Je to zvláštní, na co všechno ti vědci nepřijdou! Člověk by řekl, že takové společné bydlení partnerů ještě před svatbou půjde vzájemným vztahům k duhu. Lidé si na sebe zvyknou, naučí se tolerovat jeden druhého, poznají jeho zvyky a zlozvyky, které si přináší ze své původní rodiny… A hle – ono je to všechno jinak.
Podle výsledků výzkumu publikovaného v únorovém čísle amerického Magazínu pro manželství a rodinu mají páry, které spolu bydlely delší čas před svatbou, menší schopnost řešit partnerské problémy a podpořit toho druhého, jsou negativnější a slovně i fyzicky agresivnější. Zatímco dvojice, které do toho šly bez dlouhého „tréninku“ si prý vedou o dost lépe. Alespoň podle tvrzení doktorky Catherine L. Cohanové z Pennsylvánské univerzity, která je vedoucí výzkumu. Vědeckému bádání se podrobilo 92 amerických bezdětných manželských párů bílé pleti, které si řekly ano před méně než dvěma roky. Část z nich předtím žila společně, část nikoliv.
Výzkumníci se domnívají, že pes je zakopán v nedostatku souznění mezi dvojicemi, které spolu dlouho žily na „psí knížku“. Nepsaná otevřenost takového vztahu totiž podle nich mohla vést k tomu, že ani jednoho ze dvojice nic nenutilo k tomu, aby se snažili o co nejlepší komunikaci se svým protějškem. Nějak tam chyběla motivace. Nebude to po mém? Tak dobrá, já tu být nemusím… Tak nějak se to asi odehrávalo v nejedné horké hlavě podle výzkumníků. Ti se však snaží zmírnit vyznění své závěrečné zprávy, když říkají: „Neříkáme, že být společně před svatbou je nějak zvlášť škodlivé. Nakonec, problémy se můžou vyskytnout všude. Ale velmi naléhavě radíme všem dvojicím, aby od samého začátku pracovali na zdokonalování vzájemné komunikace. Když to nejde jinak, třeba s pomocí někoho třetího. Nemá cenu čekat, až se problémy vyhrotí. Tehdy už totiž bývá většinou pozdě na nápravu…“
Reklama