Reklama
Prohráli jste někdy v nějaké soutěži ještě dřív, než vám pořadatel vysvětlil pravidla a sdělil způsob bodování? Pokud do soutěží patří i vztahy, pak já ano. Hrála jsem za dorostence a všechny moje taktiky vycházely naprázdno, pozice na hřišti byla spíše nejistá a často jsem si připadala, jako bych jenom mrzla na střídačce. A kdo že “kope” první ligu? Přece Hana. V nikdy nevypsané soutěži jsem s ní, s ženou o jedenáct let starší, prohrála svého přítele.
Náš vztah však Jiří od začátku důsledně klasifikoval jako „spíš nezávazný.” Je totiž neuvěřitelně výhodné jakoukoliv výměnu názorů uzemnit větou: „Ale Petro, vždyť my spolu přece nechodíme.” Jenže já, Petra, jsem si infikovaná naivitou namlouvala, že v tom přece nemůže být jen sex a že „časem” určitě ta naše podivná hromádka vykrystalizuje ve vážný, hodnotný a především na důvěře založený vztah.
Jenže tahle transformace stále nějak nepřicházela a ve mně stále častěji hryzalo podezření, že má ještě někoho jiného. Nás vztah trval rok a vídali jsme se v průměru jednou do týdne. Poměrně ochotně jsem mu „baštila” vysvětlení, že za všechno může jeho náročná práce. Jiří tehdy zastával poměrně důležitou funkci v jedné reklamní agentuře a v práci býval často i o víkendech (alespoň to tedy tvrdil). Když se potom rozhodl, že si zařídí svojí vlastní reklamku, měl s tím spoustu zařizování (alespoň to tedy tvrdil) a vídali jsme se třeba jen jednou do měsíce. To bylo však až k úplnému konci celé „lásky.”
Krátce před tím, než jsme mohli oslavit jeden společný rok, jsem na internetové seznamce objevila jeho inzerát. Seděl nejen popis, ale také e-mailová adresa a odkaz na fotografii. Založila jsem si tedy „tajnou” e-mailovou adresu a začala ho „balit” jako dvacetiletá blonďatá Lucie. Po několika dopisech vyplynulo, že Jiří není tak zcela monogamní. Dozvěděla jsem se, že se o něj po celou tu dobu dělím s třicetiletou vdanou Hanou, se kterou si právě zařizuje reklamní agenturu. Pěkně společníci: půl na půl, Hany manžel samozřejmě nemá o jejich vztahu ani potuchy. Kromě dalších nesmyslů, jakože „Hana je v sexu nejlepší holka, jakou kdy poznal a že má prsa trojky, ale fakt extra tvrdý,” jsem se dozvěděla, že Petra „je celkem fajn, je chytrá a hezky se mu s ní povídá, takže když je třeba pohádanej, spraví mu náladu.”
„Dvacetiletá blonďatá Lucie” mu místo odpovědi poslala svojí fotografii. Přála bych si vidět výraz v jeho tváři, když otevřel přílohu a místo blonďaté dvacítky byla na obrázku černovlasá Petra. K tomuto rozhodujícímu e-mailu jsem také dopsala několik vět o mém příteli Jiřím a jeho občasných potížích s erekcí. Jiří chtěl samozřejmě všechno zahrát po chlapsku do autu a tvrdil, že už od začátku věděl, že si píše se mnou a ne s žádnou Lucií. To mu pochopitelně neprošlo.
Jak to všechno dopadlo? Dva měsíce po této korespondenci jsme se spolu nebavili. Potom jsme si všechno vyříkali, oficiálně rozpustili to naše nechození a zůstali přáteli. Hana a Jiří letos v dubnu obohatili český obchodní rejstřík o jednu reklamní agenturu. Sedmého prosince to bude rok, co jsem se dozvěděla pravdu. A rozhodně neuvažuji o tom, že bych se přihlásila do druhého ročníku této „soutěže“…

Petra