.

Nutit dítě, aby dojídalo, nebo mu ponechat svobodu rozhodováni?

Vztahy

Nutit dítě, aby dojídalo, nebo mu ponechat svobodu rozhodováni?

Jako dítě jsem zažívala hrozné chvilky na návštěvě u příbuzných, kde přísný strýček u každého jídla hrozivě hlásil: „U nás se dojídá!“ a přísně se u toho tvářil. Já i sestra jsme z něj měly takový respekt, že jsme se sebezapřením srdnatě žvýkaly tlusté od masa, i když se nám obracel žaludek, protože normálně jsme nic takového doma ani nedaly do pusy. Doma nás dojídat nikdy nenutili. Snad proto, že moje maminka má v mysli ještě živou vzpomínku na to, jak chodívala ve čtyři odpoledne ze školky se žvancem masa od oběda ve tváři, protože soudružky učitelky dětem zakazovaly vracet jídlo.
Dnešní styl výchovy je o hodně liberálnější, než býval ten za našeho socialistického dětství, a tak i ve školách dnes mají děti často na výběr ze dvou jídel a nikdo je nepeskuje za to, že vrací knedlíky, že jsou vegetariány nebo nejedí polévky. Také doma už mnohdy neplatí, že celá rodina dostane k večeři jednotnou omáčku a knedlíky, ale jedlíci se rozdělují na tábory – pubertální dcera chroupe salát, matka po páté hodině večer stejně nejí, táta se synem se ládují párkem a batole srká obilnou kaši. Je určitě chvályhodné podporovat individuální přístup ve všem, včetně jídla, ale do jaké míry je to ještě snesitelné a kdy už začíná „nadvláda“ zhýčkaného a mlsného dítěte? Na vlastní oči jsem totiž viděla i druhý extrém jídelních zvyklostí, kdy ukňourané děcko dostalo krátce po sobě nabídnuty tři různé druhy jídla, které postupně odmítlo s ošklebováním a nakonec uteklo do stolu a skočilo si do komory pro čokoládovou sušenku.
Jaké máte vy zkušenosti se stolovacími návyky u vašich dětí? Dáváte přednost stylu: „Jez, co ti dají, a nic nenechej“ nebo necháváte dítěti volnou ruku v tom, co bude obědvat či večeřet, případně mu vyváříte na dvakrát? Smějí se vaše děti rýpat v talíři? Napište svoje názory a postřehy.
   
24.05.2002 - Láska a vztahy - autor: Johana Barvínková

Komentáře:

  1. avatar
    [45] Ťapina [*]

    Tohle na mě naši zkoušeli jednou, s dušenou mrkví. Ne že by mi nechutnala, ale zrovna jsem neměla chuť k jídlu vůbec. Po pár hodinách to vzdali a já jsem se od té doby vařené mrkve nedotkla.

    superkarma: 0 03.12.2003, 20:57:02
  2. avatar
    [44] Simba [*]

    chvála bohu že věty dokud nedojíš nevstaneš od stolu, jsem byla ušetřena..

    superkarma: 0 01.12.2003, 16:50:38
  3. avatar
    [41] zena [*]

    Bohužel nemohu odpovědět co se týče dětí, protože je nemám. Ale myslím, že až jednou budu, tak je nebudu nutit. Já sama jsem byla taky nucela k dojídání, mamča nesnášela to rýpání se v jídle... Ale pak se to zas změnilo a to mi zůstalo až dodnes - co mám na talíři - sním

    superkarma: 0 26.05.2002, 20:26:05
  4. avatar
    [40] Libča [*]

