O emancipaci a ženských právech se toho tolik píše a mluví, ale nikdy mi nepřišlo na mysl, že to bude můj osobní problém. Se svým mužem jsem se poznala v době, kdy jsem studovala vysokou a on pracoval ve stejném podniku, jako tehdy můj bratr. Byla z toho velká láska. Hned po mé promoci jsme se vzali a pořídili si dvě děti s ročním odstupem. Dohromady jsem na mateřské strávila pět let, protože mladší dcera měla problémy s alergií a nemohla hned do školky. Rodina po celou tu dobu celkem obstojně fungovala, manžel chodil do práce, já si občas přivydělala nějakými překlady pro kamarádku a hlavně jsem pečovala o rodinný krb.
Pak jsem ale nastoupila do práce a začalo peklo. Manžel, který do té doby doma docela pomáhal, začal dělat dusno, že když už musím chodit do práce, neznamená to, že nebude doma nic uděláno. Pořád mu něco vadí. Že není každý den teplá večeře. Že se hromadí nevyžehlené prádlo. Že se málo věnuju jemu a dětem. Že utrácím za zbytečnosti, jako je kosmetika nebo oblečení. Když jsem se bránila, že pro svou práci u zahraniční firmy musím vypadat dobře a že také přináším domů velmi pěknou výplatu, vyslechla jsem si, že on přece vždycky rodinu uživil a že jiné ženy se zase na rozdíl ode mne starají o domácnost.
Dopadlo to tak, že jsem málem zkolabovala vyčerpáním, jak jsem se snažila dokázat jemu i sobě, že jsem nejen dokonalá pracovnice, ale také dokonalá žena a matka. Jemu ale není nic dost dobré. Když jsem ho poprosila, jestli by místo mě neskočil třeba na nákup nebo pro děti do školky, opáčil, že si na to mám někoho najmout, když vydělávám takové peníze.
Najednou mi došlo, že ať udělám cokoli, nikdy to nebude dobře. Ne, že bych se o rodinu nestarala, ale že jsem si dovolila vydělávat víc než on. Že na mně jen sprostě žárlí. Nechtěla jsem nijak urazit nebo ponížit jeho mužské ego, ale stalo se to a já teď nevím, jak z toho bludného kruhu ven. Kolik jen bylo té arogance a sprostoty, co jsem si od svého muže musela za poslední rok vyslechnout? Kde je ta hranice, kdy už se to nedá snést? Vím, že kdybych sklopila uši a pokorně odešla z práce zase domů nebo na nějaké méně placené místo, byl by zase doma klid. Ale je tohle to, co bych měla udělat? Vždyť díky mému příjmu jsme si mohli dovolit konečně dovolenou u moře (děti jsou obě alergici) a dáváme dohromady dům. Krom toho mě moje práce baví a mám pro ni kvalifikaci. Co tedy teď? Máte někdo podobnou zkušenost? Jak to teď celé rozmotat?

Jana
Reklama