Moje sestra se v devatenácti letech vdávala z lásky. Z jejího manžela se brzy vyklubal agresivní nemakačenko, takže se asi za pět let rozvedli. Sestra pak žila dlouho sama, měla jen všelijaké povrchní známosti, ale nechtěla se vázat. Z manželství jí zůstala dcera, o kterou otec nejevil sebemenší zájem, natož aby přispíval finančně. Sestra se jako samoživitelka protloukala, jak to šlo, ale postupem času si docela zvykla na život, kdy si může o všem rozhodovat sama a nemusí být na nikom závislá. Ještě dodám, že je to velmi krásná žena. Teď je jí skoro 40, ale vypadá tak na 33 a muži po ní šílí. Její dcera už je vdaná a žije s manželem v USA.
Teď se ale moje sestra rozhodla skoncovat se svojí nezávislostí. Seznámila se na dovolené s mužem, který je nesmírně bohatý a který se do ní zamiloval. Je to cizinec a chce si moji sestru vzít za ženu. Chce, aby s ním odjela do Švédska, kde on žije a kde má i svůj dům. Pochopitelně má ještě domy v jiných částech Evropy (ve Francii, v Itálii a v Portugalsku) a nějaké ty jachty. Ve Švédsku je ale doma a chce, aby tam moje sestra byla domácí paní. Když jsem se jí ptala, jestli si ho vezme, řekla mi, že ano, ale že nesnáší sever, že je tam zima a tma a že neví, jak to tam vydrží. Oponovala jsem jí (asi dost naivně), že když ho miluje, tak jí s ním bude dobře třeba na severním pólu, ale ona mě překvapila svou odpovědí: Prý ho nemiluje, jen ví, že se o ni skvěle postará. A že doufá, že zamilovanost se dostaví později, až budou spolu…
Musím říct, že mi to trochu vyrazilo dech. Nevím, jestli bych dokázala říct „ano“ člověku, ke kterému bych nic necítila. Není to začátek života ve lži? Jsem z toho dost zmatená. Přeju sestře to nejlepší a vím, že se s ním bude mít jako královna, ale bude šťastná?

Markéta
Reklama