.

Ocitla jsem se na křižovatce, kdy rozum velí „Stůj!“ a srdce křičí „Běž!“

Vztahy

Ocitla jsem se na křižovatce, kdy rozum velí „Stůj!“ a srdce křičí „Běž!“

Ahoj, nepatřím mezi pravidelné čtenářky vašeho časopisu, spíš sem jen občas ze zvědavosti nakouknu. Všimla jsem si, že ve vašich diskusích i různých příspěvcích občas řešíte různé životní problémy a peripetie. Právě jsem se dostala do situace, se kterou si nějak vůbec nevím rady, tak mě napadlo, že byste mi mohly zkusit poradit. Pokusím se stručně naznačit, o co vlastně jde:
Je mi 38 let, jsem 15 let vdaná. Mám čtrnáctiletou dceru a třináctiletého syna. Moje manželství patří asi k běžnému standardu. Manžel se sice moc nezajímá o chod domácnosti, spoléhá ve všem na mě, že to zařídím, ale děti má rád a celkem se jim i věnuje. Spolu si sice úplně ve všem nerozumíme, každý jsme povahově hodně odlišný, ale kde je nějaký vztah bez vady? Do letošního léta jsem žila v přesvědčení, že to tak je správně a že s občasnými hádkami a neshodami žije naprostá většina našich známých a přátel a že vlastně po tolika letech už nemůžu čekat od života nějakou změnu.
O prázdninách odjel manžel s dětmi jako každoročně na týden se svými kolegy na vodu. Zůstala jsem doma sama, připravená, jak uklidím a jak si volný čas užiju s kamarádkami. Hned první den volna jsem v obchodě potkala našeho známého. Je to kluk, kterého znám už strašně dlouho, ale nikdy jsme se nějak zvlášť nebavili, byl spíš hodně uzavřený do sebe a společné akce s našimi kamarády navštěvoval jen sporadicky. Není na tom ani nic moc divného, před 3 lety mu zemřela žena, měla nějaké problémy s drogami, užil si s ní hodně nepříjemného ještě za jejího života a navíc se dnes musí starat sám o dospívající dceru. Právě proto mě oslovil, potřeboval poradit s nějakým holčičím problémem. Slíbila jsem mu, že se u něj odpoledne zastavím a pomůžu jim ho vyřešit. Což se také stalo.
Když jsem se chystala odejít, nabídnul mi kafe a skleničku vína. Neměla jsem kam spěchat, tak jsem se ráda zdržela. Začali jsme si povídat, najednou jsem pila druhou sklenku a zjistila jsem, že se mi vůbec nechce domů k hromadě prádla na žehlení. Téma našeho rozhovoru plynulo zcela samo, připadalo mi, že se známe odjakživa, začala jsem ho náhle vidět ve zcela jiném světle. Fantasticky jsme si rozuměli, na každou moji myšlenku měl okamžitě odpověď, jako kdyby předem věděl, co budu říkat. Čas se zastavil a my povídali a povídali a najednou byly 3 hodiny v noci a my se stále neměli dost. Přede mnou seděl člověk se zcela stejnými názory na život, na lidské vztahy, na lásku, citlivý romantik a snílek a navíc velmi inteligentní a sečtělý (tak prudký kontrast s mým manželem, pro nějž kultura rovná se akorát pivo s kamarády, televizní pořady a noviny). Mimo to mu osud - na rozdíl ode mě - hodně tvrdě zamíchal karty.
Když mě nad ránem doprovázel domů, domluvili jsme se, že se hned druhý den stavím znova, abychom to mohli dopovídat. Takhle to pokračovalo skoro celý týden, ovšem s tím, že během dnů mě do práce zahrnoval smskami, které měly naprosto fantastický a hluboký obsah. Asi nikoho z vás nepřekvapí, že po několika takových návštěvách se mezi námi prolomila bariéra nějakých ohledů a předsudků a došlo i k fyzickému sblížení. Po nádherném a něžném milování mi řekl, že poprvé v životě potkal opravdovou lásku, která je navíc krásná, chytrá a rozumí mu naprosto ve všem (taková slova jsem od svého muže neslyšela nikdy) a že všechno předtím byl jenom klam a teprve teď pro něj život začíná mít smysl. A že mě strašlivě miluje a že si na mě počká, kdyby to mělo být dvacet let!
Ačkoliv se považuji za rozumnou a zkušenou a mám leccos za sebou, takže si dokážu vysvětlit velkou spoustu věcí a velmi dobře si uvědomuji možné následky, na tomto vztahu jsem těžce uletěla. Na prahu středního věku jsem se zamilovala jako puberťačka a co víc - začínám přemýšlet o tom, že bych dokázala od svého muže odejít, protože ačkoliv mi rozum říká, že nemám právo ani důvod to udělat, moje intuice naznačuje, že takovou lásku už nikdy nepoznám. Trvá to celé už skoro dva měsíce a den ze dne je všechno ještě krásnější a intenzivnější. Nikdy jsem nedostala tolik citu a něhy a zájmu jako v tomto vztahu. A nikdy jsem také tolik neriskovala… A mimo to jsem tedy také neuznávala nevěru jako princip. Jenže nejhorší je, že v mém případě nejde ani tak o nevěru fyzickou, tedy o nějaké hupsnutí do postele, ale především o nevěru duševní, která mi přijde mnohem víc zdrcující.
Takže teď nevím, co dál. Mám se pokusit hrát dvojí hru a natahovat všechno co možná nejdéle? Mně to ale vůbec nejde. Manžel mi najednou začal vadit, hádáme se pro zbytečnosti, bojím se, že dřív nebo později to na mě stejně pozná. Nechci mu ublížit, nechci dětem rozbít rodinu, jenže na druhou stranu - kde končí moje povinnost obětovat se a žít pro druhé a kde začíná moje právo na vlastní štěstí? I když si plně uvědomuji, že romantika a náboj tohoto nového vztahu může po nějaké době vyprchat, přesto mám pocit, že bych i tohle riskla…
Tak vás moc prosím, jestli mi některá z vás může k celému problému něco říct, budu moc ráda. Já vím, že nikdo ho za mě nevyřeší a kousnout do kyselého jablka si budu muset stejně já sama, ale víc hlav víc ví a třeba mi vaše názory nebo rady pomůžou urovnat si myšlenky lépe v hlavě. Všem vám moc děkuji.

