V poslední době řeším těžké dilema. Jde o výchovu. O výchovu dospělé dcery. Vychovávám dceru od osmi let sama a cítím za ni velkou odpovědnost. Je jí čerstvých osmnáct a je tedy plnoletá, což pro ni znamená, že nemám právo jí zasahovat do osobního života. To jsem také nikdy nedělala, ale teď myslím, že bych měla nějak zasáhnout.
Moje dcera je totiž ve třetím ročníku na střední škole a já jsem ke své hrůze zjistila, že přítel, o kterém v poslední době často hovoří, ale nechtěla říct jeho jméno, je její profesor. Moje první reakce na tu zprávu byla, že jsem na ni křičela, že už jí nikdy nikam nepustím a že přejde na jinou školu. Ona mi řekla, že je plnoletá, že je zamilovaná a šťastná a že jí do toho nemám co mluvit. Strašně jsme se pohádaly a od té doby je mezi námi napětí. Když si o tom s ní chci promluvit, obrací se ke mně zády a já jsem nešťastná. Moc se bojím, že si zkazí nejhezčí etapu života vztahem s o 26 let starším mužem. Zároveň cítím vinu za to, že jsem jí připravila dospívání bez otce, a proto ona teď tíhne ke straším mužům, které ctí jako mužskou autoritu. Nevím, jak jí mám říct, že pro ni chci jen to nejlepší a že, i když ona si myslí, že jsem stará a ničemu nerozumím, je prostě jasné, že takový vztah nemůže opravdu fungovat. Ona hledá otce a on ztracené mládí, s normálním vztahem dvou rovnocenných partnerů to nemá nic společného.
Uvažovala jsem i o tom, že dojdu za tím profesorem, a kdyby se se mnou odmítl bavit, snad bych to mohla řešit i s ředitelkou školy. Takové vztahy ve škole jistě nemají co dělat a celá věc by se mohla vyřešit odchodem profesora na jiné gymnázium. Ale mám strach, že kdybych takovou aféru rozpoutala, moje dcera by mi to nikdy neodpustila a natruc by ve vztahu pokračovala.

Michaela
Myslíte si, že mají rodiče právo v takových případech zasahovat do životů svých dětí? Bude mít takový zásah smysl, nebo zapůsobí opačně? Musí si každé dítě samo natlouct čumák, nebo bude naslouchat dobře míněným radám rodičů? Napište nám, co si o tom myslíte!
Reklama