Navážu na svůj příspěvek z minulého týdne o chování mého manžela po rozvodu, ale malinko změním téma. Není to jen o tom, že si plní své klučičí sny, ale chce si dokázat, že ON na to má si najít jinou a i lepší ženskou pro zestárnutí. Vrhnul se po hlavě do hledání té „pravé" - začal lov na ženy.
On má jeden problém - těžko si tady, kde ho všichni znají, nějakou ženu najde, všichni dávají ruce pryč. Později se přišel pochlubit s její fotkou a něco málo mi povídal - co a jak si představuje dál. Říkal, že poznal člověka, s kterým by si rozuměl a chtěl by žít. Schvalovala jsem mu to a přála mu to nejlepší a řekla jsem, že jsem si dávno všimla, že je zamilovaný. On na to odpověděl větu, která mi nejde na rozum: "Nejsem zamilovaný, já nechci být sám." Zda se mi to VELMI sobecké. Zdá se vám to taky, nebo je to dnešní styl milostných námluv?
Nehledě na to, že tam je i to dítě... a jak ho znám udělá, co by nikdy nedělal, jen aby ji dostal. Podotýkám, že se znají měsíc, ona se odstěhovala k otci dítěte a můj bývalý muž ji atakuje telefonáty, smskami a návštěvami, pokouší se jí organizovat život - byť bydlí přes půl republiky. Dělá jí zmatek v hlavě a dle mého názoru ona pořádně neví co dělat. Malinko ho znám a tak bych řekla, že to hlavní, co ho žene k takovému jednání, je panická hrůza být sám, ačkoliv si to vždy přál.

Kytička
Reklama