Známe ji snad všichni. Všichni po ní toužíme. Jen těžko hledáme slova pro pocity, které nám přináší. LÁSKA. Tisíckrát opěvovaná a tisíckrát zatracovaná. Ale co to vlastně je? Proč a jak vzniká? Co se v nás odehrává? Proč si vybíráme právě toho partnera? Čím nás přitahuje? A čím my přitahujeme jeho?
Teorií, které se snaží na tyto otázky odpovědět, je mnoho. Pojďme se podívat na jednu z nich – na teorii, která na člověka nahlíží jako na živočicha, ve kterém navzdory dobře propracovanému racionálnímu uvažování zůstalo také mnoho pudového a instinktivního, které na nás silně působí a ovlivňuje nás možná víc, než si myslíme, nebo než si jsme ochotni připustit.
Podívejme se na biologii lásky očima Desmonda Morrise, biologa, který člověka nazval „nahou opicí“ a který pozoroval a popsal jeho chování bez obvyklé pýchy a předsudků o způsobu, kterým žijeme.
Vše, co děláme, má svůj vrozený genetický základ a veškerým svým konáním máme něco společného s ostatními živočišnými druhy. A to platí i o našem chování v situaci, kdy si vybíráme partnera, kdy procházíme fází namlouvání, zamilovanosti a lásky a vytváření stabilního partnerského vztahu.
Když se zamilujeme máme pocit jedinečnosti. Ve skutečnosti se dá všechno z velké míry odhadnout, včetně gest a pohledů. Pokud jste někdy pozorovali zamilované páry, jistě jste si všimli podobnosti jejich chování. Také při sledování filmů o zamilovaných dvojicích vás mohou upoutat až zarážející podobnosti, i když byly filmy natočeny v odlišných kulturních prostředích.
Rituál vytváření lidského páru je prostě podobný všude. Jak tedy vypadá? Na to vám odpoví další díl seriálu – už příště se dozvíte jakými fázemi lidský jedinec prochází a čím jsou tyto fáze specifické a zajímavé. Další díly se budou zabývat tím, čím lákáme jedince opačného pohlaví, co se děje při milování a my o tom nevíme a také proč si partneři bývají nevěrní.
Reklama