Reklama
Poslední dobou se na stránkách Ženy-in objevovaly články a diskuse na téma – zůstat s manželem, či spálit mosty a jít za hlasem svého srdce. Dost velká část z diskutujících sdílela názor, že rozbít manželství kvůli novému partnerovi je hloupost, že to dělají jen ženy naivní a nezralé, které si neuvědomují, že za pár let bude i tento jejich nový, nádherný vztah úplně stejně neromantický a všední. Nedá mi, abych se k tomu nevyjádřila.
Byla jsem 6 let vdaná za muže, který mě nebil, neutíkal mi za jinýma, pracoval… podle spousty lidí to bylo úplně normální, běžné manželství. Přesto jsem z něj odešla za jiným mužem. A to po známosti, která trvala pouze čtyři měsíce. Je to šokující? Špatné? Já jsem přesvědčená, že to byl ten nejsprávnější krok k mém životě. Mé druhé manželství už trvá déle než to první a nikdy, ani na vteřinu jsem nezalitovala svého rozhodnutí. Jsem šťastná, jak jsem si vůbec nedovedla ani představit. Manžel adoptoval mého syna z prvního manželství, před nedávnem se nám narodila dceruška. Žijeme krásný, plnohodnotný vztah, kde si jeden druhého opravdu vážíme, vzájemně si pomáháme, snažíme si život usnadňovat a dělat hezčím. Jasně, že je dnes náš vztah trošičku jiný, než v úplném počátku, ale to je přeci normální vývoj. Rozhodně se z něj ale neztratila romantika, láska a úcta.
A teď k mému – nyní už našemu synovi. Ten dostal daleko lepšího tátu, který je pro něj vzorem. Tátu, který ho naučil jezdit na kole, lyžovat, bruslit, který se o něj staral, když byl nemocný, a který se s ním potulí i dnes, kdy je mu skoro třináct. (Ten bývalý na to nějak neměl čas či chuť.) Takže ani pravidlo, že jen biologičtí rodiče dokáží skutečně milovat své dítě, vždy neplatí.
Myslím, že když člověk potká partnera v pokročilejším věku, nepotřebuje roky na oťukávání. Že někdy je velikou chybou zůstat někde jen ze zvyku a strachu, co tomu řekne okolí. Měli bychom se ohlížet pouze na své děti. Vím, že to každému nemusí vyjít jako nám. Tímhle článkem chci jen říct, že se to může povést, že někdy rozhodně stojí za to bojovat. A že bychom neměli hned odsuzovat…