Lenka
   
20.09.2002 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [108] danae [*]

    mmk: Parádně jsi to pojala...fakt...

    superkarma: 0 24.09.2002, 12:17:48
  2. avatar
    [95] Lotka [*]

    Lenko, prosím tě, nedělej po dvou měsících žádné velké závěry a užívej si toho, co máš Uvidíš časem, až ti opadnou růžové brýle, co se z toho vyvine. Svého manžela teď vidíš jinak, je to jasné, když jsi poblázněná! Dva měsíce - to je strašně málo!!!

    superkarma: 0 21.09.2002, 19:04:47
  3. avatar
    [93] Léthé [*]

    To;mmk
    Není co dodat

    superkarma: 0 21.09.2002, 15:54:07
  4. avatar
    [89] zeva [*]

    Ally: Ahoj Ally, nejsi sama, kdo pochybuje, že příběh Lenky psala čtenářka. Na první pohled na mě totiž článek působí jako slohová práce. Jen osnova jí chybí. Promyšlená skladba vět, logicky oddělené odstavce, přesná interpunkce a bezvadná gramatika...
    Když máš problém a chceš od kamarádek poradit, budeš si tohle všechno hlídat? Stylizace celého příspěvku určitě vyžadovala čas. Zdá se, že čas profíka, nebo učitelky češtiny. Nevím, možná se mýlím, nechci případné Lence křivdit, ale článek na mě tak působí.
    Navíc toto téma je stále aktuální. S mimomanželským vztahem se setkala a setkává řada z nás, pozorujeme jej u svých známých a spolupracovníků. Proto se zde každý může k problému vyjádřit, má k němu co říci, ať už vztah považuje za morální, či nikoliv. Naproti tomu např. v sekci " Knihomolné" můžeš diskutovat jen pokud filmy skutečně sleduješ, nebo literaturu čteš. Ahoj

    superkarma: 0 21.09.2002, 09:58:20
  5. avatar
    [87] Léthé [*]

