Ani nevím, je-li můj problém neproblém vůbec k diskusi. Je to jen taková hloupost, v dobách krize, kdy se člověk hlavně snaží, aby přežil, na takové myšlenky, kterými se teď zaobírám, nemá pokdy. Jenže v momentě, kdy nás pálí dobré bydlo, hledáme si problémy, kde se dá. A stejně tak i já. Nijak zásadně se sice netrápím, ale sem tam mi probleskne hlavou, zda-li je můj vztah s partnerem normální.
Po více než dvou letech samostatného single života jsem potkala lásku. Ale je to všechno tak zvláštně nastaveno - když jsem s ním, je to v pohodě, krásně intenzivní, je pozorný, něžný, pořád si máme co říct, je mi s ním úžasně. Jenže ve chvíli, kdy je pryč a já na něj musím neustále myslet, nemám jediný náznak, že on je na tom podobně. Během dne žádný mejlík, žádná textovka, večer buď zavolá nebo pošle sms, ale je to jakoby trochu neosobní, hovory kratičké, zprávičky plné anglických výrazů a smajlíků, které snad mají dávat najevo, že mě má rád. Někdy mám navíc dojem, že to bere jako povinnost...
Možná dělám z komára velblouda, možná nad tím moc přemýšlím. Jedno vím jistě - při osobním kontaktu je to supr, není to sice žádný poeta, ale z nonverbálních projevů je očividné, že mu na mě záleží. Jenže tam chybí právě to "uhánění" (kytičky, drobné pozornosti, vášnivé textovky...), které by mi dávalo pocit, že je to vášnivá láska se vším všudy.
Je pravdou, že má velice náročnou práci a během dne je s časem na štíru. Snažím se to tolerovat a říkat si - holt není žádný romantik a než číst líbivá slovíčka na mobilu, tak si je raději prožiju v reálu.
Možná je to i mým chováním, které si ani neuvědomuju. Jsem totiž zakřiknutý upejpavý typ (někteří říkají, že jsem příliš na svůj věk upjatá) a poměrně dlouho mi trvá, než si člověka "oklepnu" a řeknu si, že stojí za zamilování.
Jsem z toho trochu zmatená. Vždycky jsem si říkala, že když se mi na vztahu nebude něco líbit, tak jej rozpustím. Pokaždé jsem se řídila hlavou a přátelé říkali, že jsem až moc velký realista pragmatik a že by to chtělo se uvolnit. Teď opět hlava říká, že to asi není to pravé ořechové, ale srdce poskakuje, když přeci jen smska dorazí nebo když on se dostaví osobně...

Fleur
Reklama