    no prave adame a takove idiotske ucitelky ktere stoji u okynka a cumeji detem do talire zda dojedli ci ne a nuti je jist co jim nechutna, a vyviji v nich odpor k jidlu ba i psychicke poruchy tak tem bych narvala do jejich nadherneho hrdelka konev mlekove polevky s tim nejvetsim skraloupem normalka vedet ze tohle delaji memu diteti, nebo se to casem dozvedet, nerucim za to ze by ta ucitelka odesla po rozhovoru se mnou v klidu....... myslim ze tim se vyviji v detech odpor k jidlu, jidlo je neco jako styk komunikace, treba jak se drive rikalo "Dobre chutnani bez povidani" to je totalni kravina. Ja si myslim ze pri jidle ma sedet cela rodina, krasne komunikovat o tom co zazili vsici pres den, jak jim bylo atd. Tohle delala moje rodina kde jsem byla jako Au-Pair ja znam snidane, obedy a vecere trvajici hodinu a jedno vam reknu ze mi to nikdy nevadilo. Cela rodina si sedla a jedla a povidala si a krasne mezitim travila. Nejake sedeni a hapani a to je pro mne nekulturni. Ja kdyz mam hosty tak hrozne rada delam Fondue, protoze to je jedna z moznosti jak hosta pohostit, popovidat si s nim a jeste se krasne najist ba i u toho zazit spoustu srandy.
    Mozna ze nekdo se mnou nesouhlasi, ale ja si myslim ze kazdy ma svuj nazor a ten respektuji i ja........

    superkarma: 0 26.05.2002, 19:45:52
  5. avatar
    [38] Libča [*]

    teda koukam ze by jsem meli ty pani ucitelky pekne vypraskat, za to jak nas psychicky nutily do jidla co?
    Jinak mi zustalo jeste neco, nenavidim chleba namazany maslem a na to salam, to delala moje babicka a ona mela takovy divny maslo a pak cesky salam je ja do dnes to nejim.

    superkarma: 0 25.05.2002, 20:44:29
  6. avatar
    [35] Saturninka [*]

    Mého mužíčka coby caparta nutili ve školce vypít mléko se škraloupem , dopadlo to tak, že ho úča s uklízečkou držely a kuchařka to do něj lila...za odměnu jim celou školku a od tý doby nic mléčného nejí....A u nás ve šk. jídelně???? Maso nedovařené, samá flaksa, brambory přesolené....a od okýnka nás vraceli - dojíst
    !!!!! Tak jsme si pořídili pytlík a když bylo něco obzvláště odporného, pod stolem jsme to do něj všichni seškrábali a pak nenápadně vynesli na záchod....
    Jinak moje dětičky jedí vcelku slušně - kluk když byl malý, byl otesánek, teď brble u všeho, co mu strčím pod nos, ale to je otázka vzdoru v pubertě....A malá, ta je andílek, od mimi šíleně ráda jí, jen viděla flašu, už řvala mňammňammňam....a mrskala jazýčkem. Dnes jí vše, má ráda dušenou zeleninu i masíčko...Jen špenát jí stačilo JEN vidět a celou snídani...Tak jí ho nevařím a je to. A kokinka a oplatečky a čokoládečky - to bych mohla kupovat po vagonech, jsme mlsní šichni...

    superkarma: 0 25.05.2002, 13:56:20
  7. avatar
    [34] Týna [*]

    No měli byste vidět, jak jí naše Nika - některý den hodně, někdy skoro nic... ale nenutím jí do ničeho, zažili jsme oba s manželem nucení do jídla a shodli jsme se, že nemáme horší zážitky z dětství, než brečet do studeného talíře a být nuceni to dojíst. Takže nenutím, myslím, že by se každý měl naučit poslouchat své tělo a jíst jen tehdy, kdy má pocit hladu... a to platí i u dětí. Jen je opravdu nutné hlídat, aby se během jídel nepřetláskali sladkostmi...

    superkarma: 0 24.05.2002, 22:49:02
  8. [33] Marie Hrazdilova [*]

    Naše malá má 10 měsíců a zatím s jídlem není moc velký problém. I když je pravda, že jsou dny, kdy sní sotva několik lžiček. Ale přiznejte si, taky jsou dny, kdy nemůžete jídlo ani vidět a jindy by jste vyplenili ledničku.
    Mlsnoty u nás ještě nefungují. Zatím ještě neví co to je. Jen všechno co jíme my s manželem musí ochutnat taky.
    Jak to bude dál, to je zatím ve hvězdách. Jenom vím, že ji určitě nebudu nutit dojídat a ani nebudu vyvařovat 3 různá jídla. Až bude mít o nějaký růček víc, tak se asi budeme domlouvat, co nám chutná a co je zdravé. Ale čas ukáže.
    Maruška

    superkarma: 0 24.05.2002, 22:32:21
  9. avatar
    [29] Libča [*]

