Reklama
Manželství mojí starší sestry a jejího muže bylo od začátku asi dost velkým omylem. Lišili se snad vším. Sestra se věnovala malování a výtvarnému umění, on je vědecký pracovník v mikrobiologii. Sestra měla vždycky hodně přátel, on je samotář. Sestra chtěla děti, on ne. Hodně se hádali a myslím, že minimálně posledních deset let si žili každý svým životem. Sestra se snažila realizovat ve své práci učitelky výtvarky, ale stejně si myslím, že nebyla šťastná.
Přesto jsem byla přesvědčena, že jí nějak tenhle styl života vyhovuje. Dokonce, pokud vím, ani nebyla svému muži nikdy nevěrná. Pak mi jednoho dne, zhruba před rokem a půl, zavolala a řekla, že se rozvádí. Prý už takhle dál nemůže a ve svých 43 letech se ještě cítí dost mladá na to, aby začala znova. Myslela jsem, že je v tom jiný muž, ale prý ne. Moje sestra je narozená v Beranu, tak se prostě sbalila a odstěhovala se. Nejdřív nějakou dobu bydlela u rodičů, poslední rok má pronajatou garsonku. Její muž prý jí v odchodu nebránil. Co by taky, stejně spolu nežili už dávno…
Sestra sice odešla o své vlastní vůli, ale stejně to dost těžce nesla, hodně zhubla, ještě víc kouří a celkově na tom není s nervama dobře. A do toho přišla ještě další rána: její manžel podal žádost o rozvod. Mysleli jsme si s našima, že bude ráda, že se to aspoň konečně dořeší. Sestra se však zhroutila, takže musela vyhledat lékaře. Prý se nikdy rozvádět nechtěla a myslela, že to ještě třeba půjde slepit… Navíc má panickou hrůzu, že manžel, který pochází ze zámožné rodiny, vysoudí za pomoci drahých advokátů veškerý jejich společný majetek a ona zůstane sama a bez prostředků. Teď momentálně je sestra na práškách a upíná své naděje ke mně a k rodičům, že jí pomůžeme z té situace se nějak dostat. A já nevím, jak jí pomoct. Je to moje sestra a mám ji moc ráda, jen se cítím strašlivě bezmocná…

Nika