.

Práce, nebo rodina? To je stále častější dilema emancipovaných žen.

Vztahy

Práce, nebo rodina? To je stále častější dilema emancipovaných žen.

V poslední době se tady na stránkách o lásce a partnerství řeší, jestli jít za hlasem srdce, nebo rozumu v otázce partnera. Já mám však problém zcela opačný a zajímalo by mě, jaký názor mají na mou situaci čtenářky vašeho magazínu. Abych pravdu řekla, nemám na čtení podobných stránek moc času, ale zaujalo mě, kolik reakcí, a mnohdy poučných, nacházím pod jednotlivými články. Proto doufám, že i na můj příspěvek budou čtenáři reagovat.
Oč se tedy jedná? Jsem velmi šťastně vdaná, mám skvělého manžela a dvě děti, dobrou práci a nic mi zdánlivě neschází. Mám jen jeden problém. Moje práce – samostatné podnikání, které jsem rozjela před čtyřmi lety, když jsem se vracela po mateřské do pracovního života, mě čím dál více pohlcuje. Bohužel není možné, abych se jí věnovala méně, než to dělám, protože naše firma je malá a každý v ní má nezastupitelné místo. Buď musím pracovat tak usilovně, nebo skončit a hledat něco jiného.
A to je právě kámen úrazu. Můj muž, přestože doposud dělal dětem mámu-tátu, a nijak si nestěžoval, najednou začíná poukazovat na to, že to není normální, když se máma od dětí takhle přehnaně věnuje práci. Že se mu nelíbí, když naše děti věčně hlídají babičky, že by se klidně smířil s daleko menšími financemi, jen kdybych měla více času na rodinu. Přestože jsme se už před začátkem mého podnikání jasně dohodli, že pokud to půjde dobře, bude hlavní starost o děti a domácnost na mém muži. Zejména také proto, že můj muž nemá příliš lukrativní povolání. On najednou chce tyhle dohody změnit a já nevím, co mám dělat.
Na jednu stranu i mně samotnou mrzí, že se mohu dětem věnovat tak málo, na druhou stranu vím, že můj muž je skvělý a děti jsou zaopatřené dobře. Na jednu stranu vím, že peníze nejsou všechno, na druhou stranu jsme si jako rodina zvykli na velmi vysoký standard a já se obávám jeho razantního snížení. Na jednu stranu chápu, že se moje fungování v rodině vymyká tradičním představám o úloze ženy, na druhou stranu vím, že takových žen je kolem mě spousta. Na jednu stranu moc miluju svou rodinu, na druhou stranu svou práci také.
Jsem na životní křižovatce a je to pro mě velmi složité. Doufám, že mi reakce čtenářek a možná i mužů-čtenářů pomohou najít další směr mojí životní cesty. Všem, kteří mi pošlou svůj názor, předem děkuji.

Sylva
   
25.09.2002 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [36] Ťapina [*]

    Vždycky se někomu něco nelíbí. Když je moc v práci chlap, nelíbí se to ženě, když naopak, nelíbí se to chlapovi. Ale někdo tu rodinu přece zajistit musí.

    superkarma: 0 08.12.2003, 21:13:06
  2. avatar
    [28] pajda [*]

    muflonka: Ono to v reálu dopadlo tak, že jsem byla víc doma - ne fyzicky, ale psychicky - prostě jsem se odreagovala, odpočinula si a pak jsem se byla schopná i víc bavit s rodinou. A kupodivu i fyzicky mi to pomohlo - dřív třebas holič v úvahu nepadal a když tak v nějkém "okýnku", urvaném v práci, jinak se samozřejmě kradl čas, určený pro dítě, na věci, které jsem nutně potřebovala...

    superkarma: 0 25.09.2002, 16:03:55
  3. avatar
    [26] muflonka [*]

    pajda: mám takový pocit, že Sylvin manžel spíše touží po manželčině přítomnosti a ne po slečně na hlídání. Ale kdyby si Sylva pořídila hlídací slečnu a ještě byla častěji doma, to by manžílek určitě přivítal

    superkarma: 0 25.09.2002, 14:45:20
  4. avatar
    [24] pajda [*]

    A nešlo by to obráceně? Všichni radíte, aby Sylva omezila podnikání...já bych část peněz dala do rodiny. Jenže ne na luxus ale úplně postaru - na pomocnici v domácnosti...na chůvu - jak chcete. Kdysi jsem takhle mívala slečnu, která dostávala 100,-Kč na hodinu za to, že se o syslíka komplet postará - a bylo jí jedno, jestli jsem v práci, u holiče nebo se doma koukám na video...sysel byl vyzvednut ze školy, následovala kontrola aktovky, psaní úkolů, procházka, svačina a deportace do turistického oddílu. Přitom se mluvilo nejméně hodinu jenom anglicky (kočka byla dřív jako au-pair v Londýně). Syslík na to dodnes vzpomíná jako na skvělá odpoledne, já na to vzpomínám jako na oázu klidu a volna a prospělo nám to všem. Později jsme se dohodly i např. na tom, že umeje nádobí, uklidí kuchyň, vyžehlí...ovšem už za nižší taxu. Sylva si ušetří výčitky svědomí, její muž bude mít víc klidu, dítě bude mít soustavnou péči od někoho, s kým se dá domluvit. Babičky to dělají z dobré vůle, a ta donekonečna nevydrží, tohle se dá zařídit i na smlouvu, pokud to nejde jinak.
    A ještě něco - hlídací kočka, aspoň ta naše, uměla např. skvělý štrúdl - na rozdíl ode mě...
    A do firmy bych radila - pokud už ji nemáš, výkonnou sekretářku. Organizace času totiž ušetří spoustu zbytečných hodin...
    Nakonec ještě rada, kterou jsem kdysi dala svému "přepracovanému" šéfovi - zapisuj si nejmémě měsíc minutu od minuty všchno, co jsi kde dělala - když tak si nahrávej časy a termíny na diktafon a pak si je přepiš na papír...na konci měsíce si sedni a POCTIVĚ si červeně označ všechno, co bys SVÉMU ZAMĚSTNANCI NIKDY NEPROPLATILA!!!!!!! Možná zjistíš, kolik času jen tak vyplýtváš...(Např. odborné články z novin, neděláš-li si při čtení výpisky - můžeš klidně číst doma...pracovní oběd nemusí zabrat několik hodin, pokud si ho dobře zorganizuješ...atd.)My jsme tehdy dospěli k 30% - a to už je docela hodně!

