Milá redakce, se zájmem jsem si přečetla váš článek o dívce, která řeší svůj poměr s bratrancem z ciziny. Zaujal mne hlavně pro to, že jistým způsobem připomíná to, co teď prožívám já a moje okolí. Nejedná se ale o pokrevného příbuzného, jde „jen“ o mého otčíma.
Minulé dva roky jsem žila u mého otce v zahraničí, kde mi zařídil pomaturitní studium. ON s maminkou nežije, ale po mém narození se dohodli, že bude na mě platit a že si mne bude brávat, což se také děje a je to v pohodě. On už má svoji rodinu a děti, se kterými vycházím dobře. Maminka se nevdala. Nechtěla mi prý domů vodit žádné „strýčky“ a pokud měla nějaké muže, tak jen, abych o tom nevěděla.
Teď jsem ale dva roky žila převážně v zahraničí a ona si zatím našla stálého partnera, který se k ní nastěhoval. Dokonce se mluvilo o svatbě. Já o něm věděla jen z e-mailů a telefonu, ale když jsem přijela, nepotkali jsme se. Jakoby ho přede mnou schovávala. Teď už jsem zpátky doma a došlo mi, proč to dělala… Její přítel je o patnáct (!!!!) let mladší než ona. A navíc dost dobře vypadá. A v čem je problém? V tom, že po mně vystartoval. A to natvrdo. Když matka nebyla doma. Řekla jsem mu, ať hodí zpátečku, protože já s chlapama mojí mámy nic mít nechci. Ale řeknu vám, že to nebylo jen tak. On má v sobě nějaké charisma nebo co to je, zkrátka mě přitahuje. Tak teď řeším, co udělám. A myslím, že se zase domluvím s tátou a pojedu za ním. Máma už mě nepotřebuje a nechci jí tu dělat ani křena, ani konkurenci. Moje zdejší kamarádky už jsou stejně někde jinde, spíš mám teď přátele u táty.
To jen tak k tomu tématu přitažlivosti v rodině…

Vesna
Reklama