Vztahy

Co dělat, když dvouletý capart neusne před jedenáctou v noci...

Ráda si pročítám zkušenosti a rady čtenářek v reakcích pod články a příběhy na serveru Žena-in. Dlouho jsem váhala, jestli se mám i já touto cestou pokusit rozlousknout náš současný výchovný oříšek, kterým je už pěkných pár týdnů ponocování našeho dvouapůlročního syna.
Kristiánek je od narození hodně živé dítě, skoro bych řekla hyperaktivní. Už jako miminko toho málo naspal, na kojeni se nám dlouho budíval v noci každé dvě hodiny a i s usínáním byly zpočátku velké problémy, ale od určitého věku se naučil krásně a bez protestů (a podotýkám, že bez nějakých tvrdších výchovných opatření) sám usínat před osmou hodinou večer.
To se ale jako mávnutím kouzelného proutku změnilo asi před dvěma měsíci a já si už pomalu nevím rady... Jednoho večera se mu totiž podařilo poprvé přelézt přes okraj jeho dětské postýlky (mřížkové) a jako by do něj vjela s touhle nově nabytou svobodou nějaká energie, začal z ní od té chvíle vylézat pokaždé, když jsme ho uložili, a běhat po bytě jako natažený na klíček. Nepomohlo ani, když jsem mu dovolila usnout v naší posteli nebo když jsem mu položila jeho matraci jen tak na zem. Běhá dál jako čertík z krabičky, neplatí domlouvání, pohádky, hrozby, plácnutí přes zadeček, nic, všechno je marné. Takže většina našich večerů a nocí (někdy i do půlnoci) vypadá tak, že beze slova v předsíni odchytávám upalující dítě, pokládám ho postele a za chvíli to celé znova. Dokud mu nakonec nedojdou síly... Manžel se rozčiluje, že není klid, a tvrdí, že by bylo lepší ho nechat hrát si v obývacím pokoji na zemi, dokud tam sám neusne, a pak ho odnést. Nebo ať se s námi dívá na televizi, že ho to zabaví a přestane běhat. Jenomže právě tohle já považuju za velkou výchovnou chybu, za signál, že se mu vyplatí zlobit a neposlouchat, protože jen tak dosáhne svého. To je mi milejší ho důsledně a bez výjimky stokrát za večer položit do postele, na znamení toho, že se nevzdávám. Ale výsledný efekt je stejně takový, že už jsme s manželem neměli dlouho volný večer pro sebe, když usne syn, padáme už únavou taky, takže si umíte představit, jaká je atmosféra v naší domácnosti. Někdy si říkám, že snad přece jenom někde dělám chybu, že mi prostě ta výchova nejde. Totéž ostatně tvrdí stále častěji i můj muž, od kterého mě to, přiznám se, hodně mrzí...
Babičky radí nedávat odpoledne spát, ale to podle mě taky není řešení - i předtím, kdy ještě problémy s usínáním nebyly, protože prostě neuměl ven z "klece", spal své dvě hodinky po obědě a nadále to potřebuje. Když se někdy stane, že z nějakého důvodu odpolední spánek odpadne, není s ním celé odpoledne a hlavně v podvečer k vydržení, už kolem 15. hodiny je protivnost sama, nic ho nebaví, na všechny podněty reaguje podrážděně a jeví jasné známky přetaženosti. Co mi je potom platné, že naopak usne zase jako dřív v půl osmé, když máme za sebou takhle stresující odpoledne. Možná to popisuju cele trochu chaoticky, ale snad se najde nějaká zkušenější maminka, která si s podobným nešvarem někdy v minulosti dokázala poradit. Budu ráda za každý postřeh nebo nápad.