    Jeste pridam perlicku jako dite jsem musela jist ve skolce mlecnou polevku, ucitelka rekla tu snis a je ze ne a ona tu snis a ja ze ne a ona ano a ja udelala na jeji satecky a uz jsem NIKDY nemusela jist mlecnou polevku

    superkarma: 0 24.05.2002, 19:25:16
  10. avatar
    [28] Libča [*]

    To je super tema vecicka ktera mne v soucasne dobe moc zamestnava. Mam synovce a tomu je sest let, on neji, neji skoro nic. Jen zije z jogurtu a snad obcas z nejake sladkosti. Nekdy je na tom tak, ze kdyz mu moje sestra da jidlo, obed, ktery by meli jist vsici tak on zacne zvracet pri jidle i suche brambory, nebo suche testoviny. Pripada mi nekdy jako kdyby uz mel mentalni anorexii, je to moc zlaty chlapecek, ale to jidlo to mne nici. Muj syn ji docela dobre, i kdyz take nema rad kazdy vecer chleba a tak to obcas obmenujeme. JInak zatim jedl vse co jsem mu dali. Doufam ze u toho zustane..i kdyz jsem casto videla ze deti pozdeji neradi ji, nekdy se ptam proc se jim do jidla nechce? Ale zastavam ono pravidlo kdyz nechces tak fajn nejez ale nic jineho nebude. Tohle jsem delala jako Au-Pair u holcicky na kterou jsem davala pozor, po trech dnech byla tak hladova ze snedla cely obed a od te doby uz to nikdy neudelala. Nevim jestli tohle umi moje segra, nejsem u toho kdyz je sama s klukama, ale tady kdyz byli na navsteve tak jsem to hlidala......ale ten jeji syn fakt nic nechce jist a nic mu nechutna.... i kdyz pak onemocnel ale pry je to s nim tak porad. Ted bude brat nejaky lek aby mel chut k jidlu.......Nekdy si myslim jestli to vsechno neni u nej psychika...........

    superkarma: 0 24.05.2002, 19:23:15
  11. avatar
    [21] werka [*]

    No žádnou "Ameriku" asi neobjevím. Dojídat nenutím, ale taky nepřipouštím dojídání se sušenkami nebo čokoládou - pokud mladej nesní přiměřené minimální množství, tak má ten večer (popř. do dalšího jídla) s mlskami utrum.
    Na obědy (což je u nás o víkendech) vařím to, co jíme všichni (byť někdo víc, někdo míň rád), k večeři někdy dvě nebo i tři jídla - podle toho co kdo jí či nejí. Obvykle to řeším tak, že pro toho, kdo nechce to, co mají ostatní dva, vytáhnu něco ze zbytků z mrazáku.
    Sladkosti zakazuju před jídlem (je zajímavé, že v té době se mladému zdají nejlákavější ), jinak tomu nechávám více méně volný průběh. nejvíc se konzumují večer, což je ideální vzhledem k tomu, že pak v krátké době následuje pucování zubů.

    superkarma: 0 24.05.2002, 12:51:27
  12. avatar
    [19] JK [*]

    Mým dvěma dětem je 12 a 9 let. Už od malička jsem měla k jejich jídlu přístup asi takový jako Sama. I my jsme prošli obdobími, kdy nám nechutnaly rajčata, maso mléko, zelí ... Vždy jsem se snažila nabídnout nějakou adekvátní náhradu - jinou zeleninu, sýr, jogurt, tvaroh a ony samy si také vždy vybraly. Období odmítání tak jak přišlo, zase odešlo. Žádné scény, žádné výstupy, vše v klidu. Dnes jedí téměř vše (každý z nás má něco, co nemusí), celkem zdravě, na jídelníčku doma se většinou domluvíme společně. Ve školní jídelně mají na výběr ze dvou jídel, vyberou si dle své chuti (skoro vždy uhodnu, co si daly) a často vítězí to zdravější a hodnotnější jídlo. Samozřejmě také "zhřeší", milují sladká jídla. Ze svého okolí znám i opačné případy, kdy je čas strávený u jídla v podstatě hororem, takže své děti musím veřejně pochválit a říci, že vše kolem jídla jsme společně zvládli dobře.

    superkarma: 0 24.05.2002, 11:37:51
  13. avatar
    [17] Mersi [*]

