Pravidelně každý den si pročítám magazín Žena-in.cz, hlavně příběhy čtenářek. Potřebovala bych poradit od zkušenějších žen, které si třeba prošly podobnu situací jako já. Začalo se to odvíjet před rokem.
Zamilovala jsem se do jednoho príma kluka, říkejme mu Jarda. Nebylo by na tom nic nenormálního, jenže já v té době žila se svým přítelem Petrem (jsem s ním již 3 roky). Do Petra jsem byla zamilovaná až po uši, strašně jsme se těšili, až spolu budeme bydlet. Po 2 letech jsme si náš sen konečně splnili a nastěhovali se do útulňoučké arsonky.
Jenže Petr mě nechával doma často samotnou. Ze začátku se mi to líbilo, užívala jsem si ten nádherný pocit, kdy jsem konečně vypadla z přeplněného rodinného hnízda. Občas jsem si vyrazila s kámoškama, byla jsem spokojená, jenže za nějaký čas se mi ta samota začala zajídat. Uvítala jsem tu příjemnou změnu, když mě kamarádka seznámila s Jardou. Skvěle jsme si rozuměli, krásně jsme si povídali a vždycky se dost nasmáli, začali jsme se tedy scházet jen sami dva. Občas jsme zašli do kina, na skleničku, nebo na malý výlet. Oba jsme cítili, že se krásně doplňujeme a rozumíme si víc, než s našimi partnery, zamilovali jsme se.
Začala jsem prožívat hrozná muka, protože jsem milovala Petra, nechtěla jsem ho opustit, bylo nám stále krásně, ale zároveň mě lákala představa, že bych žila s Jardou, kterého jsem také milovala. Dnes už je to tak daleko, že vím, že chci svůj život spojit s Jardovým, ale nevím, jak se rozejít s Petrem, abych mu co nejméně ublížila, abychom mohli zůstat přáteli. Poraďte mi prosím, jak to celé zvládnout bez hádek a vyčítání, je to vůbec možné? Děkuji za vaše názory.

Karol
Reklama