Vztahy

Víte, co dělat, když na vás váš partner opakovaně vztáhne ruku?

Na konci loňského roku jsme uveřejnili malý seriál článků o domácím násilí, které pochopitelně vyvolaly čtenářskou diskusi. Jedna z reagujících čtenářek zde popsala svůj vlastní příběh. A protože v podobné situaci je u nás víc žen, než by se mohlo na první pohled zdát, požádali jsme odborníky z Bílého kruhu bezpečí o radu, jak má žena v takovém případě postupovat.

Čtenářka XXX:
Můj muž je mladý, úspěšný muž, společenský, vždy ochotný pomoci. Všem, i mně, bez rozdílu. Já jsem v zaměstnání ještě úspěšnější (top management, řídím 800 lidí), sebevědomá, komunikativní žena. Jsou chvíle (daly by se spočítat na jedné ruce za celou dobu manželství, ale jsou !), kdy mě můj muž hodně surově uhodí. Mám pocit, že když mu můj „větší úspěch" přeroste přes hlavu, dělá mu moc dobře, že v těchto chvílích se ho moc bojím, krčím se před ním... Možná mně nepochopíte, ale mám ho ráda. I když v koutku duše jizvička je... Nikdy jsem si nikomu nepostěžovala, mám přátele, rodiče, ale také strach. Přes to všechno, mám strach, že bych mohla být sama. Že bez jeho pomoci rodinu, práci, další studium, služební cesty, pětileté dítě... prostě nezvládnu. V těchto věcech (případech) mi moc pomáhá, kdyby nebylo TOHO, měla bych všechno. A tak moje na pohled suverénní, sebevědomá osůbka, je někdy taaak malinká. Stále mlčím. Až teď...

Pavla Vyhlídalová, Bílý kruh bezpečí:
- Vaše situace není tak výjimečná, jak by se mohlo zdát. S domácím násilím má zkušenost každý náš 6. občan a projevuje se ve všech sociálních vrstvách.
- Zkuste se zamyslet, jak to u vás doma dosud probíhalo. Jestliže vás manžel už opakovaně surově uhodil, můžete téměř s jistotou očekávat, že v tom bude pokračovat, a že to bude jenom horší. Pokud chcete s tímto manželovým „zvykem“ něco dělat, tak to neodkládejte. Čím déle totiž necháte manžela, aby se k vám choval agresivně, tím víc si toto chování osvojí jako efektivní způsob řešení svých problémů, a tím obtížněji bude chápat, že se najednou tomuto „nemorálnímu“ chování bráníte.
- Snažte se, aby vaše dítě nebylo svědkem, jak tatínek bije maminku. Zejména v jeho věku 5 let, je to pro ně psychicky velmi těžká situace, která ho může poznamenat.
- Pokud se rozhodnete vyčkávat, budou vám přibývat nové jizvičky, ale také se bude měnit vaše osobnost, začnete sama o sobě pochybovat, ztrácet sebedůvěru, zejména v rámci své rodiny, ale nedá se vyloučit ani vliv na pracovní výkonnost.
- Nejefektivnějším řešením je včasný rozvod, kterým se agresor a oběť od sebe oddálí. Toto radikální řešení však není jednoduché ani rychlé. Jeho efekt se ukáže většinou až po čase. Pokud pro vás není rozvod přijatelným řešením, pokuste se o násilí s manželem mluvit. Sdělit mu, co to s vámi dělá, když vás uhodí, jaké máte pocity a obavy, že by to mohlo vaše manželství úplně zničit. Pokud bude mít zájem na společném soužití, mohl by se obrátit na psychoterapeuta nebo psychologa. Pokud odmítne odbornou pomoc z důvodu, že je normální a vy jste si svým chováním ránu zasloužila, mělo by to být pro vás varovným signálem. Kdo si neumí nebo nechce přiznat chybu, nemůže ji napravit a bude pokračovat ve svém chování.
- Pokud byste si chtěla o problému pohovořit, je možné osobně navštívit některou z poraden Bílého kruhu bezpečí v Praze, Brně, Ostravě, Pardubicích a v Plzni nebo zavolat na nepřetržitou linku DONA pro pomoc obětem domácího násilí: 02 51 51 13 13. Další informace k tématu najdete také na www.bkb.cz.

