Každý z nás je někdy v životě vystaven situaci, která se mu nelíbí, kterou nechce, ale se kterou nakonec stejně musí nějak vypořádat. Jsou ale lidé, kteří místo aby takovou chvíli „vydejchali“, začnou vyvádět psí kusy. Říká se tomu citové vydírání a na scénu nastupuje tehdy, když už podle citového teroristy došla normální munice, čili argumenty. Nejčastěji bývá takovou chvílí odchod partnera. Konec vztahu. Citový vyděrač (nezřídka je to člověk, který této metody využíval už v dětství při přesvědčování svých rodičů, a má tedy své natrénováno) začne působit na city.
Jemnější, o to však účinnější formou citového vydírání je nemoc nebo smrt někoho z rodiny. Například když se Lucie dozvěděla, že jí chce Pavel opustit, vytáhla historku o komplikované operaci své maminky, která teď leží v nemocnici a rozchod své dcery by jistě strašně těžce nesla. „To by jí zabilo,“ pronesla Lucie pateticky. Pavel se zděsil, protože s máti ještě o víkendu mluvil a nic mu neřekla. To asi muselo být něco jako srdeční záchvat… Zůstal tedy s Lucií, přece jen by mamince nerad ublížil. Po několika týdnech byla maminka najednou zase v pořádku, ale Pavlovi už bylo hloupé zase začínat s tím rozchodem. Vždyť ona je Lucinka tak hodná a pozorná…
Další formou citového vydírání je náhlá a závažná nemoc samotného vyděrače. Osoba, která se do včerejška těšila pevnému zdraví, náhle zjistí, že trpí zhoubnou chorobou. Shodou okolností právě ve chvíli, kdy jí partner oznámí, že je na čase bilancovat vztah. Nemusí jít jen o rozchod. Někteří lidé naopak neunesou odpovědnost, když se o ně někdo vážně uchází, a místo, aby mu řekli „Já s tebou už chodit nebudu“, stáhnou se a na záznamníku mu třeba nechají záhadný vzkaz, že z důvodu nemoci už se nikdy neuvidí a že to tak bude jistě lepší…
Je tu ale ještě další forma citového teroru. A to, když vám někdo začne hrozit sebevraždou. „Když to neuděláš, zabiju se…“ „Když si mě nevezmeš, skočím z mostu…“ Jindřich spolykal hromadu prášků poté, co mu manželka oznámila, že podala žádost o rozvod. Přece jen se ale trochu bál, navíc v lékárničce stejně nebylo nic než nějaké prášky proti bolesti, proti průjmu a lék na sennou rýmu… Udělalo se mu pochopitelně zle od žaludku. Volal manželce, ať přijede domů z práce, že snědl nějaké prášky. Nejdřív chtěla volat doktora, ale když viděla na zemi obaly od acylpirinu, B komplexu, živočišného uhlí apod., řekla mu ať si strčí prst do krku a šla si balit kufr.
Vždycky záleží jen na vás, kam až necháte citového vyděrače zajít. Zvlášť jestli máte máslo na hlavě, protože jste posel špatných správ, nenechte se vmanipulovat do nějakého nepředloženého činu. Rozhodnutí, které bylo děláno pod nátlakem, stejně za čas přehodnotíte. Konec, který měl nastat, obvykle stejně přijde. A když jednou přistoupíte na nerovnou hru, nedivte se pak následkům…
Reklama