    Již jsem tady na ž-in kdysi dávno popisovala definici zamilovanosti,ale teď ti jí Lenko zopakuji i tobě,abys věděla že VÍM co prožíváš; -ZAMILOVANOST-se podobá absurdní situaci.Jako když do tebe narazí náklaďák a přesto nejsi smrtelně zraněna.Pouze se ti svírá žaludek,jednu minutu nahoře,jednu minutu dole.Trpíš hladem a přesto nejsi schopná jíst.Horko,zima,neustále dychtění plné nadějí a nadšení,s přechodnými depresemi,které tě smetou.
    Nejsi také schopná vymazat úsměv ze své tváře,miluješ život s vášnivě bláznivou prudkostí a cítíš se být o deset let mladší.
    Lásce nepředchází žádný varovný signál.Spadneš do toho,jako by tě někdo strčil ze skokanské věže.Nemáš čas myslet na to co se děje.Nedá se tomu vyhnout ať už jsi zadaná,nebo ne.Je to dění,které nemůžeš kontrolovat.Bláznivý,srdce zastavující kolotoč,který musí projet svou dráhu.

    Tak ráda bych ti poradila běž za svou láskou....ale

    superkarma: 0 20.09.2002, 23:32:24
  6. avatar
    [84] Léthé [*]

    To Renata;srdce máme tam kde má být.Asi jsi předešlé příspěvky nečetla pozorně.Nejsme všichni proti ní.Jen jí radíme nejednat ukvapeně a neudělat chybu kterou by pak mohla litovat.Rada počkat chvilku,než první vlna zamilovanosti se trošku zklidní je od většiny z nás rozumné a neznamená to,že nemáme srdce a nedovedeme si představit co žena v této situaci cítí.My na rozdíl od tebe holčičko dovedeme. Přesto že ti nepřeji aby si se jednou dostala do podobné situace,ale může se stát,že tvoje děti nebudou až tak chápavé co se týče rozchodu rodičů,tak jako si chápala ty.

    superkarma: 0 20.09.2002, 20:22:41
  7. avatar
    [80] Léthé [*]

    Koukám níže je již 77 ohlasů.Zatím jsem raději nečetla názory ostatních,i když se zřejmě budou lišit,přesto nechci aby mě co by jen trošku ovlivnili.
    Čtu si tvůj příběh a připadá mi tak známý,jako život přes kopírák Kolik z nás tohle již zažilo a zažije? Nakazila jsi se tím nejkrásnější virem,na který naštěstí není lék.Snad jen ten čas...radím počkat na nějakou rozumnou inkubační dobu,která u podobné nemoci bývá tak asi rok.Nespěchej...vím že jsi momentálně plná emocí a máš pocit že tvé srdce puká štěstím a zároveň zoufalstvím,pokud hned něco neuděláš,ale věř že naše srdce vydrží víc než si myslíš.
    Zkus popřemýšlet o tom,co se ti na manželovi líbilo,když si se do něho zamilovala.Jaké to bylo tenkrát,byly ty pocity podobné,co jsi cítila k němu?...vím, jsi starší a "rozumnější" o 15 let.Ale jsou tady děti a bohužel se nemůžeš rozhodovat momentálně jen sama za sebe.
    Co když za čas zjistíš,že to vaše duševní splynutí nebylo tak silné aby odolalo problémům,který rozvod přinese.A co řešit nejdřív svého manžela samotného? Říká se že jen hloupá žena odchází z jedné náruče do druhé...co když to bude z deště pod okap?Takových "co když" jsem si před dávnými časy pokládala i já.
    Já osobně jsem nedokázala jít za hlasem svého srdce...jestli toho lituji? Těžko říct,mé problémy se vyřešili,ale láska kamsi zapadla a změnila se spíš úctu k člověku,který se změnil i když pozdě a mě všechno odpustil.Každý uděláme v životě kopanec a pokud se rozpadá vztah dvou lidí po patnácti nebo i více letech,nikdy to nebývá selhání jen jedné strany. Jít nebo ne za hlasem svého srdce? Na to ti tady těžko některá odpoví.Někdo tu odvahu má,někdo ně...já jí neměla.

