Reklama
Ahoj, čtu ráda Ženu-in a tak bych ráda poprosila čtenářky o jejich rady, jestli bude možné můj článek uveřejnit. Možná se to bude zdát trošku přiblblé, ale mě by to vážně zajímalo.
Když byla v létě velká voda, tak jsem poznala jednoho kluka. Vlastně jsme se setkali při zachraňování dvou skoro utopených koťat, trochu víc jsme se přitom oba zmáčeli a pak jsme dávali dohromady peníze na zvířecího doktora. Koťata jsou v pořádku, jedno mám já, druhé on.
On té doby se vídáme docela pravidelně, koukáme jak si Macík s Mourínem hrají, občas jdeme do kina nebo někam na něco dobrýho, no normálka. Povídáme si taky o všem možném. Michal se mi svěřil, že měl ošklivé dětství, máma utekla když byl mrňous a táta ho strašně bil. Jak to šlo, tak šel bydlet sám do podnájmu, bydlí u jedné babky, má tam docela hezký pokoj. S tátou se nestýká, nemá ho rád.
No, já to všechno vyklopila doma a naši mi začali říkat, ať se s ním rozejdu, že tenhle vztah mezi námi nemá cenu, protože on se bude jednou chovat jako jeho táta a mohl by bít mě i třeba někdy děti které přijdou. S tím nesouhlasí naše babča, které je už 75 let, ta zase tvrdí že mám koukat na to, jak se chová třeba k dětem, ke starým lidem nebo ke zvířatům.
Já bych moc chtěla Michala pozvat k nám na Vnoce, on takové pořádné rodinné svátky nikdy nepoznal, ale naši z toho nadšení nejsou. Moc ráda bych znala názory čtenářek, jestli se některá někdy dostala do podobné situace a jak ji řešila a jestli je pravda, co říkají naši nebo naopak má pravdu babča.

Vendula