Včera v poledne skončila valentýnská soutěž o večeři pro dva v pražské restauraci Bloody Freddy a o pět knížek o sexu z nakladatelství Svojtka. Vaše hlasování rozhodlo o tom, že absolutním vítězem se stala pajda. Nyní si přečtěte, jak by měl celý příběh podle pajdy dopadnout…

Irena poslední dobou zůstává v práci stále více přesčas. Je ráda, že se zatím žádná z kolegyň ani její nadřízení nepozastavují nad jejím nevšedním pracovním zápalem. A hlavně doufá, že někoho z výpočetního nenapadne se podívat, které internetové stránky otvírá. Je vlastně jen jedna. Chat. Už to nebude dlouho trvat a pořídí si internet domů, aby snížila riziko prozrazení. Trochu jí to přerůstá přes hlavu. Přistihla se, že začíná nesnášet víkendy, protože se nemůže z domova připojit na chat. A že musí pořád myslet na Něj. Ještě, že jí občas v mezičase napíše nějakou krásnou esemesku. Hrozně by ho chtěla poznat. Vlastně si myslí, že ho zná dost dobře. Povídají si přes chat už skoro tři měsíce, posílají si e-maily, píšou si SMS. Má pocit, že nikdy o nikom tolik nevěděla. Na fotce taky vypadá obstojně. Možná až moc. Proč se vlastně takový chlap seznamuje přes internet? Kamarádky jí říkají, že na internetu potká leda tak úchyly a hnusáky, co by si jich žádná ženská naživo ani nevšimla. Ale Irena tomu nevěří. On je přece docela jiný. Určitě není žádný úchyl. Je milý, jemný, inteligentní a vtipný. Hrozně ráda by se s ním setkala. Zvědavost s ní cloumá. Ale na druhou stranu se bojí zklamání. Co když se jí nebude líbit? A co když se nebude líbit ona jemu? Nebo třeba ta fotka vůbec není jeho. Kdo ví, může to opravdu být i úchyl. Nebo smraďoch. Nebo bude mít trapný smích… To by byl konec! On se chce sejít už dávno. Dvakrát už málem podlehla jeho prosbám, ale pak si to vždycky rozmyslela. Nepotřebuje si komplikovat život nějakou avantýrou. Nevěří na hlouposti jako je láska přes internet. Láska? Tomuhle slovu se v komunikaci s ním vyhýbá docela záměrně. Kdepak láska. Vždyť o něm dohromady nic neví. On je prostě jen virtuální přítel. Možná je úplně jiný, než jakého si ho představuje. Někdy se jí zdá, že si ho stvořila sama, jako si vytváří ve své fantazii hrdiny knížek…
Přišel e-mail! „Moje tajuplná, už nemůžu déle čekat na setkání s Tebou. Chci Ti něco důležitého říct. Čekám na Tebe v šest večer v restauraci Bloody Freddy na Starém Městě. Poznáš mě podle fotky.“ A za minutu esemeska: „Nerikej Ne, prosim...“

Pět hodin, padesát pět minut. Irena stojí před restaurací. Rozmýšlí se - vždyť tolik riskuje! Neví, co jí za chvíli osud přichystá... Tolik strachu, tolik nadějí... zatím se nikdy tak neodvázala, dává si na muže spíš pozor. Co ji asi čeká? Pomalu vchází do restaurace, rozhlíží se... a vidí fotku. Leží na stole a proti ní sedí starý pán. Irena váhá, pak si přisedá - kolem je přece tolik lidí! Nic se nemůže stát... až na to, že jí to připadá jako hodně krutý vtip. Tolik se těšila na setkání se svojí láskou, se svým přítelem, dala mu tolik ze sebe... a teď... pomalu zvedá oči a najednou si uvědomí, že starý pán je v rozpacích.
„Asi jste počítala s večeří, slečno? Vyberte si, co chcete, jen, prosím vás, neodmítejte..." Ze starých očí je vidět smutek, jsou hluboké jako dvě studny, Irena se v nich skoro utápí a vztek se pomalu rozpouští. Starý pán pomáhá s výběrem jídla, nápoje... sám si objednává jen velmi skromně - má potíže s trávením... ale je odborník. „Léta jsem vařil v nejlepších restauracích, jen se neostýchejte, poradím vám..." A pak si začínají povídat... o všem možném. Irena se už skoro bojí se zeptat, jestli opravdu jde o její lásku z Internetu, protože večer je kouzelný, mnohem lepší, než zažila kdy dřív... Porozumění a laskavost a hlavně galantní chování ji odzbrojují. Teprve při kávě přijde řeč na rodinu, a pak Irena náhle vyhrkne: „Promiňte, a to jsem si opravdu psala s vámi?" Hned se za svoji neomalenost zastydí, protože stará tvář proti ní zestárne ještě víc, mnohem víc, než si kdy myslela, že to bude možné. Hnědé oči už nepřipomínají studánky, ale studny... jsou vlhké... mokré... Irena neví, co má dělat... a pak se ozve: „Ano, poslední dva týdny už ano..." „Ale jak to, píšeme si už dlouho?" "Já vím, slečno... vím toho dost... přesněji - vím všechno. Můj syn vám psal z nemocnice... nezlobte se, prosím vás, on mi to řekl... řekl mi, že mu na vás záleží, že vás má rád, a moc prosil, abych vás nezklamal... abych na vás byl hodný... a tohle vám mám dát. On už se nikdy neozve - ani vám, ani nikomu jinému..." Na stole leží fotka... a vedle ní se náhle objevil mobilní telefon - malá Nokia... a na jejím koženém pouzdře vyražený nápis "Irence" a pod ním telefonní číslo, totéž číslo, na které tolikrát posílala SMS...


Další výherkyně jsou: Charouzka, Blues, Meryl, Clarca a Bouba. Jejich verze dokončení a ostatní soutěžní příapěvky si přečtěte TADY.
Reklama