    A ještě je jeden dost pravdivej citát,nevím kdo to řekl,ale je v něm kousek pravdy."Čím výše šlehají plameny lásky,tím studenější bývá popel." Počkej až ten oheň se trošku zklidní a pak určitě na svou otázku sama najdeš odpověď a již bez jakýchkoliv pochybností.Přeji ti šťastnou volbu a šťastný život. =

    superkarma: 0 20.09.2002, 17:40:15
  8. avatar
    [76] Denča [*]

    Mila Lenko, jsem mladsi(26) a asi nemam pravo soudit vasi situaci, ale myslim si, mame zivot prozit nikoliv prezit a proto pokud citite, ze je to muz, s kterym chcete stravit zbytek sveho zivota, jdete do toho, dnes vas mozna deti zavrhnou, ale odstupem casu budou zit svuj zivot a mozna se jim stane to same a pak vas pochopi a usoudi, ze jste mela pravo svuj zivot zmenit k lepsimu. At se rozhodnete jakkoliv myslete i na sebe je to vas zivot a deti, rodice, znami jsou jeho soucasti ale oni se trapit nebudou a nemaji pravo vam branit ve stesti.
    fandi vam Petra

    superkarma: 0 20.09.2002, 16:06:59
  9. avatar
    [63] Landriel [*]

    Ahoj, nerada bych opakovala to, co už tu několik lidí napsalo. Naši se rozvedli, když mi bylo patnáct (bráchovi o 2 míň), příčinou byl otcův alkohol a násilí a já mámě hrozně fandila a do smrti jí za to budu vděčná. Moje teta (její sestra) se rozvedla z jiného důvodu - podobně jako Lenka se zamilovala do "lepšího" chlapa, který si s ní víc povídal, byl lepší v posteli - strýc byl vždycky spíš nemluvný a v dospělosti prodělal příušnice. Dneska má doma toho "lepšího" protivného, plešatého a dost lituje...
    Já jsem vdaná tři roky, svého muže miluju a vím, že i on mě. Ale v kolotoči všedních starostí a problémů ten život prostě není pořád takový skvělý, jako byl za svobodna, dokud jsme neměli dítě a nechtěli třeba líp bydlet. Taky chodí z práce unavený a otrávený a chce se jenom najíst a kouknout na televizi a já jsem celá uštvaná od malé a chtěla bych někam zajít... Jenom si vždycky uvědomím, proč to tak je, prohlídnu si staré fotky, zavzpomínám, jak nám bylo hezky a jak zase brzo bude. A když ho něčím milým překvapím nebo on mě, tak je to najednou zase jako "za mlada" (bude mi 28) .
    Ta původní zamilovanost vždycky za nějakou dobu vyprchá, měla jsem předtím dost vztahů, abych to věděla, když má člověk štěstí, změní se v něco lepšího, ale pracovat se na tom musí pořád a z obou stran.
    Jestli už ale Lenka svého manžela nemiluje, pak je asi rozchod lepší než žít s někým, kdo je mi protivný. Souhlasím ale s názorem, že odejít by od něj měla až tehdy, když bude vědět, že radši sama, než s ním. Protože ten druhý se časem taky může změnit. Držím palce, ať se rozhodne správně.

    superkarma: 0 20.09.2002, 13:19:27
  10. avatar
    [61] danae [*]

    To jsem ještě já..Ally má hodně pravdy.Jenže sdílená starost, poloviční starost a člověk když probírá ty názory shledá některé zajímavé a inspirující.Lenka se chce jen ubezpečit,že to co dělá,není zas taková tragédie a potkalo to mnoho z nás... a nakonec pokud nejde o život jde o ....toho jsem se držela vždycky a prozatím vyhrávám...ťuk,ťuk,ťuk...

