Reklama
Občas pročítám řádky tohoto serveru a ráda si v sobě konzultuji vaše názory na problémy těch ostatních. A protože v současné době také, ostatně kdo ne, prožívám takový životní problémek, ráda bych slyšela vaše názory a rady jak na to.
Tak tedy: Žiji se svou 13letou dcerou a asi rok s přítelem, kterého znám roky dva. Prošla jsem si také určitými životními etapami, někdy pěknými, někdy to bolelo, tak už vím, že nic není tak, jak si člověk ze srdce přeje a má pocit, že když do toho dá opravdu všechno, je vyhráno. Takže když jsem se poznala se svým přítelem, skutečnost, že žije s partnerkou (ne manželkou) a mají spolu tříleté dítě, mě hodilo do klidu a nedělala jsem si iluze. Ovšem časem se z toho vytvořil celkem pěkný vztah. Podotýkám, pro ty, co mě chtějí odsuzovat, že tahám otce od rodiny, že jeho snaha byla hned o začátku mě se svou partnerkou seznámit, na důkaz nefunkčnosti jejich soužití. Což se také stalo. Byla na můj vkus až velmi vstřícná. Dítě bylo vymodlené po 10 letech čekání (i s jinými muži).
Po čase se od ní odstěhoval, ale to, co mě trápí, je její schopnost ho tak dokonale manipulovat, že já nemám skoro žádné šance. To dítě je páka velká a on bohužel není schopen tomu tlaku čelit. Bereme si ho každý víkend, což mi přijde dost, ale matce to zřejmě nestačí. Již se dala slyšet, že od ledna bude chodit do práce, tak ať rozmyslí, jak ho bude vyzvedávat ze školky a tak, protože to nebude zvládat. Přitom má rodiče v baráku. Začíná manipulovat i se mnou, což se mi velmi nelíbí, takže komunikaci omezuji na minimum.
Vím, že to partner myslí dobře, kluka zbožňuje, ale vadí mi velmi ta její snaha vytěžit z toho jen to dobré. Já jsem se také starala o své dítě sama a zvládla jsem to. Diskuse u nás probíhají na toto téma poměrně často, kdy se mu snažím otevřít oči, že ho jen využívá. To, aby se odstěhoval, navrhla ona sama, neboť jí tím pádem zůstal kompletně zařízený barák, ale udělal to pro pohodlí kluka. Zřejmě pořád málo. Nedávno přišel s návrhem, že když ona to nezvládne, mohli bychom se o něj starat my. Šokovalo mě to, o čem přemýšlí.
Je mi ho líto, strašně by toužil po kompletní rodině, ale už když si dítě spolu pořizovali, nebylo to jednoduché, věděl, že spolu tu správnou rodinu nevytvoří. A do teď se s tím nevyrovnal. Navrhuji mu, ať se tam vrátí a zkusí to spolu, ale to prý není možné. Těch návratů si užili už pár a dopadlo to vždy stejně. Musím přiznat, že je to chlap, který je sice komplikovaný, ale hodný, na mě a mou dceru pozorný a i po těch dvou letech mě rozmazluje a oba nás to těší. Tak co s tím? Děkuji

Ola