Mám dceru Míšu a už skoro půl roku bojujeme s nočníkem. Míše jsou už skoro dva roky (20 měsíců), ale plenka je naše věrná kamarádka. Nevím, jestli děláme něco špatně, snažím se jí při každé její potřebě vysvětlit, jak je šikovná a jak čůrání i šíša patří do nočníku, ale že by si, když si třeba hraje a chce se jí, měla říct. Vymysleli jsme i legrační názvy pro čůrání a kakání, pro nočník a máme z toho zábavu, ale nic nezabírá. Ani naopak to, že když má šišku v plence hubuju, jaká je hambářka.
Připadá mi, že jí je to jedno. Když jí na nočník posadím, hlavně po spánku, udělá vše jak má, hezky se vyčůrá. Poslední dobou si i několikrát za den řekne, ale v poměru tak stejněkrát bez mrknutí spoléhá na plenku. Nechávala jsem jí i bez plenky, že jí to bude studit, ale bez úspěchu. Po počůrání se vzorně svlíkla a oznámila kalhotovou příhodu, jenže už bylo pozdě. Noční používání plenek jako moje kamarádky se stejně starýma dětma neřeším, protože jsme ještě nepřekonaly ty denní.
Můžete mi poradit nějaký postup nebo fígl? Chodit bez plenky? Dávat za říkání si o nočník odměnu? Trestat? Slyšela jsem o „trénovacích“ kalhotkách, které jsou ze stejného materiálu jako jednorázová plenka, že si je dítě samo umí hezky stáhnout a zase natáhnout, máte s tím nějaké zkušenosti? Poraďte, budu vám vděčná.

Stále s nočníkem bojující Marcela
Reklama