    superkarma: 0 20.09.2002, 12:37:56
  11. avatar
    [60] danae [*]

    To jsem ještě já..Ally má hodně pravdy.Jenže sdílená starost, poloviční starost a člověk když probírá ty názory shledá některé zajímavé a inspirující.Lenka se chce jen ubezpečit,že to co dělá,není zas taková tragédie a potkalo to mnoho z nás... a nakonec pokud nejde o život jde o ....toho jsem se držela vždycky a prozatím vyhrávám...

    superkarma: 0 20.09.2002, 12:36:39
  12. avatar
    [59] danae [*]

    Leni...já prožila přesně to samé. Manžel číšník,sice věčně naložený v lihu,nebyl špatným manželem,ale cosi mi chybělo.Poznala jsem v práci muže úplně jiného než jsem měla doma.Starostlivého,citlivého,přičinlivého a hlavně člověka za kterého jsem se nemusela stydět,který mi dovedl poradit se vším i s mými depkami a měl postavení ,už to mi imponovalo.Rozvedla jsem se a vdala za přítele.Dobře jsem udělala.Postavili jsme si domek a klape nám to 12 let.Ale každému to takhle vyjít nemusí.Pořádně si to rozvaž.Co do manželství kvůli dětem,když ty trpíš.Děti odejdou za svými láskami a ty budeš sama se svými vzpomínkami a manželem se kterým si nemáte co říct...hrůza.Na druhou stranu,jsi si jistá svým přítelem?

    superkarma: 0 20.09.2002, 12:19:20
  13. avatar
    [50] kytička [*]

    Kazdy jedna jinak a ruznou rychlosti a v tu chvili ,kdy si mysli, ze je ten spravny cas.Proto jsme kazdy jiny a tak to ma byt.
    Muj blizky znamy se zamiloval, opustil rodinu (sice na mesic),ale odesel...pak poznal ze to nebylo to prave a vratil se.
    Nekdy to vyjde ,nekdy ne..v dane situaci clovek jedna jak sam uzna,ze je to nejlepsi..

    superkarma: 0 20.09.2002, 11:15:39
  14. avatar
    [48] Dokinka [*]

    Miluj a budeš milována.všetko vyreší čas.
    Veď vlastne miluješ a si milovaná.
    Nabráň sa láske a ži s ňou.

    superkarma: 0 20.09.2002, 11:09:49
  15. avatar
    [41] megrin [*]

    Sexiku, ja si to bohuzel rikala už tenkrát. Nechci to rozpitvávat...neshody mezi mými rodiči byli opravdu veliké a jak už to občas býva, tak si některé věci řešili přes děti. A ikdyby ne, tak vztah, který se vzrhl v nenávist a zlobu byl strašně nebezpečný...pro všechny. Nic měné rozumím tomu, že něktéré děti to prostě nepřekousnou, když se rodiče rozejdou Doufám, že nyní se ty a tvůj syn máte již lépe. Přeju hodně štěstí.

    superkarma: 0 20.09.2002, 10:34:47
  16. avatar
    [40] kytička [*]

    piknik: souhlasim s tebou a drzim
    zivot je moc kratky a kdo neprozil -neuveri a nekteri odsuzuji ..(mozna zavidi ) vid?

    superkarma: 0 20.09.2002, 10:33:55
  17. avatar
    [39] kytička [*]

