Reklama
Přečetla jsem si příběh Lenky, která řeší dilema vdané ženy, která se bláznivě zamilovala. Já jsem podobného věku jako ona, ale já nejsem ani vdaná ani, nemám děti. Já spadla do šíleného románku se ženatým mužem a teď si nevím rady.
Začalo to na jednom hodně rozverném večírku, kde jsem poznala muže, který přišel se svou ženou, ale mezi nímž a mnou fungovala neuvěřitelná chemie snad od prvního momentu. Vůbec jsem to neřešila, protože to poslední, oč bych měla zájem, je začít si něco se ženáčem. Jenže se to asi mělo stát, protože ten chlap byl opravdu hodně neodbytný, tak jsme si nakonec aspoň vyměnili telefony. Následovaly vášnivé esemesky a pak taky setkání, i když trochu komplikované, protože nebydlíme ve stejném městě. Ta chemie tam byla zas a my bez velkých okolků skončili na hotelu v posteli. Sex s ním byl něco opravdu úžasného a já na něm doslova ulítla. Od té doby se vidíme zhruba jednou za čtrnáct dní a vždycky je to čistě sexuální záležitost. Dokonce jsme se i bavili o jeho vztahu se ženou a on mi řekl, že ji miluje a že ji nehodlá opustit. Oba jsme dosud brali náš „vztah“ jako otázku tělesna a oběma nám to tak vyhovovalo.
Jenže já jsem si tak před měsícem ke své hrůze uvědomila, že to pro mě už není jen otázka toho sexu, ale že jsem se do něj zamilovala jako malá holka. Vím, že je to celé nesmyslně rozdané a že nejlepší, co bych měla udělat, je jít hned od toho. Ale nedokážu to. Neumím si představit, že ho najednou vymažu ze svého života. Myslela jsem, že pomůže, když se budu scházet s jinými muži, že na něj zapomenu nebo se objeví někdo lepší. Ale je to jen horší a připadám si děsně. Ještě předtím, než mě odsoudíte, zamyslete se prosím nad tím, jak bídně mi asi teď je, a zkuste mi poradit, co dělat. Děkuju.

Barbara