Žínka sama by též na se dobře dbáti měla, by mužíček její jinam za potěšením nedocházel. Mužovo oko se zalíbením spočine na žínce statné, čistě a úpravně oděné, bělostné pleti, s milým úsměvem k němu vzhlížející. Žínka taková, jež na se hrubě nedbá, mrzutou, mračnou, ufňukanou neb láryní se jeví, nemůž´po mužíčkovi svém chtíti, by jí úctu i lásku prokazoval.
Ženám od Boha dáno, by se o svůj krb domácí pečlivě staraly dokazujíce tak slova Bible, žeť světem ženy domov se stává. Starostlivost ta domácí, pokud s chutí i správně konána jest, ženě dosti času zabéře, však práce klopotná ta nebývá, zvláště tehdy, má-li ženuška na práce hrubé služebné děvče najmuto. Toho by měla míti každá žínka na paměti, žíti i jídati podle toho by též měla. Střídmost jest zde na místě. Kuchyně pestrá i dobrá vždy býti musí, však masa, vajec, slaniny i sádla dobrá hospodyně toliko mužíčkovi svému ponechává, an od Božího rána práci těžce lopotnou koná a více jedení hutného tudíž potřebuje, nežli ženuška celičký den kol domácnosti se točící.
Pouhopouze mladé žínky, kteréž muži svému s živností čile pomáhají služebného děvčete dosud nemajíce, od Božího rána v dvoře, polích či krámě hbitě robotující, mohou si hutnějšího pojezeníčka dovoliti, aniž by sobě samé újmu tím přivodily. Taktéž ženičky, jež samodruhy jsou, neměly by jedení svého omezovati, byť by i tělo jísti nechtělo a žaloudek se tomu vzpouzel, leč nový život pod srdcem jich se tvořící růsti potřebuje a se vyvíjeti.
Žínce přináleží v domácnosti její nejprv hladových krkův nasytiti a poté teprve o svůj břich se starati. Neníž odpudivějšího zjevení nad žínku tučnou a línou, jen svého talíře a blaha pojezení si hledící, ana ledva funíc od stolu se odvaluje. Mějtež proto milé žínky na paměti, žeť osobám tučným netoliko srdce a ledví sádlem se obaluje a zarůstá, též tak i mozek činí a osoba takto tučná netoliko smradem odpudivým sádelným okolí své zaplňuje, však líná jest nejen pár krokův učiniti, ale též mysliti a důmyslně konati.
Protož žínkám přináleží spíše dobrého chleba domácího žitného pojídati, erteplí neb též branibor či brambor vařených, tvarohu, sejra i mlíka a syrovátky hojně, zelí kyselého i vařeného do sytosti, taktéž tuřínu, mrkve, petržlenu a jiné zeleninky všemi způsoby dobře chutně upravené. Též všeho od mouky pšeničné i ječné, krup i krupek, hrachu, fizulí, čočky, i povidel z řepy i ovoce zrobených. Masa všeliká červená i bílá, omáčky smetanové i tmavé, knedle tučné špekové, škvarkův sádelných a lojových i másla tlučeného neb převařeného ponecháme toliko k nedělnímu či svátečnímu stolu či pro mužíčka tuhou prací se zabývajícího. Též piva neb vína pívati ženičkám se nesluší, toliko o svátcích či k hostů uctění sladké rosoličky či likérů dámských možno střídmě s kalíšku maličkého popíti.
Reklama