    Leni,podobnou situaci jsem zazila,vim cim prochazis.Vis, kdyz cloveku neco schazi a najednou to najde, je jako v sedmem nebi,je stastny.To plati i kdyz poznas cloveka s kterym je ti fajn a najednou jsi v uzasu.
    Vis, preju ti to, na jednu stranu ano, clovek je zamilovany a stastny, je mu fajn, rozkveta...
    na druhou stranu to jsou pro x proti,ktere clovek ma v hlave a nevi jak to vyresit.
    Jedine co ti muzu poradit je nechat tomu volny prubeh...resit neco hned nema smysl.Uvazujes realne uz jen v tom, ze jste celkem "normalni" rodinka a nebalis kufry.
    I ulet ktery ti vstoupi do cesty zivota je potreba, cloveka to posune dal.
    Manzelovi nic nerikej,alespon ne ted..snaz se poslouchat 6 smysl co my holky mame, hodne ti pomuze a nech tomu volnost..neres nic nasilim,delej vse jako driv,reseni se samo dostavi.Kdysi nekdo rekl ze zamilovanost po 8mesicich upada..uvidis
    Ja ti to i preju byt zamilovana.
    A ja i kdyz jsem dostala od zivota tvrdou skolu a zklamani bych to zamilovani brala zas i kdyz nekdy dostanes na frak..
    Drzim ti palce,zbytecne se nestresuj a uzivej zivota.

    superkarma: 0 20.09.2002, 10:31:49
  18. avatar
    [35] muflonka [*]

    Farmarka: děti 13 a 14 let jsou skoro dospělé? Aha a Lenka má s nimi řešit svoji nevěru... A podle čeho soudíš, že jí manžek zahýbá??

    superkarma: 0 20.09.2002, 09:56:53
  19. avatar
    [31] Kremzina [*]

    Farmarka: Děti 13 a 14 let vůbec nejsou dospělé a ještě nejakou dobu nebudou. A ta sobeckost by se ani tak netykala manžela, ale hlavně dětí. V každém manželství je to myslím jako na houpačce. Já Lence rozumím, ale asi bych se snažila zatím volit nějaký kompromis. Děti nejsou výmluva, děti jsou fakt a v jejich věku by o ně mohla docela snadno přijít. S jejich tátou si evidentně rozuměj a nikdy by nepochopily, proč mámě najednou není dost dobrý. Není to moc fér, ale asi bych žila nějakou dobu na obě strany. Možná manžel něco vytuší a začne se víc snažit a bojovat o Tebe. Pokud ne, pak už vaše manželství asi opravdu nemá smysl.

    superkarma: 0 20.09.2002, 09:45:01
  20. avatar
    [29] megrin [*]

    Milá Lenko, strasně ti držím palce. Asi ti neporadim, ale fandím ti. Líbí se mi, že to ani ty nebereš jedním vrzem a uznáváš, že tvůj manžel není jen špatný a myslíš na děti. Je pravda, ze zamilovanost brzo opadne, ale na druhou stranu ti tvůj přítel ukázal, že se ti nelíbí tvé manželství takové jaké je ted.
    Mozná je čas to změnit...to, zda rozvodem, rozchodem či třeba oživením tvého manželství si budeš muset vyřešit sama. Asi si budeš muset nechat všechno projít hlavou a také probrat alternativu, že zůstaneš sama.
    Je pravda, že děti obecně rozvod svých rodičů nesou velmi težko. Mám ale opačnou zkušenost než Denča a sexik. Moje maminka zůstala v manželství kvůli dětem. Po čase se s taťkou nedokázali shodnou, ale ani jeden z nich, s ohledem na společenské konvence a děti, to nedokázal přiznat a řešit. Musím říct, že to bylo strašné. Ačkoliv byla moje maminka skvělá a táta nás miluje pořád, nezabránili tomu, aby se nás jejich neshody dotkly. Dnes musím říct, že bych byla mnohem raději, kdyby se tenkrát rozešli. Zachovali si úctu k jeden druhému a ohled na děti.
    No nic, jen jsem ti chtěla vyjádřit svou podporu a taky říct, že děti jsou někdy dospělejší, než se nám zdají. Přeji ti, aby dopadlo vše dobře. V rámci možností.

    superkarma: 0 20.09.2002, 09:17:30
  21. avatar
    [28] muflonka [*]

