Reklama
Je mi 28 a nechci abyste se mi smáli. Já totiž nemám s kým spát. Je mi trochu trapné o tom psát cizím lidem, ale jak tady čtu články, tak vím, že se tu dá přijít s všelijakými problémy. Můj problém je nedobrovolný celibát.
Od patnácti jsem vždycky s někým chodila. Nikdy jsem vlastně nebyla sama. Ve 20 jsem se zamilovala do svého spolužáka na vysoké škole a vlastně až do loňského roku jsme spolu chodili. Koupili jsme si společně byt, jezdili na dovolenou, plánovali budoucnost. Pak se to najednou nějak zvrtlo. Začaly neshody, podivné návraty domů a lži. Nakonec jsem přišla na to, že má jinou. Chtěla jsem se rozejít, ale na druhou stranu jsem ho pořád milovala a nechtěla ho ztratit. Najednou jsem si uvědomila, že sedm let je pryč. Sedm let, kdy jsme žili jeden pro druhého a plánovali si život. Najednou tu přede mnou stál, měl plnou pusu keců o tom, jak mě má stále rád a jak si mě váží. Pak se sbalil a byl pryč. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se spolu naposled milovali. Na rozloučenou. Brečeli jsme oba. To bylo předloni v půlce prosince.
Od té doby jsem s nikým nespala. Nejen, že nechodila. Nejdřív mi nebylo lehko, pak nebyl nikdo vhodný na obzoru a čím víc jsem cítila, že bych někoho potřebovala mít nablízku, tím míň šancí někoho potkat jsem měla. Nejdřív to docela šlo, ale pak jsem začala po vzoru Bridget Jonesové počítat dny a hodiny, jak dlouho jsem s nikým nebyla. To mě docela vzalo. Nikdy mě nenapadlo, že si při svém věku a při svém vzhledu budu stěžovat na nedostatek milování. Můj přítel na to docela byl a někdy jsem si naopak říkala, jaké by to bylo třeba týden s nikým nespat… No, prostě se pro mě z toho stala posedlost. Začala jsem mít pocit, že to mám napsáno na čele. Kamarádky se mi smějou a říkají, ať si koupím vibrátor nebo ať si najdu chlapa na jedno vyspání. Ale to není řešení. Já totiž ani tak netoužim po orgasmu. Mně chybí dotyky, pohlazení, milé slovo, přitulení, něčí chrápání vedle mě na poštáři… Prostě zjišťuju, co to je být osamělá, i když mám bezva kamarádky a rodiče. Asi vám přijdu hloupá s těmi mými pseudoproblémy, ale já děkuju, že jsem se tu mohla aspoň vykecat. :-)

Denisa