Ve spolupráci s Kraft Foods CR, garantem projektu Kormidlo, a Bílým kruhem bezpečí připravila
   
16.01.2003 - Láska a vztahy - autor: Johana Barvínková

Komentáře:

  1. avatar
    [56] Andula [*]

    Simba: těžko říci, protože řada těch chlapů se začne násilně projevovat až po letech soužití

    superkarma: 0 07.12.2003, 17:47:33
  2. avatar
    [55] Andula [*]

    Nerada bych jendou zazila neco opdobneho, viom, ze bych asi chtela odejit pak, ale neni to snadne.

    superkarma: 0 07.12.2003, 17:44:50
  3. avatar
    [54] Simba [*]

    ivanah: Já s Léthé trochu souhlasím, možná si muži, kteří mají v sobě tyto sklony schválně vyhledávají za partnerky ty, u kterých nepředpokládají nějaké bránění nebo odpor.

    superkarma: 0 04.12.2003, 17:08:41
  4. avatar
    [50] Léthé [*]

    Svůj předešlý příspěvek jsem napsala tak trošku v legraci...ale podle mě určitě bude něco na tom,že muži jakoby vycítili,která žena je vhodnou adeptkou na týrání a které se naopak nedovolí ani dotknout,i když si o to občas vážně koleduje.Nemáte některá z vás podobný pocit?

    superkarma: 0 21.01.2003, 16:47:48
  5. avatar
    [49] Léthé [*]

    Tam mně by žádnej chlap nepřepral koušu,škrábu,kopu...u mužů vím přesně kam ,plivu,anebo útočníka zastraším mým řevem rozzuřeného Lva .Taky druh obrany..nebo ne Ještě mě nikdy,nikdo v životě fyzicky nepoložil na lopatky nooo...pokud to nebylo zrovna mé přání

    superkarma: 0 21.01.2003, 14:41:52
  6. avatar
    [45] Susina [*]

    Barmane, prosím tě, já nevím, jestli ti dobře rozumím, ale z tvého příspěvku mi tak trochu plyne, že docela schvaluješ, když ženě, příp. dítěti přilítávaj facky a mlácení ti připadá normální... obávám se, že spíš ty nevíš, kde žiješ, tvoje názory se můžou uchytit tak v arabským světě, tam by s tebou mužský vřele souhlasili, tady ale fakt naštěstí žijeme jinde... je vidět, že nic z toho, co píšeš, jsi asi nezažil - já na sobě naštěstí taky ne, ale téměř denně v noci mi volá kamarádka, kterou bývalý manžel i s holčičkou vyhazuje z bytu (nemají kam jít, majetkové vypořádání nemají dořešené), do bytu si nastěhoval milenku, oba jí ubližujou, svý vlastní dceři otec bere nábytek,vyhazujen jí oblečení ze skříní, kamarádka už musela několikrát jít k doktorovi - a policajti??? škoda slov... prostě jsou to taky chlapi a chlap chlapa kreje, co si budem povídat - nejspíš maj ti policajti podobné názory jako ty....
    promiň, ale ještě, že tě nemám doma, obávám se, že bych se neovládla a nějaká ta facka by přilítla ode mně tobě...
    nevím, jestli je lepší na tvoje příspěvky nereagovat (jak to dělají mé rozumnější spoludiskutérky), nebo se do diskuse vložit...

    superkarma: 0 20.01.2003, 10:16:52
  7. avatar
    [40] andulinka [*]

