Reklama
Často se v rubrice Láska je láska probírá nevěra a podobné úlety našich mužů, ale mým problémem není nevěrný milenec, ale sport. Konkrétně sportovní přenosy. Můj miláček je na nich snad fyzicky závislý. Když jsme bydleli každý zvlášť, ani mi to tak nedocházelo, protože jsme většinou nebyli spolu, když v televizi dávali nějaké důležité utkání. Teď ale skoro půl roku žijeme v pronajaté garsonce dohromady a musím říct, že je to peklo. Myslela jsem, že se přes to přenesu. Dokonce kamarádky mi říkají, ať nevyšiluju, že ho aspoň mám doma a nikde mi nelítá za jinýma. Ale já už toho mám dost.
Sportu se u nás doma podřizuje všechno, včetně jídla, sexu a spánku. Dokonce i dovolená se plánuje podle toho, zda tam bude televize. Nemůžeme nikam chodit na návštěvy, protože prakticky pořád se hraje něco důležitého. Nejdřív to byla olympiáda, pak liga, pak mistrovství světa v hokeji a teď zase fotbal. Snažila jsem se být trpělivá a chápavá, ale nemá to cenu. V garsonce před tím sportem stejně nikam neuteču a chodit ven, než to skončí, ani nemůžu, protože můj přítel se zlobí, že s ním nesdílím jeho koníčka a že na tu televizi žárlím. Přitom nesmím ani mukat nebo třeba něco dělat, protože ho to ruší a on se nemůže soustředit na hru! Je to vlastně směšné, protože sám se žádnému sportu nevěnuje, spíš naopak. Při sezení v křesle a konzumaci piva se pořádně zakulacuje. Snažila jsem se s ním o tom promluvit a najít nějaké smírné řešení, ale došlo mi, že to nejde. On má prostě ten sport jako jedničku a pak teprve mně. Přijde mi to hrozně sobecké a nemůžu už s tím dál žít. Mám to odpískat?

Joseffina