MUDr. Tamara Tošnerová je psychiatrička s bohatou zkušeností, vede pražskou Ambulanci pro poruchy paměti a tvrdí něco zcela objevného: Muži jsou u nás diskriminovaní! Taky se vám to nezdá? Tak zde jsou některé její argumenty:
- Muži jsou u nás často ve vleku manželek, které si nepřejí, aby se stýkali se svými matkami. „Do ambulance za mnou chodí několik mužů, kteří navštěvují své maminky tajně. Tiše, klidně a velmi dobře se o ně starají, a manželky o tom nemají ani tušení, protože jinak by z toho byla mela. Informovaní o situaci bývají jen spolupracovníci v zaměstnání - sekretářka dobře ví, kde se muž zrovna pohybuje, ale je poučena, že manželka to nesmí vědět. Z toho plyne jedno: Muži neodcházejí za milenkami, ale za matkami…“ Ženy prý rozčiluje hlavně skutečnost, že muž pomáhá jinde, že není doma s nimi a nepomáhá jim.
- Všichni hledají ke svým dětem hodnou babičku, ale nikdo ne dědečka. „Mám případ jednoho staršího pána, který nemá vlastní rodinu a rád by někomu dělal dědečka. Zvládl by i drobnou údržbu v bytě či domě, s ,vnoučaty´ by chodil ven, na ryby, leccos by je naučil. Není to žádný pedofil, klidně bych se za něho mohla zaručit. Jenže u nás tohle vypadá divně. Paní na hlídání, ,babičku' přijmeme s otevřenou náručí, ale ,dědečka´? Starého chlapa?"
- Žena je od přírody hodně povídavá, takže si nahlas stěžuje a všichni hned vědí, že má starosti. Muž mlčí, takže se u něho žádné problémy nepředpokládají. „Trápí se vnitřně a rodina mi ho přivede do ambulance jakožto dementního."
- Jiný způsob diskriminace muže nastává ve stáří, když už prý ze strany rodiny nemá vůbec žádnou podporu. „Rodina se totiž postaví za maminku. - Maminka, ta už to nezvládá, ta potřebuje naší pomoc a tatínka, toho dáme do ústavu..."
- Ženy vyžadují od mužů stálou oporu a jejich představy jsou občas zoufalé: Muž se mi postará o zprovoznění studny. Muž vyluxuje. Kdybych o muže přišla, kdo se mi postará o chalupu, kdo bude v bytě udržovat elektriku? „Stejně tak chápou jako oporu i to, že je muž vyslechne, protože nikoho jiného jejich banální řeči nezajímají. A když náhodou moje banální řeči nebude chtít poslouchat, tak ho pošlu k psychiatrovi... Jako ta paní, co sem poslala manžela s tím, že trpí poruchou paměti, že si vůbec nic nepamatuje z toho, co mu říká... Na úvod mi jen zkroušeně řekl: ,Ona mě sem poslala.' Dobrácky vysvětloval, že to manželčino povídání je pořád takové stejné..."
- Žena má na muže přemrštěné požadavky podporované různými seriály a Harlekýnkami... „Pořád sníme o mužích z pohádek, ale nakonec vsadíme na jistotu a vezmeme si ,rodinný typ´. Podle nejrůznějších průzkumů vítězí právě ten. - Chlap, který spolehlivě zabezpečí rodinu, nosí domů peníze, ještě k tomu pomáhá v domácnosti... A zrovna tenhle typ muže je pak první kopnutej do zadku. Protože je až moc hodnej, jak mnohé ženy říkají, hodnej blbec."
- Muži mají i na stáří mnohem pestřejší škálu zájmů. Rybaří, mnohdy ještě sportují, zajímá je výpočetní technika. Ženy jim v zájmech brání. „Problém je v tom, že žena si strašně potrpí na pořádek a do její představy pořádku výpočetní technika nezapadá. Takže si nepřeje, aby muž měl počítač, protože ten by přece doma rušil. Znám několik případů, kdy chorobná snaha ženy o pořádek narušuje mužův léčebný režim. - Muž docházející třikrát týdně do nemocnice na několik hodin trvající hemodialýzu má možnost přístroj získat domů, takže by do nemocnice chodit nemusel, ale žena o tom ani nechce slyšet, protože "to by byl přece doma bordel“.“
- Ženy své muže zabíjejí pro blbosti. – „Před časem jsem například vypracovávala odborný posudek v případu, kdy žena zavraždila manžela, protože špatně míchal Sunar. Nebyla tam žádná nevraživost, důvod byl skutečně tento. Ještě dlouho po vraždě, když jsme se společně k tomu činu vracely, se pokaždé strašně rozčílila. - Prý si neumím představit, jak nemožně zase ten Sunar míchal..."
Reklama