    Ťapina: plny souhlas se vsemi tvymi prispevky.
    Ostatni: myslite si ze to jak zena reaguje na nasili ze strany partnera ma co do cineni s tim jestli treba ji samou jeji rodice vychovavali rakoskou? Ono to co nekomu bytostne vadi muze byt pro nekoho jen neprijemna soucast zivota

    superkarma: 0 16.01.2003, 23:14:49
  8. avatar
    [32] medved [*]

    XXX: souhlasim se Susinou, ze nejsi typicky pripad domaciho nasili...na druhou stranu si myslim, ze to, ze na tebe vztahne ruku by si mela mozna resit razantneji nez ublizenym mlcenim...treba navsteva (spolecna) nejake psychologicke poradny by byla na miste (pokud mas pocit, ze mas problem, jakoze asi mas) ...ve slabe chvili "pote" kdy ma vycitky svedomi by k tomu treba svolil a myslim, ze by mu pomohlo udelat si v sobe jasno..vlastne vam obema by to asi pomohlo...kazdopadne drzim pesti

    superkarma: 0 16.01.2003, 17:30:27
  9. avatar
    [31] Ťapina [*]

    Milá XXX,při téhle frekvenci bych to zatím neřešila, jestliže si jinak rozumíte. Tvůj manžel rozhodně není žádný násilník. To, že muži těžce nesou, když je žena úspěšnější, je bohužel typické pro většinu mužské populace.
    Když jsem řešila, jestli se rozejít s přítelem, nebo ne (kvůli jiné věci), tak jsem si řekla: Každý má nějakou chybu, tak si radši nechám toho, jehož chybu znám, než abych si hledala jiného. Bůh ví, čím ten by mě překvapil. A čas zatím ukazuje, že jsem se rozhodla správně.

    superkarma: 0 16.01.2003, 17:02:32
  10. avatar
    [30] Susina [*]

    AhojXXX, tak zlá rozhodně nejsi. myslím, že tvůj příběh se přece jen trošku vymyká těm klasickým případům domácího násilí, ať už frekvencí, tak i vztahem v mezidobí. Rozhodně to nemáš jednoduché a prostě záleží jen na tobě, jak se s tím vyrovnáš a jak vše budeš snášet. Možná vám to takhle bude ještě dlouho fungovat, možná ne. Je prostě jen pořád riziko, že jednou ty údery začne stupňovat....
    moc ti držímm palce

    superkarma: 0 16.01.2003, 16:54:05
  11. avatar
    [23] Zuzča [*]

    Tak mě můj taky tvrdil, že ženskou NIKDY neuhodí. Že má strach že by jí něco podělal (zlomil...) A už se taky stalo a se slovy: Neměla jsi mi dát facku první. Takže teď stačí říct "hrdino" a moc dobře ví, že si to budu pamatovat.
    A já doteď nechápu proč s ním zůstávám, i když jsem vždy tvrdila, že s chlapem, který na mě vztáhne ruku NIKDY nebudu.

    A taky se ukázalo, jak málo ho zná vlastní rodina. Pořád tvrdili, že on jako jedný se nesníží k "domácímu násilí". Já tvrdila opak. Aspoň vím, že ho aspoň trošku znám.

    superkarma: 0 16.01.2003, 12:57:03
  12. avatar
    [20] mamina [*]

    Napsali jste to dost důrazně, a každá(ý) by si z toho mohl vzít hodně pro sebe. Já osobně chci jen přidat to, že bych už nikdy té ruce, která mne uhodila, nemohla důvěřovat. Jak můžu vědět, že mne chce jen pohladit? Vždycky bych čekala ránu
    Jinak jsem spíš typ "umlátila ho litinovou pánví", poté co si začal.... a na slabochy a bezpáteřníky mám obzvlášť pifku

    superkarma: 0 16.01.2003, 12:17:22
  13. avatar
    [19] Ťapina [*]