Gira
   
24.07.2002 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [25] Ťapina [*]

    Nedávat odpoledne spát nepomůže, protože pak je dítě nevrlé celé odpoledne a večer ještě nemůže usnout.

    superkarma: 0 08.12.2003, 20:30:05
  2. avatar
    [22] Týna [*]

    Eli, nebyla jsi někdy v poslední době u nás??? Přesně vím, o čem píšeš

    superkarma: 0 24.07.2002, 21:45:11
  3. avatar
    [20] Libča [*]

    Tak ja na to jdu dost tvrde, nas Krystufek to zkousi tim ze hrozne rve pred spanim zatim neutika ale rve a jak, ze az usi zalehaji, dneska jsem byla sama doma s nim vecer a tudiz volne pole..... priznam se jsem PRISNA neb jsem byla odbobne vychovavana, takze jsem mu dala najevo ze TOHLE NE, nejdrive prisnejc hubovala jsem a pak jsem si proste stoupla na roh pokoje a rikala mu prísnym ale pokousela jsem se i uklidnujicim hlasem mu dat to vedomi ze neni sam a ze tu jsem ale ze nesmi ven z postele ze musi lezet a ze je ted cas jit spat...atd. Pomohlo to, pet minut revu a spi.... uvidime zitra podam hlaseni ale mam takovy pocit ze nas synacek vi ze jsem doma jen JA tatinek ten hodny pol rodiny neni doma a tudiz ma jen jednu volbu a to je spat..... oni to zkouseji s nama ty cervici..... jinak to nevidim
    Giro moc ti drzim palecky.... at se to casem uklidni

    superkarma: 0 24.07.2002, 21:02:48
  4. avatar
    [19] zeva [*]

    Všem se omlouvám, že na příspěvek pro Pajdu tady musíte koukat hned 3x ale okno mi nešlo zavřít ani z něj nijak vyskočit, tak jsem to jen odklepala a výsledek je vidět.

    superkarma: 0 24.07.2002, 20:00:51
  5. avatar
    [15] pajda [*]

    Hele, já mám sysla nespavého od přírody - lítá, řádí, nespí...když už to nešlo jinak (manžel pryč, já sama, utahaná), zavedla jsem tvrdý teror otevřených novin: jakmile maminka otevře noviny, dítě má prostě smůlu - i kdyby obrátilo byt vzhůru nohama a vyřvalo si plíce. Sysel to pochopil asi po 14 dnech a ráno to fungovalo skvěle - jakmile jsem dala kafíčko a noviny, sedl si na zem a hrál si, a večer to trvalo o trošku dýl, ale šlo to taky. Jen ten měsíc, co jsem jak ta trouba zírala každý večer do novin, byl skoro k nevydržení...i když jsem si dovnitř dávala knížky. Prostě když pochopil, že se ani nebudeme honit po předsíni, ani ho nebudu odnášet do postýlky, naučil se zalézt sám...a jinak se mi osvědčila rada mé babičky: nechat párkrát spát tam, kde usnul...pravda, měli jsme bouli, protože sysel v noci přehlídl skříň, museli jsme zamykat, protože místo na záchod se dobýval na chodbu a šílený řev o půlnoci v botníku taky nebyl nic moc, ale na druhou stranu když se ráno probudí takový mírně otlačený syslík a kňourá, že ho bolí zadeček, lokýtky, kolínka a podobně, a ty mu vysvětlíš."Jo, když nespíš v postýlce, tak se nediv!" a dál si toho nevšímíš, rychle pochopí princip...jiná věc byla, že můj drahý líný manžílek po stěhování jaksi "zapoměl" složit syslí postýlku a sysel spal skoro půl roku s námi, než se ozvala (velmi nahlas) moje tchýně...

    superkarma: 0 24.07.2002, 19:23:06
  6. avatar
    [13] Silveig [*]

    No myslím že když jednou vypadl, tak to neznamená že nemůže vypadnout i příště a nešikovnějc...ale jinak bych hlavně trvala na tom, aby to dítě vědělo že je čas jít spát. Já bych Vandu taky nenechala hrát třeba tak že by jezdila na odstrkávadle...
    Jo a ještě se pochlubím....náš jedináček usíná sáááám

    superkarma: 0 24.07.2002, 16:50:08
  7. avatar
    [10] Kremzina [*]

