Sklony k žárlivosti se u mého muže začaly projevovat už v době, kdy jsme spolu chodili. Ale já to ve své zamilovanosti přehlížela a ještě se dokonce domnívala, že to je projev jeho lásky. Jenže jak šel čas, tyhle „projevy lásky“ se začínaly stupňovat a to až do nesnesitelna. Zuřil, když jsem přišla později z práce a podezíral mě z nevěry s mým šéfem. Když jsem si povídala nebo psala s kamarádkou, vyptával se mě, o čem jsme mluvily. Když jsem řekla, že jsme jen tak klábosily, obvinil mě, že jsme určitě mluvily o chlapech a že jsme ho pomlouvaly. Potupné výslechy se staly samozřejmostí naší manželské komunikace a já přitom svému manželovi nikdy nezahnula. Byli jsme spolu šest let, když jsem toho měla tak akorát dost. Tolik podezřívání a urážek. Něha se dávno někam vytratila.
Pak se objevil jiný muž. Byl milý a něžný a já – polomrtvá strachy z prozrazení – jsem se s ním vyspala. Do poslední chvíle jsem netušila, jestli to vůbec dokážu udělat a jestli to dokážu ustát doma. Sama jsem byla překvapená, jak lehké to bylo. Žádné morální výčitky. Žádné sebezpytování. Jen nádherné chvíle, které jsem si od té doby ještě několikrát zopakovala. Za bezpečnostních opatřeních hodných prezidentské návštěvy ze zámoří – alibi mi jistily dvě spolehlivé kamarádky :-) Co je na celé té věci nejpikantnější, že mě k té nevěře vlastně přiměl můj žárlivý muž. Udělala jsem jen to, o čem byl přesvědčen už dávno, že dělám…

Britta
Reklama