Reklama
Tyhle vánoce se mi pěkně zamotal můj život. Byla jsem o svátcích na jedné velké rodinné sešlosti u příbuzných na statku. Přijeli tam i lidi, se kterými jsem se léta neviděla – strýčkové, tetičky, bratranci a sestřenice, synovci a neteře... Dohromady nás bylo přes třicet. Přijel taky můj vzdálený synovec ze Slovenska. Jeho matka je moje sestřenice a je skoro stejně stará jako naši. Peter, to je ten synovec, je o dva roky mladší než já. Právě skončil vysokou v Bratislavě. Když jsem ho viděla naposledy, byl to takový nenápadný desetiletý hošík s brýlemi. Nijak zvlášť jsme se spolu dřív nebavili. Zato teď jsme si nějak padli do oka, hned jak přijeli.
Při večeři se pilo víno, strýčkové se prdnuli a vyprávěli přisprostlé vtipy. Tak začaly matky zahánět své malé děti spát, babička si šla taky lehnout. My s Peterem jsme ukořistili láhev vína v kuchyni a zašili se s ní do jedné odlehlé komůrky. Nejdřív jsme jen tak kecali, pak vína v láhvi ubylo a nám přibylo odvahy. Začali jsme se líbat a mazlit, no nakonec jsme se spolu vyspali. Slovenské příbuzenstvo druhý den odjíždělo, tak jsme si akorát vyměnili čísla telefonu a maily. Teď už je to víc než týden. Peter mi pořád píše zamilované emaily a esmesky, ale já jsem z toho docela na nervy. Je to fajn kluk, ale nepřipadá mi správné začínat si něco s příbuzným, natož se synovcem. Psal, že chce za mnou přijet do Prahy. Docela bych se s ním ráda sešla, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že bych mu měla říct, ať to skončíme. Co myslíte?

Majka