    S naší slečnou(5) si musím taky alespoň na chvilku lehnout. Víc než čtené pohádky (chce vidět obrázky a svítí se) se mi osvědčily pohádky z kazet (při poslouchání v klidu usne). V zimě, když je tma a dávám ji do postele dříve, si ještě prohlížíme knížku nebo čteme, ale pak stejně pustím pohádku z kazety. Myslím, že toto bývá problém jedináčků, prostě nechtějí být v pokoji sami, někdo si s nimi musí alespoň na chvilku lehnout.

    superkarma: 0 24.07.2002, 10:03:27
  8. avatar
    [8] Silveig [*]

    Tak se hlásím taky do klubu...myslím že hodně dělá i to, že je prostě léto a dlouho vidět. Těším se na zimu a brzkou tmu . Každopádně jsem rezignovala a souhlasím že se nechodí spát v osm, ale kolem deváté (a usíná mnohem později). Postýlku už nemá přelézací (vždyť by mohl i spadnout, ne?) a má svůj pokojíček. Když se jde spát, povím pohádku, pustím další z Cdčka a jdu pryč...radši dělám že nevidím že si sleze, natahá horu hraček do postele a hraje si...Občas ještě párkrát přijde do obýváku, ale to s ní klidně zase dojdu do postýlky...

    superkarma: 0 24.07.2002, 09:19:00
  9. avatar
    [7] Ladia [*]

    Omlouvám se, samozřejmě GIRO

    superkarma: 0 24.07.2002, 08:48:33
  10. avatar
    [6] Ladia [*]

    Gori, tak takhle to vypadalo se synem i u nás. Usínal až kolem 23 hodiny. Do té doby poletoval po bytě jako ďábel a my jej pořád dokola ukládali ke spánku. Změna nastala až poté co jsme vysadili spaní po obědě. Sice byl pár dnů protivný jak píšeš, kolem 16 hodiny s ním bylo k nevydržení, ale za těch pár dní si zvykl, že po obědě nespí a kolem osmé večerní poslušně a velmi unaven ulehal do postýlky. Spaní po obědě jsme nahradili asi hodinovým odpočinkem (čtení pohádek, poslouchání písniček, nebo pohádka v televizi), krásně si odpočinul a byl fit. A když jsem později odpoledne viděla nějaké známky podrážděnosti vyrazili jsme ven a měl hned skvělou náladu. A každý večer přesně ve stejnou dobu uleháme do postele i dodnes (5 let)

    superkarma: 0 24.07.2002, 08:47:31
  11. avatar
    [3] Lotka [*]

    Giro, nejlepší je pro dítě v tomto věku pravidelnost. Když prostě ví, že se jde umýt, že se mu přečte pohádka a musí být v posteli. Ale takové období, co prožíváš, má asi každé dítě. Já v této době přestala dávat dudlík a dlouhou dobu mi mrně usnulo až moc pozdě a v poledne vůbec nespala. Tohle období přejde, ale trvej na tom, že po pohádce se spinká. Ať si to pamatuje. Snad se to naučí respektovat dřív nebo později. Ale lámat přes koleno tohle období nejspíš nejde. Musí se překonat.

    superkarma: 0 24.07.2002, 06:48:59
  12. avatar
    [1] zn0uz4 [*]

    Nas mladej (skoro 3) usnul leda kdyz nekdo lezel s nim..nechat ho v postylce samotnyho - to by zboril panelak..takze par mesicu se mu cetly a vypravely pohadky - coz mu spis silu davalo, nez aby vycerpanim z poslouchani usnul..nakonec jsem to vzdal, lehneme si spolu, dame dobrou noc, a dal si ho nevsimam - mozna krutejsi, ale jeho prestane za chvilku lumpacit, natuli se, a usne - co byla predtim otazka hodiny, hodiny a pul, je ted v 'bezpohadkovem' systemu obvykle 10 minut az hodiny..

    superkarma: 0 24.07.2002, 00:39:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme