Když jsme se nastěhovali před šesti lety do našeho bytu, hned se s námi běžela seznámit paní XY. Byla to taková milá babička, hned slibovala, že nám bude péct na Vánoce cukroví a že nám pohlídá i „dětičky, ty naše andílky…“ Byli jsme tehdy rádi, že budeme mít jakousi náhradní babičku, to jsme ovšem netušili, že místo milé babičky získáváme všetečnou a otravnou tchyni…
Je pravda, že skutečně pekla cukroví, občas pohlídala děti a přinášela jim drobné dárečky. Za to jsme ale zaplatili krutou daň v podobě stálé pohotovosti k jakékoli pomoci v jakoukoli denní i noční dobu. Můj muž chodí dvacetkrát denně utahovat kohoutky, sundávat a zase věšet obrazy, nosí nákupy a já peru záclony, tepuju koberce a volám na důležitá místa, protože naše sousedka „by to tak dobře nevybavila jako já, taková její šikovná beruška.“ Už jsme to chtěli sousedce naznačit, že nejsme služba k její stálé dispozici, ale ona nás vždycky sice moc slušně, ale zato velmi důrazně požádá a dožaduje se tak dlouho, dokud jí nevyhovíme.
Letos po Vánocích však udělala něco skutečně neslýchaného. Máme společný záchod s koupelnou. Já byla večer ve vaně a můj muž seděl na záchodě. Vtom slyšíme známý ťukot na dveře. Naše milá sousedka zase něco potřebuje. Syn jí otevřel a odešel zpět do dětského pokoje a sousedka se blížila chodbou ke koupelně. Viděla mě pootevřenými dveřmi ve vaně a já jsem jí dost důrazně řekla, že jsem ve vaně a manžel že sedí na záchodě. Ona však řekla, že potřebuje jenom maličkost a – nevěřili jsme vlastním očím – vlezla do koupelny v ruce s mobilem. Že ho dostala od syna a že tam potřebuje něco ukázat a podávala ho manželovi do ruky. Manžel koktal, že za chvilku přijde za ní, ale sousedka trvala jako vždy na svém. Stála a čekala tak dlouho, dokud jí můj ubohý, na toaletě sedící a zcela rudý manžel nenacvakal do telefonu to, co potřebovala. Pak slušně poděkovala a odešla.
Řekli jsme si, že to byla poslední kapka a že už na bábu definitivně kašleme. Ale obávám se, že naše předsevzetí vezmou stejně za své. Její asertivitě a neodbytnosti prostě nedokážeme odolat. A tak teď s hrůzou čekáme, že se ozve známé klepání na dveře…

Sandra

Máte také podobné hodné babičky v sousedství? Dokázali byste se s takovou situací vypořádat? Musí Sandra vydržet sousedčin teror, když sousedka jim přece také prokazuje drobné pozornosti? Napište nám své názory a zkušenosti!
Reklama