    superkarma: 0 25.09.2002, 14:35:00
  5. avatar
    [23] muflonka [*]

    Peta: to že ti redakce uveřejnila příběh ještě neznamená, že spoustu dalších článků není vymyšlených... souhlasím s Danielou

    superkarma: 0 25.09.2002, 12:01:41
  6. avatar
    [19] sarobrouk [*]

    Nejvíc se mi líbila rada maminy a s tou se zotožňuji. Nikdo není nenahraditelný. To by sis měla uvědomit. Ale nevidím důvod, proč by ses měla vzdávat něčeho, co jsi pracně budovala. Myslím, že se stačí poohlédnout po někom kvalifikovaném a schopném, kdo by tě částečně zastupoval. Pak by jsi měla víc času na rodinu. Děti potřebují oba rodiče nejen mámu nebo nejen tátu. A už tu bylo i řečeno, že nezáleží na kvantitě, kolik toho času tě doma uvidí, ale kolik jim ho opravdu budeš aktivně věnovat. Takže když tvůj muž remcá, pokus se snížit jeho domácí vytížení aspoň trošičku, i když si myslím, že remcat nepřestane, protože problém je určitě v tom, že vyděláváš víc než on a nejste na něm závislí, to málokterý chlap psychicky unese. Držím palec, aby vše dopadlo k obecné spokojenosti.

    superkarma: 0 25.09.2002, 09:59:08
  7. [18] Sasa [*]

    Myslím, že na tvého muže padla jen prostá únava. Zkuste si sednout, probrat, zda by nebylo vhodné najmout jednu sílu, která ti ubere práci a ty budeš chodit domů dřív. Nevím, co konkrétně děláš a jestli to jde tě takto alespoň trochu zastoupit, ale jeví se mi to jako nejlepší řešení

    superkarma: 0 25.09.2002, 09:51:14
  8. avatar
    [15] mamina [*]

    Sylvo, určitě jsi velmi schopná v své firmě a taky si uvědomuješ, že tvoje rodina tě potřebuje. Kdybys nezvolnila taky bys o ni mohla přijít. Neuvažovala jsi, pracovat jako manažerka tak na 3-4 hodiny denně a částí svého platu platit schopného zástupce?
    Přeju ti hodně štěstí v tvém rozhodování, děti pořebují svoji mámu a ty zase je a svého muže

    superkarma: 0 25.09.2002, 09:30:59
  9. avatar
    [4] clarCa [*]

    Mě by jen tak zajímalo, jestli ti firma uvaří čaj do postele, až budeš nemocná. Jestli ti firma řekne, že jsi krásná a že tě moc miluje. Jestli ti firma bude předávat děsně tajné dárky, neohrabaně zabalené a tisíckrát přemotané izolepou, jestli firma na tebe bude sahat ulepenýma ručičkama, jestli firma bude s tebou až tobě bude špatně - až ti umře někdo blízkej, až budeš nemocná, unavená, vyčerpaná....
    ... a nebo jestli tohle všechno bude dělat tvůj manžel a děti. Kariéra je pěkná, peníze jsou za potřebí, ale rodina je snad na prvním místě - a je jedno, jestli jsi máma nebo táta, ne? Trochu zvolni v práci a uvidíš, že to půjde všechno lépe...

    superkarma: 0 25.09.2002, 07:19:16
  10. avatar
    [1] Léthé [*]

    Teď nevím...jestli manžel začíná remcat opravdu jen proto,že se nemůžeš věnovat dětem a domácnosti tolik jako "normální" matka,anebo mu vadí,že jsi úspěšnější a mnohem větším příjmem než on.Ono někteří muži se ještě stále tímto porevolučním jevem nemohou úplně smířit.Připadají si méněcenný,když nejsou schopni finančně zajistit rodinu a kde ty hlavní otěže tahá žena.Vem si třeba ten přitroublý seriál s Veronikou Žilkovou o té Růžence Šípkové?...nevzpomenu si už na přesný název.
    Ale taky znám spoustu žen,které remcají podobně,když jejich manžel a "normální" otec vidí svoje děti pouze když prochází z koupelny do svých pokojů již spát.Koukám,všechno máš rozdělné na dvě strany.Na jedné straně práci kterou miluješ,na druhé straně rodinu kterou taky miluješ.Sice jsi vědoma toho,že peníze nejsou všechno,na druhou stranu nechceš si snížit životní úroveň.Pokud je tvůj manžel jak píšeš skvělý,myslím že bys s nim měla v klidu pouvažovat a nějakém řešení.Možná,že by se i on mohl snažit se poohlédnout po něčem lukrativnějším.Nejde žít na obě strany,alespoň ne dlouho.Budeš muset si asi vybrat,jestli rodina nebo práce.Je to vždy něco,za něco.Přeji šťastnou volbu

    superkarma: 0 25.09.2002, 04:02:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme