Včera jsme v této rubrice uveřejnili příběh čtenářky Jarky, která žije v manželství, o kterém říká, že nefunguje, ale nedovede se rozhodnout zda zůstat, nebo se rozejít. Mezi četnými reakcemi, které jste napsali pod článek, se objevil i následující příběh. Myslíme si, že stojí za samostatné zveřejnění, protože určitě mnohým z vás připomene vaši vlastní situaci a možná právě vy dovedete poradit a předat své zkušenosti Páje, která napsala:

Nevím jestli to sem úplně patří, ale jsem v trochu podobné situaci. S tím rozdílem, že jsem s přítelem dva roky a více než rok spolu žijeme v domku, který patří mému otci. Chci se s ním rozejít, už jsem mu to i řekla, ale je mi ho nějak líto. Umím se vcítit do situace, když se někdo rozcházel se mnou. Děti spolu nemáme. On má dceru z prvního manželství. Je toho víc co mi vadí, ale alespoň několik věcí.
S manželkou žil ještě asi tři roky po rozvodu v jedné domácnosti. V bytě jeho otce, odkud manželka nechtěla odejít. Rozvést se chtěla ona - našla si jiného. Ještě donedávna měli společný účet, platil jí nějaké dluhy a mě tím pádem dával minimum na domácnost. Já mám plat slušný, ale cokoliv je potřeba koupit navíc do domácnosti - kupuji to já (např. nábytek). Z bývalé domácnosti si přinesl jen pár věcí (starou lednici, vysavač a video). Chtěla bych se taky vdát a mít děti (je mi 28 let). On se tomu nebrání, ale ani nikam nespěchá. Neumím si ale představit, že bychom z jeho platu žili tři. Práci chce změnit, ale o všem jen mluví. Raději se uskromní, než aby se snažil něco si přivydělat jinak.
Další věc je například to, že mě neinformuje o návštěvách své dcery. V pátek mi napíše zprávu, že si ji přiveze na víkend a tím to hasne, pak se diví proč mi to vadí. Neumí ani nic pořádně vyřídit. Ve své občance má stále: ženatý. Když je potřeba někam zavolat, něco objednat musím to udělat já, nebo ho musím dlouho uhánět. S pomáháním v domácnosti je to to samé. Až teď se začal snažit, ale bojím se, že to bude trvat pár měsíců a spadneme do stejných kolejí. Ptal se co má teď dělat, že nemá kam jít. Podle mě se vrátí zpět k exmanželce, protože tam má trvalé bydliště. Přijde mu to prý vše rychlé.
On je v podstatě hodný, nepije, za ženskýma nechodí, drží se doma. Teď není v podstatě žádný hlavní důvod se rozcházet kvůli nějaké rozepři, ale prostě jsem bilancovala svůj život a přestávám vidět smysl naší budoucnosti. Vím, že teď budu úplně sama a taky mi je z toho smutno. Co radíte, ještě to s ním zkusit, nebo to zavčas ukončit? Díky za všechny rady.

Pája
Reklama