    Lenko, počkej až "vystřízlivíš" a nerozbíjej manželství kvůli chvilkovému pobláznění.
    sexik to napsal moc hezky v názoru č.13

    superkarma: 0 20.09.2002, 09:15:08
  22. avatar
    [21] Denča [*]

    sexik: Proto si taky myslim,že by si to Lenka měla nechat projit hlavou, děti trpi nejvic, ale to si ta zamolovaná ženská uvědomí pozdě, zůstane sama! a tvrdohlavé a nešťastné děti s ní. Ta samota je strašná, protože děti ji zaberou plnou hlavu a na nějakého přítele už nezbyde místo, navíc on má taky dospívající dceru.není to lehké, ale člověk musí taky bojovat o to co má a ne hned vše házet za hlavu. Prostě komunikace je nejlepší věc a bez ní to prostě nejde, tak hodně štěstí všem!

    superkarma: 0 20.09.2002, 08:36:33
  23. [19] Radka JS [*]

    Musím jen souhlasit s názorem, že to chce čas. Já osobně bych po dvouměsíční známosti neničila dlouholeté manželství! Dva měsíce je hrozně málo a vídáte se, jenom když chcete. Jste ohleduplní, milí, uděláte si na sebe čas! Až spolu budete denně, ustaraní, utahaní, nemocní, neupravení... Sklouzne to do podobného stereotipu, jaký prožíváš v manželství. Moje rada zní. Dej tomu čas. Čas je nejlepší rádce. Když ON na Tebe počká až do smrti, tak pár měsíců nebo let ho nemůže rozházet a Ty si alespoň bez emocí utříbíš život. Teď ve Vás obou pracuje chemie, to nejste vy! Přeji hodně štěstí. R

    superkarma: 0 20.09.2002, 08:35:13
  24. avatar
    [18] Acinka [*]

    Ahoj Leni, myslím, že by ses měla snažit váš vztah s manželem zlepšit, zajít do kina, divadla, na večeři, popovídat si a být víc času spolu. Protože ten vztah s přítelem nebude trvat věčně Udělala bys chybu, kdybys odešla. Chce to prostě čas a vyjasní se to. Držím palečky a popřemýšlej, je to těžké.

    superkarma: 0 20.09.2002, 08:30:14
  25. avatar
    [17] sarobrouk [*]

    Můj spolupracovník taky rozbil rodinu se dvěma dospívajícími dětmi (dcera asi 16-17, syn 14-15 let). A kvůli komu? Kvůli kolegyni, která na něj dělala oči mnoho let. A jak to dopadlo? Odstěhoval se od rodiny, protože všechno prasklo, ale ve stejném okamžiku mu kolegyně oznámila, že je těhotná (ne s ním) a že se bude vdávat (byla už dávno rozvedená). Rodinu si rozbil, jeho miláček dceruška (stejná jak on, tvrdohlavá a nesmířlivá) se s ním vůbec nebaví. Takže mu zůstal jen syn.
    Je mi za 14 dní 29. Nemám zkušenost svou, s kterou bych ti mohla radit, ale myslím že by sis měla dát chvilku času a snažit se nehledat na manželovi chyby, i když je to asi dost těžké. Držím pěsti

    superkarma: 0 20.09.2002, 08:23:58
  26. avatar
    [14] Denča [*]

    Leni, neukvapuj se, nejde jen o Tebe, ale i o děti. Jsou ve věku, kdy to nepochopí, naši se rozvedli, když mi bylo 20 nebylo to lehke, ale kdyby mi bylo 15, bylo by to hrozne, to vim. Nepal hned mosty, je to opravdu jen zamilovanost a ta přejde. Co takhle poslat děti k babičce, tetě... a udělat si vikend jen pro sebe? Nebo aspoň večer, zajit na večeři, do kina... zkus taky něco vymyslet Ty, ne jen čekat, až si manžel lehne k televizi a ty se naštvat a utvrzovat se v tom, jaky maš život. 5ekni mu o tom ale včas, myslim, že hodně chlapu, nerado měni sve pany, takže když ten tvuj ma domluvene sezeni v hospodě, tak ho asi těžko přemluviš, tos mohla tak před lety, ale vše se da napravit a mužete začit znovu komunikovat. Zdus zapřemyšlet, proč sis ho brala, čim Tě okouzlil a podivej se na to z te lepši stranky. Hlavně musi chtit oba, tak držim pěsti

    superkarma: 0 20.09.2002, 07:57:32
  27. avatar
    [9] LBU [*]