    Pre sarobrouk: Tak povedz jeho matke nech sním pošle aj 3 druhy jedla.

    superkarma: 0 24.05.2002, 10:31:21
  14. avatar
    [15] sarobrouk [*]

    Ještě bycvh chtěla podotkout, že uvařím, co si na oběd vybere, popřípadě něco jiného, co máme rádi my dospělí, ale není to mastné, není tam kousek tlustého masa a přesto nad tím vydrží sedět hodinu, i když to sám chtěl. Jsem z toho kolikrát opravdu nešťastná a přejde mě chuť k jídlu, nad kterým jsem strávila dopoledne.

    superkarma: 0 24.05.2002, 09:49:31
  15. avatar
    [14] sarobrouk [*]

    Správě, jak naznačila Silveg. Není dojídat jako dojídat. Dojíst minimální množství jídla, které je už předem dáno na talíř v malém množství je něco jiného jak nutit dojídat plný talíř.
    Můj přítel má syna (9), který nedojí ani minimální množství jídla,které by zvládlo 4leté dítě. A vydrží nad talířem sedět i 1,45 hod. (to jsem stopovala). Není nic co by jedl, jenom sladkosti. To je pak o nervy. A když ho nedonutím jíst, tak jeho maminka tvrdí, že má u nás hlad, protože on je zvyklý na výběr 3 jídel i na večeři, aby si milostivě vybral. Jediné co jí pořád je rohlík s nutelou a pudink. Opravdu nevím, co mám dělat.

    superkarma: 0 24.05.2002, 09:39:25
  16. avatar
    [13] medved [*]

    ja se primlouvam ze nenuceni do jidla...a libi se mi pristup Samy...nechces jist, nejez, ale pak zadny mlsani ...deti nemam, ale dobre si z detstvi vzpominam, jak babicka nas nutila dojidat obedy, takze jsem casto bulela do talire nekolik hodin, obvykle do doby nez prisla mamka z prace a neosvobodila me ...od ty doby nesnasim nekolik jidel, ktery jsem si takhle "vytrpela" a myslim, ze uplne zbytecne

    superkarma: 0 24.05.2002, 09:32:58
  17. avatar
    [12] Lhasa [*]

    Hmmmm, ona je asi nejelpší ta zlatá střední cesta. Když vím, že jsem udělala jídlo, které je i pro mou mírně mlsnou dceru dostatečně dobré, tak rozhodně nenabízím nic jiného. Máš hlad? Najez se. Nelíbí se ti, co máš na talíři? Nutit tě nebudu, ale další jídlo bude svačina. Dojídat nenutím nikdy, občas, když vím, že je hladová a že jsem uvařila jídlo, které jí chutná a nad kterým se přesto šklebí, oddělím na talíři aspoň část a řeknu Tak sněz ještě tohle a pak už nemusíš. Ve školce ji taky nikdo nenutí, aby dojídala.

    superkarma: 0 24.05.2002, 09:26:16
  18. avatar
    [7] Silveig [*]

    Nikdy jsem neměla s jídlem své dcery problém...kolikrát už po roce roce do sebe narvala tři krajíce chleba , jindy si ale zase jenom kousla a konec. Dojídat jsem jí nikdy nenutila. A taky jsem za ní nikdy neběhala s plnou lžičkou jak to mají v oblibě naše babičky. Nechtěla jíst, tak nechtěla....hlady neumře.
    Teď jsou nám dva roky a je to horší. Objevily se bombony a čokolády a malá si začíná vymýšlet a odmítá třeba oběd a přitom vím že jen zlobí. To potom vyčlením malé množství které musí sníst a hrozím právě zákazem bombonů nebo nanuka. Ale sníst plný talíř jí nenutím nikdy...

    superkarma: 0 24.05.2002, 07:20:10
  19. avatar
    [6] Sama [*]

    Děti nenutím dojídat. Ve školce jsem dceři dohodla individuální přístup, protože nejedla maso. Vařím tak, aby to jedli všichni a pokud náhodou dojde k tomu, že děti ofrňují, mají smůlu - nejez, když nemáš hlad, ale žádná ňamka. Až se hlad dostaví, tak dostaneš to co zbylo. Možná Vám to přijde drsné, ale u nás to funguje.

    superkarma: 0 24.05.2002, 07:06:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme