Když jsme se s manželem na jaře chtěli vzít, měla jsem v pronájmu byt, sice drahý, ale můj. Ne donekonečna, ale na dalších 6 let. Během té doby jsem myslela, že seženeme třeba něco vlastního. Ale člověk míní a manžel mění. Manžel se rozhodl, že budeme bydlet s jeho babičkou, protože babička je už stará a je jí v třípokojovém bytě smutno. Takže uděláme dobrý skutek a zároveň ušetříme za můj nesmyslný nájem. Tak jsem svůj nesmyslně drahý byt pustila a hloupě jsem na to přistoupila.
Zpočátku to bylo celkem fajn, skutečně mě blažilo vědomí, že jsme babičce udělali radost, ale to trvalo jen do první zimy. Babička je sice moc hodná, ale pochopitelně má už své mouchy a jedna z nich je, že je zběsile šetrná. Zvykla jsem si na to, že celý byt je zahlcen složenými pytlíčky a smradlavými vymytými krabicemi od mléka, které se „můžou hodit“. Zvykla jsem si, že ve špajzu se zamotávám do zbytků provázků a nitek schovaných ze stejného důvodu. Zvykla jsem si na to, že babička vyndává z koše naše děravé vyhozené ponožky, štupuje je kontrastními barvami, pere je v mýdlových vločkách a vrací nám je pokoutně do prádla. Ale už na počátku zimy mě zarazilo, že v oknech, a to i našem pokoji, se objevily strašlivé nadité buřty ušité ze starých ručníků a vycpané hadry, „aby netáhlo“. Když jsem ten náš buřt chtěla vyndat, nastal konflikt. Že topíme pánubohu do oken a že ten buřt tam zůstane, protože je to babičky byt. Upozornila jsem ji, že platíme nejen celý nájem, ale také všechny energie, ale babička trvala na svém. Pak nastala topná sezóna a situace se vyhrotila. Všude začali topit, ale my jsme spíše topit přestali. Babička se plíží bytem a nepozorovaně stahuje knoflíky u všech radiátorů. Já chodím za ní a pokouším se je zase zapínat, ale babička jde zase za mnou atd… Takže byt je úplně promrzlý a nedá se vůbec vytopit. A mezi námi zuří „studená“ válka.
Manžel, místo aby se postavil na mou stranu, souhlasí na oko s babičkou, i když je zmrzlý jako drozd, ale „to víš, babička je už stará, tak jí snad můžeš vyhovět.“ Celá situace vyvrcholila před několika dny, když v tom strašném mrazu nastydl a umřel můj papoušek. Strašně jsem se naštvala a řekla manželovi, že se chci odstěhovat, kamkoli, jen když tam bude teplo a nebude tam babička. Manžel je ale rozhodně proti a já, přestože ho mám ráda, začínám uvažovat o rozchodu.
Já vím, řeknete si, že je to banalita, nebo, jako mi říká manžel, že to ještě musíme vydržet, vždyť babička tu nebude věčně. Ale mně se příčí těšit se na něčí smrt a vím, že se manžel na mou stranu proti babičce nikdy nepostaví. Nevím, jak to celé dopadne.

Radana

Máte se soužitím s rodiči nebo prarodiči podobné zkušenosti? Myslíte, že by měla Radana vydržet, nebo je lepší utéct od manžela někam do tepla? Poraďte jí!
Reklama