    Také souhlasím s clarCou a vodou. Žena by si opravdu měla nejdříve ujasnit věci sama se sebou. Čas je dobrý rádce.



    superkarma: 0 20.09.2002, 07:05:41
  28. avatar
    [7] clarCa [*]

    PS - už to, že on jede s kamarádama na vodu a ona zůstane doma uklízet mi nepřijde jak známka fungujícího manželství. Proč jsi Lenko nejela s nimi???

    superkarma: 0 20.09.2002, 04:02:38
  29. avatar
    [5] clarCa [*]

    terezka: mě jako naivka nepřipadá... Spíš jako ženská, která se (jestli dobře počítám) vdala pár let před revolucí, protože v tý době holt společnost jiný "program" pro ženu nenabízela. Vzala si typického muže té doby - který ženu považuje jako dobrý doplněk do kuchyně a domácnosti.
    Já vcelku chápu, že některým ženám fakt nestačí to, že "nepije a nebije tě". Já mám muže s kterým můžeme celou noc ulítnout na debatě o smyslu života - a bude nás to oba BAVIT. Neříkám, že to děláme denně, ale dokážeme jednou za čas vysadit ze stereotypu manželských konverací typu "večeře je na stole" "vynesl/a si koš?" atd. A co navíc když jeden chce cestovat, chodit do divadla, jezdit na kole - a druhý ne? Co těm manželům zbyde na dobu "prázdného hnízda"? Jemu gauč a noviny, ale co jí??? Jak budou pokračovat potom? Pokud jsou jediným motivem, který je drží pohromadě děti, tak co pak? Až děti nebudou? Na co navážou, když nemají žádné společné zájmy, nic, na co by se mohli těšit, jak by si mohli zpříjemnit čas, kdy budou ještě mladí, ale už "bezdětní"?????

    superkarma: 0 20.09.2002, 03:28:54
  30. avatar
    [2] clarCa [*]

    Lenko, já bych si dovolila nesouhlasit s Ginou. Čas znamená jen další lži a podvody. Z vaší lásky začne být něco "hnusného", něco, zač se budete stydět.

    Ale přesto bych si napřed rozmyslela, jestli je to s manželem natolik špatné, že bys byla radši sama. Zkus vymazat to, že ten druhý je "lepší" - to teď, zaslepená, nemůžeš vědět.
    Teprve pokud se rozhodneš, že budeš raději sama (což je jeden z možných scénářů dalšího vývoje), tak se osamostatni. Tím, že přítel vstoupí do tvého života oficiálně (řekneš to muži a dětem) až o něco později, bude určitě příjemnější pro všechny strany. Děti nebudou mít pocit, že jsi "tátu vyměnila za lepší model" a tvůj muž nebude mít pocity hořkosti. A nový partner nebude v roli "rozbíječe" manželství.

    Nehledě na to, že v době "samoty", si budeš sama moct utřídit spoustu věcí. To je STRAŠNĚ DŮLEŽITÉ. Umět stát na vlastní nohách a ne se jen vrhat kolem krku chlapovi, který se zdá "lepší".

    Pokud se rozhodneš, že to s tvým mužem není tak špatné, určitě si s ním promluv a dej mu šanci to napravit. Třeba zjistíš, že jemu stávající stav také nevyhovuje a rád by jej změnil...

    Co se dětí týče - nevím, co je horší zločin - jeslti je vystavit "radostem" rozvodu a nebo jim (byť jen v duchu) vyčítat, že "kvůli nim jsem se nerozvedla". Děti tě potřebují po určitou část života, ale pokud se dokážete buďto usmířit doma, nebo naopak rozvést "na úrovni", dá jim to do života víc, než otrávená máma...

    superkarma: 0 20.09.2002, 00:43:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme