Reklama
Když se v Číně narodí syn, nechají si ho, protože své rodiče v budoucnu uživí, když se narodí dcera, odloží ji ke kontejneru, protože pro rodinu znamená jen a jen nenávratné výdaje. V našich poměrech je situace naštěstí zcela jiná, ale když provedete důkladná pozorování ve svém okolí, zjistíte, že i naše matky mají ke svým synům úplně jiný přístup než ke svým dcerám. Jako dcera a sestra bráchy říkám, že je to nespravedlivé, jako matka dcery a syna vím, že se s tím nedá nic dělat.
Všechno to začíná už v dětství, kdy za zlobivou holčičku, která nějakým způsobem vybočuje z dětského průměru, se matka hanbí, zatímco na hošíka, který pomaluje školní zeď kosočtverci a dá připínáček učitelce pod zadek, je matka nějakým podivným způsobem hrdá. Jeho chování je budoucím příslibem supermanství.
Když pubertální dcera hájí před dospělými svoje názory, je drzá, zatímco syn je, no, řekněme při nejhorším, velmi odvážný. Nad pubertální nadváhou a trudovitou pletí děvčete matka kroutí zoufale hlavou, jak může být ta holka tak tlustá a poďobaná, zatímco synek se stejnými potížemi je tak mužný a vyspělý!
Když se dětem i rodičům podaří překonat úspěšně pubertu a školy, čekají maminky radostné chvíle v podobě oslavy maturity nebo promoce. Tam matka dcery se zadostiučiněním zkonstatuje, že dcera zúročila prostředky do ní vložené a může se tedy postavit na vlastní nohy. Zatímco matka syna se dme pýchou nad nadaným hochem a jediné, čeho se obává, je, že se teď syn bude chtít postavit na vlastní nohy a opustí svou maminku.
A čeká nás svatba. Dceru matka vdává s úlevou. Tak se to podařilo, holka je pod čepcem, má dodělanou školu a starost o ni končí. K zeti se snaží matka chovat laskavě, je konečně ráda, že si tu její holku vzal. Na svatbě syna matka zoufale štká, je si jistá, že jejího chudáčka ulovila ta nejhorší z nejhorších. Svou snachu pak podrobuje permanentnímu zkoumání a sledování, zda zajišťuje synkovi takový servis, na jaký byl zvyklý.

Zdá se vám to k dcerám kruté? Nemusíte je litovat, dcery si přece rozmazlí tatínkové:-)