Reklama
Před nějakým časem jsem se na chatu seznámila s klukem z nedalekého města. Nejdřív jsme si jen tak povídali o životě, pak jsme se začali víc a víc svěřovat. Docela mi i pomohl zorientovat se v některých věcech, co jsem zrovna prožívala. Naši, problémy v práci a tak… Byl milý, trpělivý, chytrý… Když jsme se na chatu scházeli skoro denně asi dva měsíce, začal mě ukecávat, ať se sejdeme. Já se nikdy z nikým z chatu nesešla, tak jsem nejdřív byla hodně proti. Osobní setkání je něco jiného než povídání přes net. Ale na druhou stranu mě to hrozně lákalo, protože ten kluk mi byl stále víc a víc sympatický.
Před týdnem jsme se sešli. Přijel za mnou 50 kilometrů a dali jsme si rande ve městě. Už jsme si dřív vyměnili fotky, tak jsem věděla, jak bude vypadat. To samé on o mně. Šli jsme se projít a chvíli si povídali, pak se na mě tak divně podíval a povídá, že mi musí něco říct. Byla jsem napnutá, co to bude. A on řekl: „Víš, ty nejsi vůbec můj typ…“ Teda to byla sprcha! Vůbec jsem něco takového nečekala, byla jsem jak opařená. Nevěděla jsem, co na to říct, tak jsem vyhrkla, že teda radši půjdu. A on na to, že jo. Bylo to strašný!! Strašný. Cítila jsem se hrozně. Šla jsem domů a brečela jsem lítostí a vzteky. Večer jsem ani nešla na chat, byl to prostě konec.
Ani druhý den jsem se nepřihlásila. A najednou mi začaly chodit textovky, že je mu to líto, že to tak nemyslel. Že mě asi miluje a ať mu dám ještě šanci. Neodpovídala jsem, měla jsem pocit, že je to zase jen nějaká ošklivá hra. Pak začal volat. Nebrala jsem ani telefony. Nakonec jsem se vrátila na net. Tam jsme si chvíli povídali a on, že sedne do auta přijede. To bylo v sobotu. Přijel a hned mě chtěl líbat a snažil se mě obejmout. Ale já najednou cítila hrozný odpor, i když dřív mi byl vážně moc sympatický. Nedokázala jsem to v sobě překonat a řekla jsem mu, ať se nezlobí, že to nejde. Byl zklamaný, ale nenaléhal a odjel. Od té doby se pořád domáhá mého odpuštění a další schůzky. Ale já už nechci. Jako by ve mně něco umřelo. Nic k němu necítím, jen chladný odstup. Nedůvěru… Dá se to ještě změnit? Mám to vůbec zkoušet? Nebo na něho radši zapomenout?

Veronika