často problémy s vymýšlením dárku pro rodiče a další sourozence. Naším dětem tyto starosti odpadají, neboť navštěvují keramický kroužek a hlína je tak tvárný materiál, že se s ní dá nejen příjemně zapatlat od hlavy až k patě, ale též i vytvarovat cokoliv podle fantazie či předlohy.
Petr coby fotograf je skutečně nosným tématem a vždy alespoň jedenkrát od každého dítěte získá portrét, a tím se stane jeho podoba nesmrtelnou. Čestné místo kuchyňského stolu tak obsadily keramické sošky Petra sedícího, stojícího, ležícího, klečícího i dřepícího, které spojuje několik charakteristických rysů: kulatá hlava s pleší a vousem a fotografický přístroj.
Pro nezasvěceného mohou tyto figurky vyvolávat dojem, že se ocitl v militantně smýšlející rodině, neboť dlouhé objektivy nasazené na foťák připomínají svými rozměry i vypracováním spíše kulomet, samopal a další palné zbraně. Tento dojem umocňují i podivně natažené paže, vůbec celá perspektiva figurky a v neposlední řadě trojnohý stativ, na kterém jsou dotyčné předměty instalovány. V jednom případě nejsou nohy ukotveny v destičce, a proto chlapíček leží na zádech a v obou předpažených extrémně dlouhých rukou pevně třímá jakýsi předmět, jímž bombarduje prolétávající ptáky. Ve skutečnosti je samozřejmě fotí!
A protože občas prohodím jízlivou poznámku, která samozřejmě není myšlena nijak ve zlém, jedná se spíše o přátelské pošťuchování a ponoukání, o velikosti hlavy vzhledem k ostatnímu tělesným proporcím, dostal Petr o loňských vánocích samostatnou nasazovací hlavu s mrožím výrazem. Její důmyslné vypracování umožňuje nasazovat ji bez problému na kteroukoliv z fotografických tatíků. A mě pro změnu napadá známá věta: Máš-li hlavu velikosti tykve, nač ti potom měřit IQ.
Reklama