    Konkrétně s násilím zkušenost nemám, ale něco už jsem prožila a tak to nevidím tak černobíle. Ono se snadno řekne "Udělal by to jednou a byl by konec". Jenže když si domyslíte do důsledků, že to jednou neudělal nějaký hrubec, násilník s IQ tykve, ale muž, kterého milujete a s kterým si rozumíte, tak si řeknete, že jednou může uletět každý. Většinou se vám potom bude omlouvat a zahrnovat vás přízní. Ze začátku se to taky neopakuje nikdy moc často, když si uvědomíte, že jste obětí domácího násilí, tak to obvykle trvá už několik let a jste na to zvyklá. To je na tomhle problému to nejhorší, postupné zvykání, které ženu skutečně přinutí, aby si myslela, že je všechno v pořádku.

    superkarma: 0 16.01.2003, 10:55:30
  14. avatar
    [18] Kocicka [*]

    Já jsem byla doma řezaná jak žito, takže vim co to je a rozhodně bych si to už nikdy nenechala líbit. A nevim jak může někdo silnější vztáhnout ruku na slabšího. I když taky už jsem na takového slušnáka narazila, že když člověk řekne ne tak neví co to znamená a do ted mi to nikdo nevěří. Ví to jen ten kluk co ho ode mě odtrhl a kamarádka co si všimla těch modřin...ale jinak je to přece pan učitel co má rád děti!:-(

    superkarma: 0 16.01.2003, 10:39:02
  15. avatar
    [16] Blues [*]

    Za sebe můžu říct, že by nebylo žádné "opakovaně vztáhne ruku", protože to by udělal JENOM JEDNOU a byl by konec.
    Ale taky jsem měla kolegu, který svou ženu bil. Ovšem ona jeho taky! :-) Prostě se doma nejméně jednou týdně porvali, někdy dal první ránu on, jindy ona, měli to jako "pěstní itálii" a pokud vím, jsou spolu dodnes, tedy už asi 20let. To je ovšem extrém, obecně bych řekla, že jakékoli ponižování partnera je špatné a nikdo by si to neměl nechat líbit. Lhostejno, zda to jsou facky, kopance, nebo "jenom" slovní agrese. Muži se často uchylují k násilí fyzickému, žen yzase k tomu slovnímu ponižování, ale obojí je hnusné, ba to slovní násilí ještě o to horší, že se těžko dokazuje :-(

    superkarma: 0 16.01.2003, 10:17:10
  16. avatar
    [11] Susina [*]

    Sama na sobě jsem ze strany manžela naštěstí nepoznala, není ten typ (občas v legraci říká, že mě nemůže zmlátit, protože bych mu to dvojnásob vrátila) ale vím, co prožívají v manželství některé mé kamarádky. Nikdy bych nevěřila, že je to možné - včetně toho, že bývalý manžel na kamarádku dal trestní oznámení, že prý pohlavně zneužívá tříletého synka.. Nik má pravdu, že existuje násilí i opačné - my ženy se neuchylujeme tolik k násilí fyzickému, ale často jsme větší potvory - to psychické násilí je taky strašně - určitě to musí být pro otce děsné, když nemůže vidět dítě...a odnese to vždycky hlavně ten naprosto nevinný človíček - dítě. které je tím do budoucna nevratně poznamenáno a ovlivní to jeho současné i budoucí vztahy.

    superkarma: 0 16.01.2003, 09:28:39
  17. avatar
    [8] Kájina [*]

    Krava - no comment,fakt si krava a tvoje nazory me v tom jenom utvrzujou
    nasili v rodinach,je v dnesni dobe docela bezny - bohuzel...a vim ze se dobre radi,ze ma clovek zacit jednat a toho kdo ho bije udat...ale myslim ze kdyz je clovek v ty situaci,tak uz to tak lehky neni,protoze si porad rikate ze se to urcite zlepsi,a kdyz toho cloveka milujete atd...tak je to urcite tezky.... nemluvim z vlastni zkusenosti,je to jenom muj nazor....

    superkarma: 0 16.01.2003, 08:43:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme